Verses 1-42
1 Samuelova 20:1. David utekl z Naiotu v Rámě, přišel a řekl před Jónatana: „Co jsem udělal, jaká je má nepravost a jaký je můj hřích před tvým otcem, že usiluje o můj život?“
David měl na trůně nepřítele, Bůh mu však dal přítele v následníkovi trůnu. Máš-li nepřítele, máš i přítele; Bůh ve své prozřetelnosti staví jednoho proti druhému, postav ty jednoho proti druhému ve svých myšlenkách a potěš se tím. David mohl mít velmi těžké srdce kvůli Saulovi, a také měl, ale Jonatán přišel, aby byl jazýčkem na vahách na druhé straně a obrátil misky vah ve prospěch syna Jišajova. David se ho zeptal: „Jaká je má nepravost a jaký je můj hřích před tvým otcem, že usiluje o můj život?“
1 Samuelova 20,2. „Jaký je můj hřích před tvým otcem?“ zeptal se ho David. Odpověděl mu: „Chraň Bůh, nezemřeš, hle, můj otec neudělá nic ani velkého, ani malého, než že mi to ukáže, a proč by to měl můj otec přede mnou tajit, není to tak.“
Obdivuje se Jónatanovi, že se Saula zastává; neuvěří svému otci nic špatného. Děti by nikdy neměly věřit ničemu špatnému o svých rodičích, pokud jim to není vnuceno; toto pravidlo je součástí příkazu: „Cti svého otce i svou matku.“
1 Samuelova 20,3. David navíc přisvědčil: „Tvůj otec jistě ví, že jsem našel milost v tvých očích, a říká: „Ať se to nedozví Jonatán, aby se nermoutil.“ Ale opravdu, jakože žije Hospodin a jakože žije tvá duše, mezi mnou a smrtí je jen krok.
Chtěl, aby Jonatan uvěřil pravdě, totiž že ho Saul chce zabít a že mu hrozí velké nebezpečí od králova hněvu; proto složil dvojí přísahu, že je tomu tak. Křesťanům nepřísluší Davida v tomto ohledu napodobovat, neboť příkaz našeho Pána jeho učedníkům zní: „Nepřísahejte vůbec, ale vaše sdělení ať zní: Ano, ano, ne, neboť cokoli je víc než toto, pochází ze zlého.“
1 Samuelova 20,4 Tehdy řekl Jónatan Davidovi: „Cokoli si tvá duše přeje, i to pro tebe udělám.“
Láska slibuje velké věci. Člověku se tu připomíná láska Kristova a to, jak říká: „Žádejte, co chcete, a stane se vám.“
1 Samuelova 20,5-6. David řekl Jónatanovi: „Hle, zítra je novoluní a já bych neměl opomenout sedět s králem u stolu, ale nechte mě jít, abych se do večera třetího dne ukryl na poli. Kdyby mě tvůj otec vůbec postrádal, řekni: „David mě vážně požádal o dovolení, aby mohl běžet do Betléma, svého města, neboť tam se koná každoroční oběť pro celou rodinu.“
Davidova rodina byla zbožná domácnost a měla shromáždění, ne kvůli dělání radostí, ale kvůli oběti; zvláštní rodinné shromáždění k bohoslužbě, a David tam musel být. Neříkal žádnou nepravdu; opravdu si přál jít do Betléma.
1 Samuelova 20,7-8. Vždyť se tam chtěl vrátit. Řekne-li takto: „Je dobře, tvůj služebník bude mít pokoj.“ Jestliže se však velmi rozhněvá, buď si jist, že je jím určeno zlo. Proto budeš se svým služebníkem jednat laskavě, neboť jsi svého služebníka uvedl do Hospodinovy smlouvy s tebou; nehledě na to, je-li ve mně nepravost, zabij mě sám, neboť proč bys mě měl přivádět ke svému otci?“
Tito dva muži uzavřeli před Bohem slavnostní smlouvu, že budou přáteli na celý život, a tak David prosil Jonatána. Byl nevinný, věděl, že se ničeho zlého nedopustil, a proto Jónatanovi položil otázku: „Jsem-li tím, za koho mě tvůj otec pokládá, zabij mě sám.“
1 Samuelova 20,9-11. „Ať je to cokoli,“ odpověděl Jónatan, „ať je to cokoli,“ odpověděl mu. Jónatan odpověděl: „Daleko od tebe, neboť kdybych s jistotou věděl, že se na tebe chystá zlo od mého otce, neřekl bych ti to? I řekl David Jonatanovi: „Kdo mi to řekne, nebo co když ti tvůj otec odpoví hrubě? I řekl Jónatan Davidovi: Pojď a vyjděme na pole. I vyšli oba na pole.
Zcela sami, daleko od svých vojáků, kde spolu mohli mluvit, aniž by je někdo slyšel. Tito dva dobří muži hledali soukromé společenství; a nemyslíte, že když milujeme Krista, budeme chtít s ním být o samotě? Neřekneme mu snad: „Pojďme do pole“? Kde není soukromá oddanost, tam není žádná oddanost. Pokud s Kristem nikdy nezůstaneme o samotě, jsme si zcela cizí jak on sám, tak i jeho láska.“
1 Sam 20,12-15. Vždyť Kristus je pro nás cizincem. I řekl Jonata Davidovi: „Hospodine, Bože Izraele, když budu otci svému zvonit o zítřku kdykoli nebo třetího dne, a hle, bude-li to dobré vůči Davidovi, a já pak nepošlu do tebe a neoznámím ti to, Hospodin tak učiní a mnohem více Jonatanovi; ale bude-li se otci mému líbit, aby ti učinil něco zlého, oznámím ti to a pošlu tě pryč, abys odešel v pokoji, a Hospodin ať je s tebou, jako byl s mým otcem. A ty, dokud ještě žiji, neukážeš mi milosrdenství Hospodinovo, abych nezemřel: Ale také neodstraníš svou laskavost od mého domu na věky, ne, až Hospodin vyhladí Davidovy nepřátele do jednoho z povrchu země.
V Jonatanově velké lásce si přál, aby nejen sám byl Davidovým přítelem, ale aby všichni jeho synové byli zamilováni do téhož udatného hrdiny. Bratři, naše láska ke Kristu nás nutí toužit po tom, aby ho milovaly i naše děti. Nebudu věřit, že máte nějakou lásku ke Kristu, pokud se nebudete modlit, aby ho milovali i vaši chlapci a vaše dívky. Drahé děti zbožných rodičů, naše srdečná touha a modlitba k Bohu za vás je, abyste milovaly Boha své matky a důvěřovaly Spasiteli svého otce.
1 Samuelova 20,16-18. Jónatan tedy uzavřel s Davidovým domem smlouvu: „Ať si to Hospodin vyžádá i z rukou Davidových nepřátel. Jónatan přiměl Davida, aby znovu přísahal, protože ho miloval; miloval ho totiž jako svou vlastní duši. Jónatan pak Davidovi řekl: „Zítra je novoluní a ty budeš postrádán, protože tvé místo bude prázdné.“
David nebyl nikdo; pokud byl pryč, byl postrádán. Kéž by si všichni účastníci modlitebny pamatovali, že když jsou pryč, jsou postrádáni. Možná někteří z vás dnes večer přišli z nějaké malé kaple, kde vám budou velmi chybět; nebudu vám děkovat za to, že jste sem přišli, protože tím možná nevědomky působím bolest vašemu faráři a nechci ho připravit o jednu z jeho oveček. Davidovo místo je dnes večer prázdné a bude nám chybět.“
1 Samuelova 20,19-23.
Tak se zařídí, jak dát Davidovi vědět v případě, že by mu hrozilo nebezpečí. Láska je ohleduplná, láska by svůj objekt uchránila před nebezpečím; proto, když někoho milujeme, snažme se ho uchránit před hříchem, snažme se ho varovat, když se blíží pokušení, aby nepadl rukou nepřítele.
1 Samuelova 20,24-27. David se tedy ukryl na poli, a když nastalo novoluní, král usedl k jídlu. Král se posadil na své místo, jako jindy, i na místo u zdi; Jonatan vstal a Abner se posadil po Saulově boku a Davidovo místo bylo prázdné. Saul však toho dne nic nepromluvil, neboť si myslel: „Něco se mu přihodilo, není čistý, jistě není čistý“. Nazejtří, druhého dne v měsíci, bylo Davidovo místo prázdné a Saul řekl svému synu Jonatanovi: „Proč nepřišel syn Jišajův k jídlu ani včera, ani dnes?“
David byl synem Jišajovým, ale byl to Saulův vlastní zeť; přesto ho rozzlobený král z opovržení nazývá „synem Jišajovým“
1 Samuelova 20,28-30.
David byl synem Jišajovým, ale byl to Saulův vlastní zeť. Jónatan Saulovi odpověděl: „David mě vroucně žádal o dovolení jít do Bét-léma.“ Odpověděl: „Nech mě, prosím, jít, neboť naše rodina má v tom městě obětní dar a můj bratr mi přikázal, abych tam byl.“ A teď, jestliže jsem našel přízeň v tvých očích, nech mě, prosím, odejít a navštívit své bratry. Proto nepřichází ke královskému stolu.
Tehdy vzplanul Saulův hněv proti Jonatanovi a řekl mu: „Ty, synu převrácené vzpurné ženy, copak nevím, že sis vyvolil syna Jišajova ke své vlastní hanbě a k hanbě nahoty své matky? Byl v takové vášni, že začal nadávat své vlastní ženě, matce svého vlastního syna. Na Východě, chceš-li muže co nejkrutěji popíchnout, nadávej jeho matce; a jistě i na Západě, má-li kdo co říci proti matce muže, řeže jejího syna do srdce, je-li takový, jaký by měl být.
1 Samuelova 20,31 Neboť dokud bude syn Jišajův žít na zemi, nebudeš upevněn ani ty, ani tvé království. Proto nyní pošli a přiveď ho ke mně, neboť jistě zemře.
Saul věděl, že po něm má na trůně nastoupit David, a ne Jónatan.
Na tuto skutečnost Jónatana upozorňuje, přesto usiluje o život svého soupeře.
. Jónatan odpověděl svému otci Saulovi: „Proč má být zabit, co udělal?“
Velmi rozumné otázky, velmi správně položené.
1 Samuelova 20,33-42. Saul po něm hodil oštěp, aby ho zasáhl, čímž Jónatan poznal, že jeho otec se rozhodl Davida zabít. Jónatan tedy v prudkém hněvu vstal od stolu a druhého dne v měsíci nejedl žádný pokrm, protože se kvůli Davidovi rmoutil, že mu jeho otec způsobil hanbu. Ráno se pak stalo, že Jonatán vyšel v určený čas s Davidem na pole a s ním i malý chlapec. A řekl svému chlapci: „Běž, najdi teď šípy, které střílím. A když chlapec běžel, vystřelil šíp za něj. Když chlapec přišel k místu, kam Jonatán vystřelil šíp, Jonatán za chlapcem zavolal a řekl: „Není ten šíp za tebou? A Jónatan zavolal za chlapcem: „Pospěš si, pospěš si, nezůstávej stát! Jonatánův chlapec sebral šípy a přišel ke svému pánovi. Chlapec však o ničem nevěděl, jen Jonatán a David věděli, o co jde. Jónatan dal svému mládenci svou výzbroj a řekl mu: „Jdi a odnes je do města.“ Jónatan se tedy vydal na cestu. Jakmile mládenec odešel, David vstal z místa směrem k jihu, padl tváří k zemi a třikrát se poklonil; políbili se a plakali jeden přes druhého, až David překročil. Jónatan pak řekl Davidovi: „Jdi v pokoji, neboť jsme oba přísahali v Hospodinově jménu: ‚Hospodin budiž mezi mnou a tebou a mezi mým semenem a tvým semenem na věky! I vstal a odešel; Jonatan pak šel do města.
Hle, láska Jonatanova a Davidova! Zde byl bratr zrozený pro protivenství, který se v den nebezpečí přimkl ke svému příteli, a dokonce ohrozil svůj vlastní život, aby mohl Davida bránit. Spatřujme zde slabý předobraz toho, co pro nás učinil náš velký Přítel, Pán Ježíš.