Bible Studies

Series 15

Ten New Testament Soul-Winner
by Francis Dixon

(Scripture Portion: John 4:1-42)

Během svého pozemského působení byl náš Pán Ježíš Kristus zosobněním celého svého učení. Například svým učedníkům přikázal, aby byli dušičkáři – podívejte se na Matouše 28,19; ale on sám byl mistrem dušičkářem – podívejte se na Lukáše 19,10. Vždyť on sám byl mistrem dušičkářem. Když řekl: „Následujte mě!“ (Mt 4,19), měl na mysli, že máme následovat jeho příklad; v podstatě říkal: „Dívejte se na mě jako na duše-dobrodince a následujte mě!“ On je naším velkým příkladem nejen jako trpící, ale také jako duše-dobrodinec – vyhledejte si 1. Petrův list 2,21. Všichni, kdo se na něj dívají jako na duše-dobrodince, se na něj dívají jako na duše-dobrodince. Přišel z nebe na zem, zemřel, vstal z mrtvých a žije, aby zachránil ztracené – to byla záležitost jeho Otce (Lk 2,49). Ve čtyřech evangeliích máme záznamy o metodách, které si osvojil při konání osobní práce, a jednou z nich je příběh o jeho rozhovoru se ženou u studny (Jan 4,1-42). Naše metody přístupu k duším se musí vždy lišit podle osoby, času, místa a okolností, ale následující body naznačené touto událostí nám pomohou.

PROKAZOVAL VELMI VELKÝ ZÁJEM A ZÁLEŽITOST O JEDNU OSOBU.

Při této příležitosti se náš Pán rozhodl získat právě jednu hříšnou ženu. Často měl audienci pouze u jedné osoby; v Matoušově evangeliu je zaznamenáno šestnáct soukromých rozhovorů a v Janově evangeliu sedmnáct. Jak nesmírně důležitá je jedna duše! V 15. kapitole Lukášova evangelia čteme o jedné ztracené ovci, jednom ztraceném stříbře a jednom ztraceném synovi a Marek 8,36-37 zdůrazňuje hodnotu právě jedné duše. Nezapomínejme, že ten, koho se snažíme získat, se může stát výjimečným získatelem duší – podívejme se na verše 28-30.

VYŠEL Z CESTY, ABY ZÍSKAL JEDNU DUŠI.

Ve 4. verši se píše, že prošel Samařím. Byl ochoten se vystavit určitému nepohodlí, aby pro sebe získal jednu hříšnou ženu. Příliš často jsme tak zaujati svými vlastními záležitostmi, že míjíme ty, kteří jsou v nouzi a kterým nám Bůh dává slavnou příležitost sloužit (Lk 10,31-32).

PROCHÁZEL POD SILNÝM POCITEM NALÉHAVOSTI A ZÁTĚŽE.

„Musel nutně projít Samařím“ (verš 4, KJV). V jeho životě existovala „nutnost“ získávat duše, obrovský imperativ – srovnej Jan 3,14 s Janem 4,4; 9,4; 12,32-33. „Musím“, „musím“, „musím“. Jeho pokrmem bylo plnit vůli svého Otce (Jan 4,31-34) – a to byla vůle jeho Otce. Je v našem životě nějaké omezení – podívej se na Římanům 9,1-3.

BYL PŘÁTELSKÝ, ZAUJATÝ A SYMPATICKÝ VE SVÉM PŘÍSTUPU.

Nebyl chladný ani sebestředný, i když by v jeho osobě a vystupování byla patřičná slušnost a podivuhodná důstojnost. Apoštol Pavel toužil „některé zachránit“ (1 Kor 9,22). Nenajdeme pro to lepší ilustraci než Lukáš 10,33-37.

DOVOLIL BĚŽNÝM PŘÍHODÁM A OKOLNOSTEM ŽIVOTA, ABY POSKYTOVALY PŘÍLEŽITOSTI K OSOBNÍMU VÍTĚZSTVÍ DUŠE.

Šestý verš nám říká, že byl unavený a posadil se. Mohl z toho udělat záminku k odpočinku, ale místo aby svou únavu považoval za nevýhodu, obrátil ji ve výhodu. Jak zřídka se díváme na události našeho života stejným způsobem! „Kéž bych nemusel jít na tu cestu!“ říkáme si, zatímco cesta nám může poskytnout úžasný kontakt s někým, komu by Pán chtěl svědčit.“

POSKYTOVAL LÁSKU TOMU, KDO MĚL VYHRÁT.

V 7. verši se dozvídáme, že právě tímto způsobem náš Pán navázal kontakt. Lidé jsou často rádi, když je někdo požádá o laskavost. Požádejte někoho, aby vás nasměroval na určité místo, a uvidíte, jak často vám tento člověk rád pomůže. To platí i ve vztahu k získávání duší. Přemýšlejte o upřímné prosbě, kterou byste mohli svému kontaktu přednést, a požádejte ho o pomoc; tak si můžete získat jeho sympatie.

Mluvil s ní sám.

Osmý verš nám to říká. Jsou chvíle, kdy to není moudré. Jsou chvíle, kdy si mladí křesťané musí dávat pozor na to, aby s příslušníkem opačného pohlaví mluvili v soukromí; my zde však chceme poukázat na to, že nesmíme nikoho uvádět do rozpaků tím, že s ním budeme mluvit o duchovních záležitostech před ostatními. Z tohoto pravidla mohou existovat výjimky, ale obecně toto pravidlo platí.“

PŘEKONÁVÁ BARIÉRY, KTERÉ SI PŘIKLÁDÁ A KTERÉ JIŽ EXISTUJÍ.

Nejprve to byla bariéra hříchu (verše 16-18). Tato žena byla vyděděncem kvůli svému notně hříšnému životu. Přišla načerpat vodu v poledním žáru, kdy věděla, že ostatní ženy nebudou přítomny. Za druhé tu byla překážka rasy (verš 9). Náš Pán byl Žid a ona byla pohanka. Zatřetí tu byla bariéra pohlaví. „Neslušelo se“ mluvit s cizí ženou na veřejném místě. A konečně tu byla bariéra náboženství (verš 20).

PROKAZOVAL ZVĚDAVOST A VYTVOŘIL DUŠEVNÍ HLAD.

Ve verších 10-13 se dozvídáme, jak upoutal její zvědavost a zájem. I my můžeme použít tuto metodu, když vyprávíme obtíženým o Nositeli břemen (Mt 11,28); když vyprávíme spoutaným o Osvoboditeli (Jan 8,36); když vyprávíme pozůstalým o tom, který je život (Jan 11,23-25).

NECHTĚL JI VYPRÁVĚT ANI VYHROŽIT, ALE PŘIZNAT JÍ JEJÍ HŘÍCH

Dokud lidé nebudou usvědčeni ze svého hříchu, a tedy z toho, že potřebují Krista, nepřijdou k němu. Verše 16-19 nám říkají, jak něžný, pevný a vytrvalý byl náš Pán. My nemůžeme lidi usvědčit z hříchu, ale Duch svatý může, a také to udělá, pokud budeme používat „meč Ducha, jímž je Boží slovo“ (Ef 6,17). Můžeme lidem říci, že protože porušili největší přikázání, dopustili se proto největšího hříchu (Mt 22,37-38).

ŘEKL JIM TO, CO JENOM JEJICH POTŘEBU MŮŽE SPLNIT.

Potřebovala věčný život, jak nám říká 14. verš, potřebovala spasení, jak nám říká 22. verš – jinými slovy, potřebovala ho jako svého Spasitele.

POTŘEBOVALA HO JEN POTÉ, CO SE JÍ ÚPLNĚ ZJEVIL JAKO SPASITEL A PÁN.

Podívej se na 25. a 26. verš. Jak nádherný to musel být okamžik pro ni i pro lid Samařska! – Viz verše 40-42.