Petr se jednou Ježíše zeptal: „Všechno jsme opustili, abychom tě následovali! Co nás tedy čeká?“ (Mt 19,27). Mohli bychom to parafrázovat takto: „Vzdali jsme se mnohého, abychom tu mohli být. Stojí to opravdu za to?“ Někteří lidé se dnes mohou ptát na totéž. Na své duchovní cestě jsme se vzdali mnohého – kariéry, rodiny, zaměstnání, postavení, pýchy. Stojí to za to? Čeká nás nějaká odměna?“
Naše práce a oběti nejsou marné. Naše úsilí bude odměněno – i když bylo založeno na nedorozumění. Kdykoli je náš motiv správný – když je naše práce a oběť pro Ježíše – budeme odměněni. Písmo má o odměnách co říci. Bůh ví, že si klademe otázku a v tomto případě potřebujeme odpověď. Inspiroval pisatele Písma, aby mluvili o odměnách, a já jsem přesvědčen, že když Bůh zaslíbí odměnu, najdeme ji jako nesmírnou odměnu – mnohem větší, než o jakou bychom vůbec mohli požádat (Ef 3,20).
Začněme tím, že si všimneme způsobu, jakým Ježíš odpověděl na Petrovu otázku:
Při obnově všech věcí, až Syn člověka usedne na svůj slavný trůn, budete i vy, kteří jste mě následovali, sedět na dvanácti trůnech a soudit dvanáct kmenů Izraele. A každý, kdo kvůli mně opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole, dostane stokrát tolik a zdědí věčný život. (verše 28-29)
Markovo evangelium ukazuje, že Ježíš mluví o dvou časových obdobích:
Nikdo, kdo kvůli mně a evangeliu opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole, nezíská stokrát tolik v tomto věku (domy, bratry, sestry, matky, děti a pole – a s nimi pronásledování) a v budoucím věku život věčný. (Mk 10,29-30)
Bůh nás štědře odmění – ale Ježíš nás také upozorňuje, že tento život není životem v tělesném přepychu. V tomto životě nás čeká pronásledování, zkoušky a utrpení. Ale požehnání převáží nad těžkostmi v poměru sto ku jedné! Jakékoli oběti, které přinášíme, nám budou bohatě vynahrazeny. Křesťanský život rozhodně „stojí za to“.
Ježíš neslibuje, že každému, kdo se vzdá hospodářství, aby ho následoval, dá sto polí. Neslibuje, že dá 100 matek. Neslibuje, že každého učiní bohatým. Nemluví v doslovných termínech. Má na mysli, že věci, které dostaneme v příštím životě, budou stokrát cennější než věci, kterých jsme se vzdali v tomto životě – měřeno skutečnou hodnotou, věčnou hodnotou, ne dočasnými výstřelky ohledně fyzických věcí.
I naše zkoušky mají pro nás duchovní hodnotu (Římanům 5,3-4; Jakub 1,2-4), a ta je cennější než zlato (1. Petrova 1,7). Bůh nám někdy dává zlato a jiné dočasné odměny (možná jako náznak lepších věcí, které přijdou), ale nejcennější odměny jsou ty, které trvají věčně.
Pochybuji, že učedníci pochopili, co Ježíš říká. Stále uvažovali v kategoriích fyzického království, které brzy přinese izraelskému lidu pozemskou svobodu a moc (Sk 1,6). Umučení Štěpána a Jakuba (Sk 7,57-60; 12,2) je mohlo překvapit. Kde pro ně byla stonásobná odměna?“
Podobenství o odměně
V několika podobenstvích Ježíš naznačil, že věrní učedníci obdrží velkou odměnu. Někdy je odměna popsána jako moc nad jinými lidmi, ale Ježíš použil i jiné způsoby, jak popsat naši odměnu. V podobenství o dělnících na vinici je dar spasení symbolizován jednodenní mzdou (Mt 20,9-16). V podobenství o pannách je odměnou svatební hostina (Mt 25,10). V podobenství o hřivnách je odměna popsána obecně: být pověřen „správou mnoha věcí“ a mít možnost „podílet se na štěstí svého pána“ (verše 20-23).
V podobenství o ovcích a kozlech je věrným umožněno zdědit království (verš 34). V podobenství o služebnících je věrný služebník odměněn tím, že dostane na starost veškerý pánův majetek (Lk 12,42-44). V podobenství o hřivnách byla důvěryhodným služebníkům dána moc nad městy (Lk 19,16-19). Dvanácti učedníkům Ježíš slíbil moc nad izraelskými kmeny (Mt 19,28; L 22,30). Členům církve v Tyatirách byla slíbena moc nad národy (Zjevení 2,26-27).
Ježíš svým učedníkům radil, aby si „shromažďovali poklady v nebi“ (Matouš 6,19-21). Tím naznačil, že to, co děláme v tomto životě, bude v budoucnu odměněno – ale o jakou odměnu se jedná? K čemu je poklad, když za něj není co koupit? Až budou ulice ze zlata, jakou hodnotu bude mít zlato?“
Ve vzkříšení nebudeme fyzické věci potřebovat. Když přemýšlíme o věčné odměně, měli bychom myslet především na duchovní odměnu, ne na fyzické věci, které pominou. Problém však spočívá v tom, že nemáme slovní zásobu, abychom popsali podrobnosti existence, kterou jsme nikdy nezažili. Když se tedy pokoušíme popsat, jak vypadá duchovní svět, musíme používat slova založená na fyzickém světě.
Naše věčná odměna bude jako poklad. V některých ohledech bude jako dědictví království. V určitém ohledu to bude jako dostat veškerý majetek našeho pána. Bude to podobné, jako když budeme mít vinici, o kterou se budeme starat jménem svého pána. Bude to jako mít odpovědnost za města. Bude to jako svatební hostina, kdy se budeme podílet na štěstí našeho pána. Bude to jako všechny tyto věci a ještě mnohem víc.
Naše duchovní požehnání budou mnohem lepší než fyzické věci, které známe v tomto životě. Naše věčnost v Boží přítomnosti bude mnohem slavnější a radostnější než fyzické odměny. Všechny fyzické věci, bez ohledu na to, jak jsou krásné, příjemné nebo cenné, jsou jen slabým stínem nekonečně lepších nebeských odměn.
Věčná radost s Bohem
Žalmista to vyjádřil takto: „Naplníš mě radostí ve své přítomnosti, věčnými radostmi po své pravici“ (Žalm 16,11). Jan to popsal jako dobu, kdy „už nebude smrti ani nářku ani pláče ani bolesti“ (Zjevení 21,4). Každý bude plně šťastný. Nebude existovat žádná nespokojenost. Nikdo nebude schopen vymyslet byť jen nepatrný způsob, jak by věci mohly být lepší. Dosáhneme cíle, pro který nás Bůh stvořil.
Izajáš popsal část této radosti, když předpověděl návrat národa do jeho země: „Vykoupení od Hospodina se vrátí. Se zpěvem vejdou na Sijón, věčná radost bude korunovat jejich hlavy. Jásot a radost je zaplaví, smutek a vzdychání utečou“ (Izajáš 35,10). Budeme v Boží přítomnosti a budeme šťastnější než kdykoli předtím. To se křesťanství tradičně snaží vyjádřit pojmem „jít do nebe“.
Někteří kritici křesťanství zesměšňují pojem nebe jako „koláč v nebi“ – ale zesměšňování není logický argument. Skutečná otázka zní: Existuje odměna, nebo ne? Pokud v nebi odměna je, pak není směšné doufat, že se z ní budeme těšit. Pokud se odměny dočkáme, je směšné ji nechtít.
„Každý, kdo k němu přichází, musí věřit, že existuje a že odměňuje ty, kdo ho horlivě hledají“ (Židům 11,6). Víra v odměnu je součástí křesťanské víry. Přesto si někteří lidé myslí, že to, že křesťané chtějí být za svou práci odměněni, je nějakým způsobem ponižující nebo méně čestné. Myslí si, že křesťané by měli sloužit s motivem lásky a neočekávat za svou práci žádnou odměnu. To však není úplné poselství Bible. Kromě bezplatného daru spasení z milosti skrze víru Bible Božímu lidu slibuje odměnu a není špatné toužit po Božích zaslíbeních.
Ano, máme sloužit Bohu z pohnutky lásky, a ne jako námezdní dělníci, kteří pracují jen proto, aby dostali zaplaceno. Písmo však mluví o odměnách a ujišťuje nás, že budeme odměněni. Je pro nás úctyhodné věřit v Boží zaslíbení a považovat je za motivující. Odměna není jediným motivem vykoupených Božích dětí, ale je součástí balíčku, který nám Bůh dal.
Když se život stává těžkým, je pro nás užitečné si uvědomit, že existuje další život, ve kterém budeme odměněni. „Máme-li naději jen pro tento život v Kristu, jsme k politování více než všichni lidé“ (1Kor 15,19). Pavel věděl, že v budoucím životě se jeho oběti vyplatí. Vzdal se dočasných potěšení, aby hledal lepší a trvalejší radosti v Kristu (Flp 3,8).
Pavel používal jazyk „zisku“ (Flp 1,21; 1 Tim 3,13; 6,6; srov. Žid 11,35). Věděl, že jeho budoucí život bude mnohem lepší než pronásledování v tomto životě. Ježíš měl také na paměti výhody své vlastní oběti a byl ochoten snášet kříž, protože na druhé straně viděl velkou radost (Žid 12,2).
Když nám Ježíš radil, abychom si shromažďovali poklady v nebi (Mt 6,19-20), nebyl proti investování – byl proti špatným investicím. Neinvestujte do dočasných odměn, ale investujte do nebeských odměn, které budou trvat věčně. „Velká je vaše odměna v nebi“ (Matouš 5:12). „Nebeské království je jako poklad ukrytý v poli.“ (Matouš 13,44)
Bůh pro nás připravil něco úžasně dobrého, co nám bude nesmírně příjemné. Je správné, abychom se na tato velká požehnání dychtivě těšili, a když počítáme náklady na následování Ježíše, je také správné, abychom počítali požehnání a odměny, které jsou pro nás zaslíbeny.
„Pán odmění každého za všechno dobré, co koná“ (Ef 6,8). „Ať děláte cokoli, pracujte na tom celým srdcem, jako byste pracovali pro Pána, ne pro lidi, protože víte, že od Pána dostanete dědictví jako odměnu“ (Kol 3,23-24). „Dávejte pozor, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste byli plně odměněni.“ (2 Jan 8)
Nadmíru velká odměna
To, co pro nás Bůh připravil, přesahuje naši schopnost představit si. Dokonce i v tomto životě je Boží láska nad naše možnosti chápání (Ef 3,19). Boží pokoj je nad naše chápání (Flp 4,7) a jeho radost je nad naše schopnosti vyjádřit ji slovy (1Pt 1,8). Oč více je tedy nemožné popsat, jak dobré bude žít s Bohem navždy?“
Bibličtí autoři nám mnoho podrobností nesdělili. Jedno však víme jistě – bude to ta nejkrásnější zkušenost, jakou jsme kdy zažili. Je to lepší než nejkrásnější obrazy, lepší než nejchutnější jídlo, lepší než nejnapínavější sport, lepší než nejlepší pocity a zážitky, které jsme kdy měli. Je to lepší než cokoli na světě. Bude to obrovská odměna!“
Bůh je štědrý! Dostalo se nám nesmírně velkých a vzácných zaslíbení – a výsady podělit se o tuto úžasnou novinu s ostatními. Jaká radost by měla naplnit naše srdce! Slovy 1. listu Petrova 1,3-9:
Chvála Bohu a Otci našeho Pána Ježíše Krista! Ve svém velikém milosrdenství nám dal vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých znovuzrození k živé naději a k dědictví, které nemůže nikdy zahynout, zkazit se ani zaniknout – uchovává se v nebi pro vás, kteří jste skrze víru chráněni Boží mocí až do příchodu spasení, které je připraveno zjevit se v posledním čase.
Z toho se velice radujete, i když jste teď možná museli na malou chvíli trpět zármutkem v nejrůznějších zkouškách. Ty přišly proto, aby se vaše víra – cennější než zlato, které se kazí, i když se tříbí ohněm – ukázala jako pravá a vyústila ve chválu, slávu a čest, až se zjeví Ježíš Kristus. I když jste ho neviděli, milujete ho, a i když ho teď nevidíte, věříte v něj a jste naplněni nevýslovnou a slavnou radostí, protože se vám dostává cíle vaší víry, spásy vašich duší.
Máme za co děkovat, z čeho se radovat, co oslavovat!
Pomozte nám zajistit více takového obsahu tím, že dnes přispějete
Přispějte
.