Biblický komentář

EXEGEZE:

Širší kontext: PÍSNĚ O SLUŽEBNÍCÍCH

Kapitoly 42-53 knihy Izajáš obsahují čtyři Písně o služebnících. Služebník je Božím zástupcem, který má ve světě konat Boží dílo.

– První píseň (42,1-4) vypráví o povolání Služebníka, aby „přinesl národům spravedlnost“ (42,1).

– Druhá píseň (49,1-6) dále definuje Služebníkovo poslání. Služebník má „pozvednout Jákobovy kmeny a obnovit zachované Izraelce“ (49,6a). Dále Bůh říká: „Dám tě také za světlo národům, abys byl mou záchranou až na konec země“ (49,6b).

– Třetí píseň (50,4-9) nepoužívá slovo „služebník“, ale přesto popisuje práci a houževnatou víru Služebníka. Bůh dal Služebníkovi jazyk, aby učil a povzbuzoval lid (50,4). Bůh dal služebníkovi ucho, aby slyšel Boha a naslouchal lidu (50,5). I když Služebník zakouší prudký odpor, „Pán Jahve mi pomůže“ (50,7.9), a tak Služebník nastavuje svou tvář jako křemen (50,7) a je si plně jist, že nad svými protivníky zvítězí (50,8-9).

– Čtvrtá píseň (52,13-53,12) – píseň o trpícím Služebníkovi – vypráví o Služebníkovi, který trpí za lid, aby ho vykoupil z jeho hříchů a utrpení. Tento Služebník „byl proboden pro naše přestoupení“ a „jeho ranami jsme uzdraveni“ (53,5). „Byl tísněn, ale když byl sužován, neotevřel ústa. Jako beránek, který je veden na porážku…, neotevřel ústa“ (53,7). „Udělali mu hrob s bezbožníky“ (53,9), ale „můj spravedlivý služebník mnohé ospravedlní poznáním sebe sama a ponese jejich nepravosti“ (53,11).

V Izajášově knize se slovo služebník „nezřídka zdá být odvozeno z dvorského stylu, kde byl královský úředník nazýván jeho služebníkem“ (Muilenburg, 464). Takový úředník by na základě královy autority vykonával značnou moc. Podobně bude služebník vykonávat značnou moc nad autoritou Jahveho.

O totožnosti služebníka, který se zdá být na některých místech jednotlivcem a na jiných skupinou, se vedou vědecké debaty – s malou shodou. Židé mají tendenci považovat za služebníka Izraele a v této knize je řada odkazů na Jahveho služebníka jako na Izraele (41,8; 49,3), Mojžíše (63,11), Davida (37,35), Jákoba (44,1.21; 45,4; 48,20; 49,5) a Jákobovy potomky (65,9).

Prorok však může mít na mysli i jednotlivce – například Ezechiáše, který je pozitivně zmíněn v kapitolách 36-39, nebo Kýra, kterého si Jahve vyvolil, aby osvobodil Izrael z otroctví (44,28; 45,1.13) (viz Blenkinsopp, 210.212; Watts, 660).

Kapitoly 54 a 55 pokračují v konkretizaci Služebníkova díla. Vyzývají lid k radosti, protože „Svatý Izraele je tvůj Vykupitel“ (54,5). Slibují, že Boží „milující laskavost od vás neodejde“ (54,10). Zvou ty, kdo žízní: „Ano, pojďte, kupte si víno a mléko bez peněz a bez ceny“ (55,1). Radí: „Hledejte Jahveho, dokud je k nalezení“ (55,6). Slibují: „Vždyť vyjdete s radostí a budete vyvedeni s pokojem (55,12).“

PŘÍSNĚJŠÍ KONTEXT:

„49,1-6 je důležitým zlomem….. Dosud byl adresátem Jákob-Izrael. Od nynějška jím bude Jeruzalém-Sion. Dosud se tedy Jahveho zaslíbení týkalo pádu Babylonu a konce nuceného pobytu Judejců v něm. Od nynějška se bude týkat obnovení města, které prakticky nikdo z vyhnanců nikdy neviděl.“ (Goldingay, 280)

Tyto verše se zaměřují na povolání a poslání služebníka. Následuje Jahveho zaslíbení, že přivede své děti domů (49,8-50,3).

Iz 49,1-4: „Vraťte se domů. JAHVE MĚ POVOLAL OD ŽENY

1Poslouchejte mě, ostrovy, a poslouchejte, národy, z daleka:
Jahve mě povolal z lůna,
z útrob mé matky vyslovil mé jméno
2a má ústa učinil jako ostrý meč, ve stínu své ruky mě
ukryl, udělal ze mě vyleštěný klacek, ve svém toulci mě držel blízko:
3a řekl mi: „Ty jsi můj služebník, Izrael, v němž budu oslaven.“

4A já jsem řekl: „Marně jsem se namáhal, zbytečně a marně jsem vynakládal své síly,
ale spravedlnost (hebrejsky: mispat), která mi náleží, je jistě u Hospodina a má
odměna u mého Boha.“

„Poslouchejte mě, ostrovy, a poslouchejte, národy, z daleka“ (v. 1a). První otázkou je totožnost toho, kdo mluví. Z veršů 1b-3 je jasné, že jde o služebníka. Jak však bylo uvedeno výše, služebník má mnoho identit. Kdo je tento služebník? To nemůžeme přesně určit, ale viz níže u verše 3.

Tradiční výklad „ostrovů“ je pohané – „bezprostřední sousedé Jeruzaléma, kteří budou nejvíce postiženi rozhodnutím JHWH obnovit město“ (Watts, 660). Poté, co vidí, že jejich modly jsou bezmocné (41,21-29), jsou otevřeni k přijetí Jahveho tóry. Přijmou Jahveho učení. Brueggemann však říká, že „ostrovy“ mohou označovat také židovskou diasporu – Židy, kteří žijí mimo Izrael (Brueggemann, WBC, 43).

Tyto dvě věty, „naslouchejte mi, ostrovy“ a „naslouchejte, národy z daleka“, vyjadřují stejnou myšlenku různými slovy. Tento druh paralelní struktury je v hebrejské poezii běžný. Komentáře tento druh paralelní struktury často nazývají „apozicí“. Je snadné si zapamatovat, co to znamená, protože APpozice je opakem OPozice. APpozice posiluje nebo zesiluje opakováním. OPozice by proti původní myšlence postavila myšlenku opačnou.

„Jahve mě povolal od lůna, od útrob mé matky vyslovil mé jméno“ (v. 1b). Tyto dvě věty jsou dalším příkladem apozice v hebrejské poezii (viz poznámky k v. 1a).

Služebník slouží z Jahveho iniciativy. Služebník jistě nevěděl nic o povolání, když byl ještě v lůně matky, ale nyní chápe, že jeho povolání je součástí Jahveho plánu od počátku jeho života.

„a učinil má ústa jako ostrý meč, ve stínu své ruky mě ukryl a udělal ze mě vybroušenou střenku, ve svém toulci mě držel blízko“ (v. 2). Tyto dvě věty jsou dalším příkladem apozice v hebrejské poezii (viz poznámky k v. 1a).

Jsou to ústa služebníka – jeho slova – jeho hlas – které Jahve použije pro své záměry. První kapitola knihy Genesis ukázala, že Boží slova mají velkou moc. „Bůh řekl: ‚Budiž světlo‘; a bylo světlo“ (Genesis 1,3). „Bůh řekl: ‚Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se objeví souš. A stalo se tak“ (Genesis 1:9). Nyní se Jahve rozhodl promlouvat hlasem služebníka a moc Božího slova se tímto postupem nijak nezmenšuje. Bůh činí prorokova ústa „jako ostrý meč“ a z proroka činí „vybroušenou násadu“ (některé překlady říkají „vybroušený šíp“) – zbraně schopné smrtící síly. Božím záměrem je použít proroka k záchraně, nikoli k ničení. Prorocké hlasy však často varují před smrtelnými důsledky neposlušnosti (kapitoly 57-59), stejně jako hlásají dobré zprávy (kapitoly 60-64).

„vyleštěný dřík“ (v. 2). Nedokonalosti šípu by snižovaly jeho rychlost v letu, a dokonce by ovlivnily jeho směr. Vyleštěný šíp by letěl rychle a přesně. Služebník je „vyleštěným šípem“ v tom smyslu, že ho Jahve připravil, aby účinně a efektivně doručoval Jahveho slovo.

„Kontrast mezi mečem pro blízké střetnutí a šípem pro útok na dálku naznačuje, že Služebník je vybaven pro každé soupeření“ (Motyer, 309).

„ve svém toulci mě držel blízko“ (v. 2). Ti, kdo mají zbraně, se jimi ne vždy ohánějí. Jahve povolal služebníka a obdařil ho mocí, ale uchovává ho „ve svém toulci“ – připravený k použití podle potřeby.

„a řekl mi: ‚Ty jsi můj služebník, Izrael, v němž budu oslaven'“ (v. 3). Jak bylo uvedeno výše v části „Kontext“, služebník je v této knize často označován jako Izrael. Nicméně:

– „Je důležité si uvědomit eschatologický rozměr této metafory. Služebník je jak věrný jednotlivec, tak poslušná komunita v éře, v níž se začíná rozvíjet Boží plán mezi těmi, kdo se zcela ztotožňují s Boží vůlí.“ (Hanson, 128)

– Oswalt se domnívá, že služebník je jednotlivec, a říká: „Izrael se nepoužívá ani tak jako jméno, jako spíše jako paralelní výraz pro služebníka. Je to, jako by Hospodin řekl: ‚Ty jsi můj Izrael, v němž budu oslaven‘. Zdůrazněna je tedy funkce, nikoli identita Izraele. Tento Služebník bude fungovat jako Izrael“. Pak říká, že to v tomto případě vylučuje proroka jako služebníka, protože „žádný prorok o sobě nikdy neuvažoval jako o ideálním Izraeli (Oswalt, 291).“

– Blenkinsopp chápe služebníka jako „nejmenovanou osobu“ (Blenkinsopp, 299).

– Young říká, že kontext, který líčí individualistický charakter služebníka a hříšný charakter Izraele, ukazuje, že služebník nemůže být národ Izrael. Chápe Izrael jako „označení pravého Božího lidu, celého těla vykoupených jako údů pod hlavou, Mesiášem“ (Young 270).

– Brueggemann poznamenává, že služebník je identifikován jako Izrael (v. 3), ale že služebník má poslání pro Izrael (v. 6). Pak říká: „Je možné, že se báseň záměrně vyhýbá konkrétní identitě, a tím nám dovoluje velkou volnost při naslouchání. Církev příznačně využívá své interpretační svobody při naslouchání, aby v básni slyšela služebníka Ježíše.“ (Brueggemann, Texty pro kázání, 101)

„Ale já jsem řekl: ‚Marně jsem se namáhal, zbytečně a marně jsem vynakládal své síly'“. (v. 4a). Tento verš svědčí proti tomu, že by šlo o příběh o povolání, který by ukazoval spíše na budoucí než na minulou práci. Tento služebník pracoval pro Boha, ale zažil spíše zklamání než triumf. Služebník však přistupoval ke svému úkolu spíše něžně než agresivně (42,2-3) a plody jeho práce nebyly hned patrné. S tím se může ztotožnit každý Boží služebník. Kážeme, učíme, radíme a modlíme se, ale často se zdá, jako by se nic nedělo

„spravedlnost, která mi náleží (mispat), je však jistě u Jahveho a má odměna u mého Boha“ (v. 4b). Rozhodující slovo v tomto verši je „přesto“. „Ale jistě, spravedlnost, která mi náleží, je u Jahveho“. Služebník se spojil s Jahvem, žije v očekávání a očekává Boží odměnu, přestože jeho minulá zkušenost byla zklamáním. „Víra pak je jistota věcí očekávaných, důkaz věcí neviděných“ (Židům 11,1). Tento služebník kráčí ve víře.

Hebrejské slovo mispat se obvykle překládá jako „spravedlnost“ nebo „soud“. Pokud služebník uvažuje o mispatu jako o „spravedlnosti“, znamenalo by to, že ještě nezažil spravedlnost, ale nepochybuje o tom, že Jahve tuto křivdu napraví – přinese mispat – napraví špatné věci – odmění věrnou službu – učiní služebníkovu službu plodnou. Pokud služebník uvažuje o mispatu jako o „soudu“, znamenalo by to, že služebníkův soud je v Jahveho rukou – a že očekává, že ho Jahve bude milostivě soudit.

ISaiáš 49,5-6. V tomto případě je to tedy „soud“. TAKÉ TĚ DÁM ZA SVĚTLO NÁRODŮM

5Teď praví Jahve, který mě utvořil od lůna, abych byl jeho služebníkem, abych k němu přivedl Jákoba a aby se k němu shromáždil Izrael (neboť jsem vážený (hebr. kabod) v Jahveho očích a můj Bůh se stal mou silou); 6ano, říká: „Je to příliš lehká věc, abys byl mým služebníkem, abys vzkřísil Jákobovy kmeny a obnovil zachovalé Izraelce.“ 7Ty, který jsi mě utvořil od lůna, abys k němu přivedl Jákoba a aby se k němu shromáždil Izrael, jsi můj služebník: Dám tě také za světlo národům (hebrejsky gójim), abys byl mou spásou až na konec země.“

„A praví Jahve, který mě utvořil v lůně, abych byl jeho služebníkem, abych k němu přivedl Jákoba a aby se k němu shromáždil Izrael“ (v. 5a). Tyto dvě věty („abych k němu přivedl Jákoba zpět“ a „aby se k němu shromáždil Izrael“) jsou dalším příkladem apozice v hebrejské poezii (viz poznámky k v. 1a)

Služebník nyní shrnuje poslání, které pro něj Jahve plánoval už před jeho narozením. Slova „Jákob“ a „Izrael“ jsou zde synonyma. Jákob bylo jméno, které Izák a Rebeka dali svému mladšímu synovi (Genesis 25,26), ale Jahve mu později dal nové jméno Izrael (Genesis 32,28). Izrael se pak stal jménem národa, který vyrostl z Jákobových/Izraelových potomků.

Úkolem služebníka je tedy přivést národ Izrael, Boží lid, zpět k Bohu. Někteří tento verš vykládají tak, že úkolem služebníka je vrátit Izrael z Babylónie do Jeruzaléma, ale „skutečným problémem Izraele nebylo zajetí v Babylónii; bylo jím odcizení od Boha“ (Oswalt, 293).

„neboť jsem vážený (kabod) v očích Jahveho a můj Bůh se stal mou silou“ (v. 5b). Tyto dvě věty jsou dalším příkladem apozice v hebrejské poezii (viz poznámky k v. 1a).

Kabod je slovo, které se obvykle překládá spíše jako „sláva“ (KJV překládá tuto větu takto: „a přece budu slavný v Hospodinových očích“). Služebník zde přiznává čest, kterou pociťuje, že byl Jahvem vybrán pro toto poslání (přivést Izrael, Boží lid, zpět k Bohu). Jahve služebníka oslavil tím, že si ho vybral pro tak velkolepý úkol, a on si je jistý, že mu Jahve dá sílu tento úkol splnit.

„ano, říká: ‚Je to příliš lehká věc, abys byl mým služebníkem, abys pozvedl Jákobovy kmeny a obnovil zachované Izraelce'“ (v. 6a). Tyto dvě věty („abych pozvedl Jákobovy kmeny“ a „abych obnovil zachované z Izraele“) jsou dalším příkladem apozice v hebrejské poezii (viz poznámky k v. 1a).

Jahve však říká, že toto velkolepé poslání (přivést Izrael, Boží lid, zpět k Bohu) není ve skutečnosti vůbec velkolepé – nebo alespoň zdaleka ne tak velkolepé jako větší poslání, které má Jahve na mysli pro svého služebníka.

„Dám tě také za světlo národům (goyim), abys byl mou spásou až na konec země“ (v. 6b). Tyto dvě věty jsou dalším příkladem apozice v hebrejské poezii (viz poznámky k v. 1a).

Jahve ustanovil služebníka, aby byl prostředníkem spásy nejen Izraele, ale i gójů – národů – pohanů – ostatních národů země (11,10-11; 12,4; 42,6; 43,6-7; 55,4-5; 60,3; viz také Mt 24,14; 28,19; Lk 24,47; Sk 10; 13,47; Zj 14,6-7).

Iz 49,7.

Jahweho služebník se stal prostředníkem spásy pro všechny národy země. YAHWEH, KTERÝ JE VĚRNÝ, VYBRAL SI TEBE

7Tak praví Yahweh, Vykupitel Izraele a jeho Svatý, tomu, kterým člověk pohrdá, tomu, kterého se národ štítí, služebníku vládců: „Králové uvidí a povstanou, knížata, a budou se klanět, kvůli Jahvemu, který je věrný, Svatému Izraele, který si tě vyvolil.“

„Toto praví Jahve, Vykupitel Izraele a jeho Svatý, tomu, kterým člověk pohrdá, tomu, kterého si národ oškliví, služebníku vládců“ (v. 7a). Máme zde tři vznešená jména pro Jahveho a tři nízká jména pro služebníka, k němuž se Jahve obrací.

„Tomu, kterým člověk pohrdá, tomu, kterého se národy štítí, služebníkovi vládců“ popisuje také národ Izrael. Je to malý národ, často ovládaný Egyptem, Asýrií nebo Babylonií (a později Římem). Žádný Egypťan, Asyřan, Babylóňan ani Říman by netoužil stát se Izraelitou.

Tento skromný stav však není tím, čím příběh skončí. Čtěte dál!

„Králové uvidí a povstanou, knížata a budou se klanět“ (v. 7b). Jahve slibuje úplné ospravedlnění služebníka (a Izraele – a tím i všech, které povolal). Byli vnímáni jako pokorní, ale Bůh odhalí jejich skutečnou slávu. Dokonce i králové a knížata – lidé, kteří o sobě smýšlejí slavně a kteří jsou zvyklí spíše přijímat, než vzdávat poctu – povstanou, aby vzdali čest, když do místnosti vstoupí Boží služebník. Budou se před Božím služebníkem klanět

„kvůli Jahvemu, který je věrný, Svatý Izraele, který si tě vyvolil“ (v. 7c). Proměna služebníka z poníženosti do slávy se uskuteční, protože Jahve je věrný. Ten, kdo vydal povolání ke svatému povolání, je sám svatý a nedopustí, aby nespravedlnost trvala věčně. Jahve má moc napravit křivdy a Jahveho svatost zaručuje, že tak učiní.

CITÁTY Z CITÁTŮ pocházejí z World English Bible (WEB), což je veřejně dostupný (bez autorských práv) moderní anglický překlad Bible. World English Bible vychází z americké standardní verze (ASV) Bible, Starého zákona Biblia Hebraica Stutgartensa a řeckého většinového textu Nového zákona. ASV, který je kvůli vypršení autorských práv rovněž veřejným majetkem, byl velmi dobrým překladem, ale obsahoval mnoho archaických slov (hast, shineth atd.), která WEB aktualizoval.

BIBLIOGRAFIE:

Bartelt, Andrew H., in Van Harn, Roger (ed.), The Lectionary Commentary: Theological Exegesis for Sunday’s Text (Teologická exegeze k nedělnímu textu). První čtení: The Old Testament and Acts (Grand Rapids: William B. Eerdmans Publishing Co., 2001)

Blenkinsopp, Joseph, The Anchor Bible: Isaiah 40-55, Vol. 19A (New York: Doubleday, 2002)

Brueggemann, Walter, Westminster Bible Companion: (Louisville: Westminster John Knox Press, 1998)

Brueggemann, Walter; Cousar, Charles B.; Gaventa, Beverly R.; and Newsome, James D., Texts for Preaching: A Lectionary Commentary Based on the NRSV-Year A (Louisville: Westminster John Knox Press, 1995)

Goldingay, John, New International Biblical Commentary: (Peabody, Massachusetts: Hendrickson Publishers, 2001)

Hanson, Paul D., Interpretation Commentary: Isaiah 40-66, (Louisville: John Knox Press, 1995)

Motyer, J. Alec, Tyndale Old Testament Commentaries: (Downers Grove, Illinois: Inter-Varsity Press, 1999)

Muilenburg, James (Introduction and Exegesis of Isaiah 40-66); and Coffin, Henry Sloane (Exposition of Isaiah 40-66), The Interpreter’s Bible: (Nashville: Abingdon Press, 1956)

Oswalt, John N., The New International Commentary on the Old Testament: The Book of Isaiah, Chapters 40-66 (Grand Rapids: William B. Eerdmans Publishing Company, 1998)

Seitz, Christopher R., The New Interpreters Bible: (Nashville: Abingdon Press, 2001)

Tucker, Gene M. in Craddock, Fred B.; Hayes, John H.; Holladay, Carl R.; Tucker, Gene M., Preaching Through the Christian Year, A (Valley Forge: Trinity Press International, 1992)