Hrát kulečník, sledovat komedie a hrát karaoke. To jsou některé z činností, které mnoho Evropanů provozuje při pití alkoholu.
Sportovní námaha mezi ně nepatří.
V posledních letech se však po celé Evropě objevuje stále více závodů, při kterých se běhá i pije – a to současně.
Maratony v tradičních vinařských srdcích, jako jsou Bordeaux a Beaujolais, se běhají už desítky let, ale v posledních letech se po celém kontinentu objevilo mnohem více závodů, jako je Genusslauf v Německu, Kování v Anlierském lese v Belgii a nyní novinka – Maraton chutí ve Švýcarsku.
Většina podobných závodů vyžaduje lékařské potvrzení, a tak jsem si zaskočil k místnímu lékaři, nechal si změřit tlak, trochu si poskočil a řádně ho dostal.
Na víno trochu brzy
V devět hodin ráno stojím ve frontě na průkazku v malebném švýcarském městečku Sion. Koná se zahajovací ročník Maratonu záchranářů.
Silně leje, je zataženo a já jsem ve svém běžeckém tričku a šortkách silně pod oblečením. Když se rozhlédnu kolem, mnoho lidí je rozumně oblečených, jako by sem přišli na výlet. A možná i jsou. V tu chvíli si začínám myslet, že to vlastně není závod.
Po opuštění centra Sionu stoupáme několik set metrů do kopců a běžíme po úzkých cestičkách podél malých zavlažovacích kanálů zvaných „bisses“, z nichž některé pocházejí ze 13. století.
Tyto uměle vytvořené toky byly od temného středověku životně důležité pro přežití zemědělské půdy a vinařství v oblasti. Déšť neustává, a tak šlápnu na plyn a předjedu pár lidí, abych se zahřál.
STOP 1
V 10:30 jsem promočený a pohled na malý stan v dálce ohlašuje první „degustační zastávku“ – a je to smíšené požehnání. Úkryt před deštěm je velmi vítaný, stejně jako přátelské tváře, které nám říkají, co je v nabídce. A i když je na víno trochu brzy, říkám si, že bych se měl vrhnout do boje, abych si odnesl plný zážitek.
Dostávám bílé víno Fendant, což je vlastně Chasselas – nejrozšířenější švýcarská autochtonní odrůda. Ve Valais mají pro hrozny zvláštní názvy – o tom později. Na jazyku lehce šumí, což mě překvapuje. Není to ani degustační sklenice, je to plná sklenice na víno. Stejně jako u následujícího červeného, které se jmenuje Dole. Svítá mi, že vypijeme asi tři lahve. Je tu samozřejmě i jídlo. Organizátoři vám nedovolí pít s prázdným žaludkem. Podává se tu talíř masa a sýrů. Povídám si s několika dalšími závodníky a všichni jsou v dobré náladě. Jsem zvědavý, jestli za hodinu budou všichni opilí?“
STOP 2
Rèze a Cornalin jsou velmi staré odrůdy (což je strašně sofistikované označení pro druhy hroznů). Záznamy o těchto dvou vínech pocházejí ze středověku a ze zavlažovacích kanálů. Podávají nám je spolu s výbornou dýňovou polévkou na zahradě jakéhosi tradičního venkovského stavení.
Slavnost je v plném proudu, hraje veselá harmoniková hudba a objevuje se první záblesk sluníčka. Mám za sebou skoro deset kilometrů a začínám si to opravdu užívat.
Mezi druhou a třetí zastávkou si opravdu začínám všímat, že předjíždím spoustu lidí. Slyšel jsem několik závodníků, jak říkají, že se jim trochu motá hlava, zatímco jsme si užívali Cornalin, a to mě přimělo přemýšlet, kdy začne moje tělo pociťovat účinky.
Alkohol a cvičení
Je všeobecně známo, že alkohol je diuretikum (něco, co vás dehydratuje).
„Zůstat dobře hydratovaný je při závodech, jako je 23 km, naprosto klíčové,“ říká mi doktor Chris Gaffney, přednášející sportovní vědy na Lancasterské univerzitě. „Když cvičíme, zvyšuje se teplota našeho tělesného jádra a vy se potíte, abyste toto teplo odvedli. Pokud během cvičení konzumujete alkohol, pak se tělo zbavuje tekutin potřebných ke snaze udržet naši tělesnou teplotu. Tím tělu bráníme v normální regulaci teploty.“
Dehydratace jsem si byl vědom jako člověk, který pravidelně běhá, a na běh jsem měl v batohu třílitrový měchýř s vodou. Co jsem ale nevěděl, byly další, docela překvapivé úvahy, na které mě doktor Chris upozornil. Například kardiovaskulární a metabolické aspekty.
„Pití alkoholu ovlivňuje elektrickou aktivitu našeho srdce. To může vést ke zvýšení srdeční frekvence, zvýšení krevního tlaku a zvýšené frekvenci abnormálních srdečních rytmů. Ty mohou být nebezpečné během cvičení, kdy je na srdce již kladen zvýšený nárok.“
Pokračuje: „Více než 90 % alkoholu se odbourává v játrech. Zpracování alkoholu může během cvičení zhoršit schopnost jater detoxikovat další metabolity a hromadění některých metabolitů může být pro naše zdraví škodlivé.“
Ještě mě to neudeřilo a já stále vesele pobíhám mezi vinicemi.
STOP 3
Příslib teplého sýra mě vede k tomu, abych poměrně rychle doběhl k této, třetí degustační stanici. Sklenka muškátu je sladkým nakopnutím hned po příchodu, stejně jako stereo systém, který pumpuje Highway to Hell od AC/DC, což je vhodná pocta těm, kteří bojují s alkoholem. Pak přichází na řadu Humagne Rouge, které se úžasně páruje s bublajícím raclettem. Jsem si jistý, že nejsem opilý. Ale zase si zpívám.
V tu chvíli začínám čichat vítězství. Dozvídám se, že tudy už prošla jen jedna skupina běžců, která se najedla, napila a odešla. Rozhodl jsem se, že se hraje, a tak jsem odmítl druhý talíř raclette a vyrazil.
Přibližně po dvou kilometrech jsem v dálce zahlédl běžce. To mi dalo něco, na co jsem se mohl zaměřit. Brzy jsem je začal dohánět a cítil jsem se opravdu dobře.
Mohlo by to být tím, že mé poměrně pravidelné pití mi dalo výhodu?“
Gaffney si to zřejmě myslí. Zdůrazňuje dva prvky, které tuto teorii podporují – genetiku a to, co nazývá „tréninkovým“ efektem.
„Možná jste biologicky zvýhodněn tím, že jste muž a máte genetiku, která vás předurčuje k účinnému odbourávání alkoholu. Dále budete zvýhodněni tím, že máte v játrech větší množství enzymů na odbourávání tohoto alkoholu, které jste získali častým pitím.“
STOP 4
Než jsem doběhl k předposlední degustační stanici, běžel jsem sám asi 20 minut. Kromě kluků, kteří obsluhovali stánek s jídlem a pitím, tam nikdo nebyl. Že bych se jen minul s předními běžci? Ano, řekli mi. Asi o pět minut.
Nemůžu si jen tak loknout dvou skleniček vína, zhltnout zvěřinovou terinu a zmizet. Musím to udělat pořádně.
Dostávám sklenku Johannisbergu. Čímž se dostáváme zpět na zastávku číslo jedna. Názvy pro hrozny, které ve skutečnosti nejsou názvy pro hrozny.
Stejně jako Fendant je speciální valaiský název pro všudypřítomný Chasselas, podobně Johannisberg je ve skutečnosti Sylvaner. Tyto fantazijní názvy jsou romantické a skutečně vyvolávají pocit, že jste vstoupili do zcela nového světa vína.
Švýcarské víno – marketingová noční můra
Valais je stejně velké jako oblast St Emilion v Bordeaux. To je asi 5 000 hektarů. Z hlediska vína to není nijak zvlášť obrovské.
Den před závodem jsem se vydal na návštěvu jednoho z vlajkových švýcarských vinařství, Domaine du Mont d’Or. Laurent Guidoux, který ho vede, mě provedl po vinicích a diskutovali jsme o ojedinělém problému, kterým je export švýcarského vína.
„99 % švýcarského vína nikdy neopustí zemi,“ říká. „A náklady na výrobu jsou příliš vysoké na to, aby ceny byly zajímavé pro supermarkety.“
Víno bez profilu kupce nezaujme, zejména ne za vysokou cenu. A Guidoux má režijní náklady, které cenu posouvají za hranici snadného prodeje. Ale díky kvalitě je víno z Valais konkurenceschopné.
Její Petite Arvine je pozoruhodné. Je v něm nezaměnitelný slaný závěr, který ho odlišuje od všech ostatních bílých vín, která jsem kdy ochutnala. Naprostá trefa do černého při slepé degustaci. Přesto se potýká s vážným problémem. Takovému, který zavírá vinice. Guidoux má prostředky na to, aby ho překonal, ale ne každý výrobce je má.
Zastávka 5
Zpět do závodu a začíná být horko. Začínám běžet s chlapíkem jménem Gerald a jeho kamarádem. Gerald si myslí, že bychom mohli vyhrát, ale já mu říkám, že mi bylo řečeno, že nejsme vedoucí. Pak zrychlím, což se ukáže jako hloupost, protože zatímco běžím a natáčím místního muže, jak na mě mává, přehlédnu směrovku a vezmu se asi půl kilometru špatným směrem. Teprve když dorazím na křižovatku bez ukazatele, uvědomím si svou chybu.
Než změním trasu, Gerald je v dálce na místě a já mám co dělat, abych doběhl.
Nakonec, asi po dvou kilometrech, ho doháním. V batohu s močovým měchýřem mi ještě zbývá trochu vody, ale už docela vydatně polykám. Gerald říká, že se cítí „velmi dobře“, a mě to rozesměje. Brzy přicházíme k „Raspille Gorge“, páté a poslední degustační zastávce. Je to dezert. Štrůdl s hroznovými semínky podávaný se švestkovým sorbetem.
Desertní víno, které k němu patří, přeslazená Hermitage, je mimořádně slušné. Hrozny, z nichž se vyrábí, se sklízejí až v prosinci, což jim dává více času na doslazení.
V tuto chvíli mi úředník sděluje, že před námi jsou dva běžci, kteří před několika minutami odjeli. Tohle se mi nepodaří vyhrát. V tu chvíli se na zastávku 5 dostává další dvojice, která pokračuje dál, aniž by se zastavila a napila se. Ne, to ne, říkám si v duchu. Dopíjím víno, dojídám štrůdl a děkuji dobrovolníkům. Gerald s kamarádem ještě nejsou úplně připraveni, tak jim zamávám a vyrážím na závěrečnou etapu.
Když vybíhám do kopce a předbíhám nepijící dvojici, ptám se sám sebe, jestli jsem opilý. Opravdu si to nemyslím. Necítím se nejistě a celou dobu jsem se tak necítil.
„Alkohol ovlivňuje hustotu tekutiny ve vnitřním uchu, což spouští kaskádu signálů do mozku, které mohou vyústit v pocit nejistoty na nohou a dokonce v pád,“ poznamenává doktor Gaffney ve své radě pro mě. „K tomu se přidává vliv na okohybný (oční) systém. K tomu dochází proto, že alkohol ovlivňuje centrální nervový systém a mění vzorce našich očních pohybů, takže jsou méně efektivní. To může představovat nebezpečí při běhu, zejména na nerovném terénu. Stručně řečeno, pokud zkonzumujeme (dostatečné množství) alkoholu, staneme se nejistými na nohou, a to je pro cvičení obvykle špatné.“
Legendární frontman skupiny Clash Joe Strummer údajně uběhl maraton za 3 hodiny a 20 minut. Podle různých zdrojů šlo o pařížský maraton v roce 1982. Jeho rada ohledně přípravy? „Večer před závodem vypijte 10 půllitrů piva.“
Salgesch: cílová rovinka
Žádné povzbuzující davy, vlastně vůbec nikdo není svědkem mého finiše. Zpočátku se obávám, že jsem si spletla místo, ale jakmile vejdu na nádvoří, vidím dva úředníky, jak si dávají sklenku vína a povídají si, a tak zamířím k nim. Podepisuji se, že jsem závod dokončil, a oni mi říkají, že jsem dojel třetí.
Přichází ke mně muž z prostoru baru a říká, že když tu není skutečné pódium, zda bych si nedal gratulační drink. S radostí přijímám. No, nejsem přece z kamene.