Poslechněte si zvukový záznam tohoto kázání…
Nemusíte chodit daleko, abyste objevili zdi nepřátelství, které rozdělují lidi. Konflikty jsou bohužel jedním z nejběžnějších prostorů, ve kterých jako lidé žijeme. Platí to na celosvětové úrovni. Národy se neustále střetávají s národem. Izraelci a Palestinci, Egypt, Írán. Platí to i na národní úrovni. Šíření bahna mezi republikány a demokraty bude tím horší, čím blíže bude listopad. Platí to i na zadním sedadle našeho auta. Ty sladké, malé, nevinné děti mezi sebou nakreslí pomyslnou čáru a vyplivnou jedovatá slova: „Nepřekračuj tu čáru! Mami, ona na mě sahá!“
Rád bych, abyste se zamysleli nad konfliktem, který právě teď ve svém životě prožíváte. Podržte si ho v mysli. Nyní bych chtěl, abychom o konfliktu přemýšleli jako o cihlové zdi, která je postavena mezi námi a touto osobou nebo skupinou lidí. Jak se staví zeď? Po jedné cihle. Každá z těchto cihel je okamžikem v čase. Jsou to vykonané činy, vyřčená slova, zadržovaná láska. Hořké slovo. Nenávistný komentář. Chladné rameno. Klade se cihla za cihlou, až je někdy zeď tak vysoká a tlustá, že se zdá nemožné ji změnit.
Vidíte tu zeď ve své mysli? Otázka pro nás dnes zní: „Jak můžeme tuto zeď zbořit?“
Kolik z vás vidělo film Válečný kůň? Skvělý film. Za chvíli vám chci ukázat ukázku. Nejprve mi dovolte, abych ho uvedl do děje. Tento film se odehrává během první světové války. V této scéně vidíme britskou armádu zakopanou na jedné straně a německou armádu zakopanou na straně druhé. Bitva zuří již několik měsíců. Tito muži se chystají jeden druhého nemilosrdně zničit tím, že si navzájem střílejí kulky do těl, probodávají se bajonety a plní si plíce jedovatým yperitem. Vím, že je to hrozné, ale musíme vidět brutalitu v souvislostech, aby tato scéna zapůsobila.“
Uprostřed této bitvy se osvobodí kůň a dá se do běhu. Kůň proběhne svazkem ostnatého drátu a zamotá se tak, že uvízne na bitevním poli přímo mezi dvěma armádami.
Při sledování toho, co se bude dít dál, zkus pozorovat prostředí. Všimněte si barevnosti a tónu scény. Pak si všimni, co se mění. Dívejme se.
ZAPÍNEJTE SE
Vidíte, co se stalo? Dva muži, kteří se chystali navzájem zabít, se sešli ve svazku míru. Proč? Protože sdíleli soucit s tímto bezmocným tvorem. Zdi se na okamžik zhroutily. Je to možné.
Naneštěstí se tato zeď hned zase zvedla a tito muži pokračovali v zabíjení.
Otázka před námi zůstává. Jak můžeme tuto zeď zbořit?“
Tímto tématem se zabývá naše lekce z epištoly. Doporučuji vám, abyste si vytáhli Bibli a obrátili na Efezským 2,11-22.
Apoštol Pavel napsal tento list z vězení. Je důležité si tuto skutečnost uvědomit, protože důvod, proč je ve vězení, přímo souvisí s naším tématem. Pavel měl potíže, protože byl obviněn z prolomení zdi.
Chrám, který se nacházel v srdci Jeruzaléma, tvořila řada ohrazených nádvoří. Můžete to vidět na tomto obrázku. Přímo zde, uprostřed, je samotný Chrám. Do Chrámu směli pouze kněží, protože představoval samotnou Boží přítomnost. I tehdy směl do Nejsvětější svatyně vstoupit pouze jeden kněz, a to pouze jednou za rok. Další nádvoří se pak nazývalo Izraelský dvůr. Což znamenalo, že sem směli vstupovat pouze obřezaní židovští muži. Víte, vždycky mě zajímalo, jak to kontrolovali. Mluvíme o nepříjemném způsobu, jak začít bohoslužbu. Já vím, to bylo špatné.
Dalším nádvořím byl dvůr žen. Opět sem směly jen židovské ženy.
Tady daleko stranou se nacházel dvůr pohanů. Pokud jsi nebyl Žid, nebyl jsi zde vítán.
Představ si, jak by vypadal náš bohoslužebný prostor, kdyby se řídil těmito pravidly. Kolem oltáře bychom měli velký závěs a jednou za rok by tam mohl jít jen pastor Mark. Pak další závěs kolem kněžiště a tam bychom směli vkročit jen já a pastor Karri. Pak by v lavicích směli sedět jen mužští členové tohoto sboru. Ženské členky sboru by mohly stát v předsíni a nahlížet dovnitř. Všichni ostatní by mohli stát venku, pokud by chtěli.“
Vstupuje Pavel. Putoval po venkově a stýkal se s pohany. Některé pohany si dokonce přivedl s sebou. Ta hrůza! Byl obviněn, že do tohoto prostoru přivedl jednoho z pohanů. Zadržte dech! Proto ho chtěli zabít.
Dávám si na čas, abych to zmapoval, protože když Pavel mluví o hradbě nepřátelství, nemluví jen abstraktně. Mluví o tomto fyzickém znázornění rozdělení a vyloučení lidí ze společenství Božího lidu.
Podívejme se, co říká. Tuto pasáž můžeme rozdělit na dvě hlavní části. Část před a část po.
V části před říká:
Připomeňte si tedy, že kdysi vy, pohané od narození, nazývaní „neobřezanci“ těmi, kdo se nazývají „obřezanci“ – fyzická obřízka provedená lidskýma rukama na těle -, vzpomeňte si, že jste tehdy byli bez Krista, cizí ze společenství Izraele a cizí smlouvám zaslíbení, bez naděje a bez Boha ve světě.
Tady je klíčová věta celé pasáže: Ale nyní
Řekněte to se mnou. Ale nyní. Ještě jednou. Ale teď.
Něco se změnilo díky Ježíši. Podívejte se, jak ústřední místo v tomto oddíle zaujímá Ježíš. Všimněte si všech těch červených čtverečků.
V Kristu Ježíši jste vy, kteří jste kdysi byli daleko, byli přivedeni blíž Kristovou krví. On je totiž náš pokoj; ve svém těle učinil z obou skupin jednu a zbořil dělící zeď, tedy nepřátelství mezi námi. Zrušil Zákon s jeho přikázáními a nařízeními, aby v sobě stvořil jedno nové lidstvo místo obou, a tak nastolil mír, a obě skupiny smířil s Bohem v jednom těle skrze kříž, a tak skrze něj usmrtil ono nepřátelství. Tak přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste daleko, a pokoj těm, kteří jsou blízko, neboť skrze něho mají oba přístup k Otci v jednom Duchu.
Vidíte, že toto je evangelium. To je ta dobrá zpráva. Ježíš usmrtil toto nepřátelství svou smrtí na kříži. Víte, že to říkáme pořád, ale ptali jste se někdy, jak to funguje? Co se vlastně stalo?“
Přemýšlejte o tom takto. Největší zeď nepřátelství ve vesmíru je zeď postavená mezi námi a Bohem. Kolikrát jsme Bohu ublížili svou malicherností a hněvem, lhaním a podváděním a tak dále a tak dále. Kdyby měl někdo právo být vůči nám nepřátelský, byl by to Bůh. Ale Bůh se na nás dívá. Dívá se na vás a říká: „Umřel jsem do zdi. Zemřel jsem tvému hříchu a tomu, kolikrát jsi ublížil mně i ostatním. Odpouštím ti a miluji tě.“
A když se na nás podívá s touto věčnou láskou, všechny cihly prostě zmizí.
A pak se Ježíš podívá na zdi nepřátelství, které mezi námi stále zůstávají, a řekne: „Zbořil jsem to. Zvěstoval jsem mír. Co ty na to?“
A co tvá dnešní zeď? Podívej se na každou z těch cihel. Na každou z těch zraňujících věcí, kterých se chceš držet. Kdysi jsi jimi byl definován. Kdysi byl ten druhý člověk daleko na druhé straně a vy na této straně. Ale teď. Díky Boží lásce projevené v Ježíši a díky moci Božího Ducha, který mezi námi působí, můžeme nechat minulost minulostí, odpustit cihly a pracovat na budoucnosti pokoje v Boží přítomnosti.
Vím, že je to mnohem složitější. Vím, že za dvacet minut nedokážu ani poškrábat povrch toho, jak to udělat. Uvědomuji si, že existují legitimní chvíle, kdy je třeba držet lidi od sebe. Myslím si však také, že se mnohokrát za tyto zdi schováváme a používáme je jako výmluvu pro to, že nemilujeme tak, jak nás Ježíš vyzval, abychom milovali.
Možná tento týden můžete začít jednou cihlou. Vyzývám vás, abyste se zamysleli nad touto zdí a přemýšleli o cihlách. Vyberte si jednu věc, kterou vám někdo udělal. Napište si ji. Požádejte Boha, aby vám dal sílu ji rozbít. Ježíš ji již rozbil. Jen se nechte vidět, jak se rozpadá. Cihlu po cihle nechte padat zdi.
Podcast:
Podcast: Přehrát v novém okně | Stáhnout
Přihlásit se k odběru: Načítání: E-mail | RSS | Více
