Brouk moučný

Tenebrio molitor, Žlutý moučný brouk

Taxonomie 1
Říše Animalia
Fylie Arthropoda
Třída Insecta
Řád Coleoptera
Podřád Polyphaga
Nadčeleď Tenebrionoidea
Čeleď Tenebrionidae
Podčeleď Tenebrioninae
Rod Tenebrio
Druh molitor

Název obecný: Žlutý moučný brouk, žlutý moučný brouk, moučný brouk, zlatý brouk, šerák 2, 8

Diagnostické znaky
Žlutý moučný brouk se podle podobné velikosti, tvaru a tmavého zbarvení podobá broukům zemním. Žlutý moučný brouk obvykle dorůstá délky o něco větší než 0,5 cm a v dospělosti se zbarvuje do tmavě hnědé nebo černé barvy3. Několik klíčových znaků však žlutého moučného brouka odlišuje od ostatních brouků. Brouk žluťásek jírovcový má několik odlišných znaků, pokud jde o tvar a stavbu břicha. Stejně jako mnoho jiných brouků má žlutý střevlík břicho rovnoměrně rozdělené na dva segmenty, pod nimiž jsou bezpečně ukryta křídla. Výrazným znakem brouka žluťáska je rovnoměrně rozdělená lineární rýha, která se táhne po celé délce jeho břicha. Méně nápadným, avšak odlišným znakem brouka Tenebrio molitor je, že má na zadních nohách pouze čtyři tarzální články, na rozdíl od pěti, které má většina brouků žížal. Tato vlastnost má za následek, že se mouční červi nemohou pohybovat tak rychle jako ostatní zemní brouci4. Střevlík černý je velmi podobný svému blízkému příbuznému střevlíkovi žlutému. Hlavní rozdíly mezi těmito dvěma brouky spočívají ve velikosti a tvaru hrudníku a břicha. Žlutý žížalák má břicho obdélníkového tvaru, které se na konci zaobluje, a širší hrudník, jehož šířka odpovídá šířce břicha. Černá moučná hlístice má břicho kulovitějšího tvaru, které na konci tvoří ostřejší špičku, a nápadně tenčí hrudník v porovnání s šířkou břicha4,5. Ať už je to zřejmé, nebo obtížně postřehnutelné, žlutý brouk moučný má řadu znaků, které ho činí jedinečným a odlišitelným sám pro sebe.

Ekologie
Přírodovědná studijní oblast Katherine Ordwayové je domovem nesmírné rozmanitosti. V jejích řekách, prériích, lesích a rybnících žije mnoho různých druhů. Lesní listí je domovem obrovského množství nejrůznějších bezobratlých spolu s některými drobnými obratlovci a poskytuje půdě a okolním rostlinám potřebné živiny. Listový opad je jedním z hlavních biotopů, které si dospělý brouk žluťásek vybírá k pobytu. Brouci žluťásci dávají přednost tmě a kontaktu s jinými předměty. Vzhledem k bohatému pokryvu listové podestýlky a velkému zdroji živin se zde často vyskytují, stejně jako pod kameny a kmeny5. Larvy žlutých žížal se budou vyskytovat také v okolí míst, kde člověk skladuje potraviny7.

Tito brouci jsou notoricky známí jako mrchožrouti a rozkladači zemského dna. Živí se rozkládajícím se listím, klacíky, travinami, rostlinami, ale i hmyzem a živočichy3, 5. To může být pro životní prostředí prospěšné, protože sežerou organickou hmotu, kterou jiné organismy obvykle nežerou. Jsou většinou noční, ale lze je pozorovat aktivní i v tmavém prostředí během dne3, 5. Mohou však být také škůdci pro trávy, jejich semenáčky a obiloviny5. Tito brouci nepřicházejí příliš do styku s jinými živými organismy. Z tohoto důvodu mohou při vyrušení vykazovat velmi ojedinělé chování. Když se cítí ohroženi, převrátí se na hlavu a zaujmou obrannou pozici. Brouci pak ze své zadní pachové žlázy vystřikují směrem k nebezpečí chemické látky. Kombinace pozitivního a negativního přínosu pro životní prostředí spolu s nedostatkem kontaktu s jinými organismy činí tohoto brouka ještě unikátnějším.

Životní cyklus
Žlutí brouci mají velmi odlišné životní cykly. Procházejí procesem označovaným jako úplná metamorfóza. Tento životní cyklus je srovnatelný s motýly a skládá se ze čtyř odlišných životních stadií6. První stadium probíhá jako vajíčko. Samička brouka naklade přibližně 500 vajíček. Vajíčka jsou bílá, fazolovitého tvaru a dlouhá asi 1,25 mm. Jsou nakladena do měkké půdy a po 1-2 týdnech se z nich vylíhnou larvy2. Když larvy opustí vajíčka, označují se jako žluté mouchy, protože se ještě nestaly broukem, ale jsou aktivním organismem. Tyto larvy jsou notoricky známé jako škůdci ve stodolách, mlýnech a dalších místech, kde se skladují lidské potraviny. Prodělávají 9-20 svlékání, svlékání vnějšího krunýře a s každým svlékáním se mírně zvětšují. Žlutá moučná hlístice dosáhne délky přibližně 25 mm7. Když jsou larvy připraveny ke kuklení, stráví několik dní jako prepupae v blízkosti povrchu napadené potravy7. Ve stadiu kukly jsou dlouhé 0,5 až 0,75 cm a mění barvu z bílé na černou, když se brouk chystá vylíhnout5. Na rozdíl od motýla nemají kukly žádný vnější obal. V závislosti na teplotě zůstávají kukly 3-30 dní. Kukly se zdají být nehybné, ačkoli uvnitř se moučný červ mění v brouka2, 6. Když se brouk vylíhne jako dospělý, přežije ještě asi 30 dní. Během této doby se spáří, nakladou vajíčka a proces se opakuje. Při kumulaci všech čtyř cyklů je jejich celková očekávaná délka života 3-5 měsíců5.
Během svého krátkého života se setkávají s mnoha nebezpečími. Ve volné přírodě jsou jejich nejvýznamnějším predátorem ptáci. Od nedávné doby se však ještě většími predátory žluťásků stávají lidé. Lidé je chovají a prodávají jako potravu pro ptáky a návnadu pro ryby ještě v larválním stadiu jejich životního cyklu. Život žluťásků (Tenebrio molitor) se tak může u jednotlivých jedinců jejich druhu značně lišit.

Rozšíření
Vědci se domnívají, že se žluťásci vyvinuli z Eurasie a po celém světě se rozšířili díky lidské činnosti8. V současné době se žlutí moučníkovití brouci vyskytují na severu Spojených států, v západní Evropě a v některých částech Austrálie8, 9. Minnesota a zbytek horní oblasti USA pro ně představují skvělou lokalitu, kde se jim daří díky lesům a mnoha farmám, které napadají, aby je napadli na krmivo.

Informace o voucheru
Vzorek brouka žluťáska moučného byl odebrán na vrcholu svahu v lesní oblasti v Katherine Ordway Natural History Study Area v Inver Grove Heights, MN. Vzorek se nacházel pod listovou podestýlkou, která byla v té době velmi vlhká.

1. Průvodce broukem. 2007. http://bugguide.net/node/view/101010
2. Australská příroda. 2010. http://74.125.113.132/search?q=cache:e4drNcSIGJMJ:www.ozanimals.com/Insect/Yellow-Mealworm/Tenebrio/molitor.html+yellow+mealworm+common+names&cd=2&hl=en&ct=clnk&gl=us
3. First Class Pest Solutions. 2002. http://74.125.113.132/search?q=cache:ChyoPhfLS40J:www.firstclasspest.com/index.php%3Foption%3Dcom_content%26view%3Darticle%26id%3D67%26Itemid%3D83+yellow+mealworm+beetle+identification&cd=10&hl=en&ct=clnk&gl=us
4. Stored Product Insects. 2003. http://www.the-piedpiper.co.uk/th7h.htm
5. Arizonská univerzita: Center for Insect Science Education Outreach. 1997. http://insected.arizona.edu/mealinfo.htm
6. Foss Web. 2009. http://lhsfoss.org/fossweb/teachers/materials/plantanimal/tenebriobeetles.html
7. Hort Fact. 1998. http://www.hortnet.co.nz/publications/hortfacts/hf401013.htm
8. Immuno CAP. 2008. http://www.immunocapinvitrosight.com/dia_templates/ImmunoCAP/Allergen____28207.aspx
9. Encyklopedie života. 2010. http://www.eol.org/pages/1041700

Zpracoval David Melms,
Biodiverzita & Evoluce (BIOL 270), profesorka Sarah Boyer. Jaro 2010.
Specimen collected at Macalester College’s Katharine Ordway Natural History Study Area on April 15, 2010.

Specimen collected at Macalester College’s Natural History Study Area on April 15, 2010.