Interaktivní mapa Hedvábné stezky
Kliknutím na mapu změníte umístění jednotlivých obrázků.
Kliknutím na mapu změníte místo, kde se obrázky oddělují.
Hedvábná stezka neboli cesty byla síť pozemních obchodních cest, které spojovaly Čínu se Středomořím. Ze starověkého čínského hlavního města Čchang-anu, dnešního Si-anu, procházela Hedvábná stezka úzkým čínským koridorem Hexi a poté se šířila na jih do Indie, dnešního Afghánistánu a Pákistánu nebo dále na západ do Samarkandu, Buchary, Persie a východního Středomoří.
Přibližně tisíc let po ní putovaly karavany velbloudů naložené rubíny, nefritem, jantarem, pižmem a samozřejmě hedvábím.
Hedvábí však nebylo jediným pokladem, který po této starobylé obchodní cestě putoval. Po Hedvábné stezce, původní informační superdálnici, putovaly i myšlenky. Nejvlivnější z nich byl buddhismus.
Dunhuang byl jednou z nejdůležitějších oáz Hedvábné stezky. Nedaleko města na okraji dnešní provincie Kan-su se Hedvábná stezka rozdělovala na dvě části a obcházela okraj pouště Taklamakan. Cesty se znovu setkaly o 2200 kilometrů dále v oáze Kašgar. Mezi těmito dvěma oázami však ležel nejnebezpečnější terén Hedvábné stezky.
Hlad, žízeň, bandité a divoké písečné bouře, které, jak známo, pohřbívaly celé karavany. Pro ty, kdo cestovali na západ, byl Dunhuang poslední zastávkou, kde si karavany mohly odpočinout a doplnit zásoby, než je čekala poušť. Pro ty, kteří mířili na východ, to byla první oáza na čínské půdě.
Každý cestovatel by chtěl před cestou vyjádřit vděčnost za to, že takovou cestu přežil, nebo se pomodlit za bezpečné vysvobození. Jeskyně tisíce Buddhů nedaleko Dunhuangu se stala místem, kde tak cestovatelé mohli učinit, a stala se jedním z nejposvátnějších míst Hedvábné stezky. V 500 dochovaných malovaných jeskyních se nachází největší galerie buddhistického umění na světě.