Child Family Community Australia

Evaluace programů pomáhá organizacím plánovat, rozvíjet a zlepšovat jejich programy s cílem zlepšit výsledky pro klienty (Alston & Bowles, 2003).

Tento přehled participativního akčního výzkumu je jedním z řady zdrojů CFCA o evaluaci. Další informace o dalších přístupech k hodnocení a hodnocení obecně najdete ve zdrojích CFCA o výzkumu a hodnocení.

Co je participativní akční výzkum?

Participativní akční výzkum (PAR) je spíše přístup k výzkumu než výzkumná metoda (Pain, Whitman, Milledge, & Lune Rivers Trust, 2011). Tento přístup usiluje o to, aby se moc v rámci výzkumného procesu dostala k těm, kterých se program nejvíce dotýká. Záměrem je, aby účastník byl rovnocenným partnerem výzkumníka (Boyle, 2012; Patton, 2008).

Participační povaha PAR odkazuje na aktivní zapojení klientů programu, odborníků z praxe a členů komunity – plus všech ostatních, kteří mají na programu podíl, včetně poskytovatelů finančních prostředků, výzkumníků a manažerů programu.

Klíčovým prvkem tohoto zapojení je proces kolektivního sebereflexivního zkoumání, které zúčastněné strany provádějí ve snaze pochopit a zlepšit postupy, na nichž se podílejí, a situace, do nichž jsou zapojeny. Tento proces je spojen s činností, která v ideálním případě vede k tomu, že lidé nebo komunity, kterých se týká, mají větší kontrolu nad svými životy (Baum, MacDougall, & Smith, 2006).

Termíny a přístupy hodnocení, které úzce souvisejí s PAR, jsou uvedeny v rámečku 1.

Pro poskytovatele a hodnotitele programů se přístup PAR zaměřuje na poskytování vysoce kvalitních a citlivých služeb. Obrázek 1 ukazuje, jak akční výzkum zdůrazňuje význam využívání kvalitních informací k přijímání rozhodnutí, která povedou ke zlepšení postupů a procesů s cílem poskytovat vysoce kvalitní a citlivé služby, které povedou k lepším výsledkům pro klienty.

Obrázek 1: Výzkumné a akční prvky PAR

Zdroj: Department of Health and Human Services (DHHS), 2012, s. 7.

Přístup PAR

Výrazným rysem modelů participativního výzkumu je odklon od tradičních výzkumných metod, které se často vyznačují nerovným vztahem mezi výzkumníky a účastníky (Baum et al., 2006).

PAR je přístup k výzkumu založený na „principech“ (viz rámeček 2). Pokud jsou tyto zásady dodržovány, nabízejí účinný způsob, jak dosáhnout lepších výsledků pro klienty a jejich komunity. Principy PAR mohou také vést výzkumné pracovníky k výběru výzkumných technik a nástrojů, které vyhovují společným potřebám klientů, organizací a dalších zúčastněných stran.

PAR se používá k pochopení toho, jak jsou jednotlivci propojeni se svým sociálním prostředím. Díky tomu lze tento přístup použít jak na úrovni realizace programu, tak na úrovni komunity/společnosti.

Rozdíl mezi hodnoceními zplnomocnění a přístupy PAR spočívá v tom, do jaké míry je proces vlastněn účastníky. Zásadní rozdíl spočívá v míře, v jaké tyto přístupy přesouvají rovnováhu moci z výzkumníků na zkoumané osoby. To znamená, že PAR usiluje především o zapojení zúčastněných stran, zatímco empowerment evaluation se snaží vytvořit pocit vlastnictví (Campbell et al., 2004; Secret, Jordan, & Ford, 1999).

Vlastnictví, závazek a odpovědnost prostřednictvím účasti

Jako partneři v procesu PAR jsou účastníci výzkumu zodpovědní za rozhodování o tom, které části programu mají být zkoumány, jak mají být data shromažďována a co se má s výsledky dělat (Baum et al., 2006, 2006; Greene, 2006). Cílem je zvýšený pocit odpovědnosti, který je spojen s aktivní účastí, což může poskytnout větší příležitost k podpoře sebeurčení a k posílení kapacity klientů a/nebo komunity (Baum et al., 2006; Owen, 2006; Schwandt & Burgon, 2006).

Podílí-li se účastníci i pracovníci programu na všech fázích výzkumného procesu, je pravděpodobnější, že pocítí vlastnictví programu a závazek vůči němu (Patton, 2008. Aktivní zapojení realizátorů a pracovníků programu do přístupu PAR může také vést k dlouhodobějšímu a udržitelnějšímu zlepšení realizace programu (Mulroy & Lauber, 2004; Patton, 2008). To může pomoci vytvořit organizační kulturu výzkumu a hodnocení.

Kdy by se měl PAR používat?

PAR je primárně určen pro ty, kteří jsou považováni za zranitelné nebo zažívají nedostatek kontroly nad svým životem (Alston & Bowles, 2003; Fitzpatrick, Sanders, & Worthen, 2011). PAR byl přijat v široké škále kontextů, včetně sektorů zdravotnictví, vzdělávání, rané intervence a posilování komunit (Baum et al., 2006; DHHS, 2012), kde bylo zapotřebí dlouhodobější změny k dosažení udržitelnějších výsledků pro zranitelné skupiny klientů a komunity (Boyle, 2012; viz také The Knowledge & Adoption Toolkit, Land and Water Australia, 2009).

PAR je považován za zvláště důležitý pro domorodé komunity, kde tento přístup může pomoci snížit „kolonizační účinky“ (jako je vykořisťování, neúcta, bezmoc a zkreslení) na domorodé společnosti a kulturu (Baum et al., 2006). Byla rovněž zaznamenána schopnost PAR posílit kapacitu kulturně a jazykově odlišných skupin (CALD) (Alston & Bowles, 2003).

Kromě perspektivy dosažení dlouhodobých výsledků má přístup PAR řadu výhod. Při plánování hodnocení programu je třeba vzít v úvahu také omezení tohoto přístupu. Tabulka 1 poskytuje přehled přínosů, omezení a souvislostí, v nichž by PAR měl, resp. neměl být používán.

Zdroj: Převzato z The Knowledge & Adoption Toolkit, Land and Water Australia, 2009; Greene, 2006.

Proces PAR

K dispozici jsou zdroje, které pomohou plánovačům programů a agenturám při procesu PAR (viz další informace níže). Přijaté metody budou do značné míry ovlivněny samotnými účastníky výzkumu, kteří budou rozhodovat o tom, jaké prvky programu budou zkoumány, jak mají být shromažďovány údaje a co se má s výsledky dělat (Baum et al., 2006; Greene, 2006). To obvykle vyžaduje spolupráci při identifikaci problémů, shromažďování důkazů a vyvozování závěrů o tom, jak nejlépe zlepšit poskytování služeb (Alston & Bowles, 2003; Owen, 2006).

Úloha hodnotitele

Úkolem hodnotitele je pomoci účastníkům projít procesem PAR a zajistit, aby byli účastníci připraveni účastnit se každé fáze hodnocení (Schwandt & Burgon, 2006).

V rámci zúčastněných skupin i mezi nimi bude pravděpodobně existovat řada odlišných názorů a priorit. Právě zde mohou hodnotitelé úzce spolupracovat s účastníky, aby pomohli najít rovnováhu mezi konkurenčními prioritami a podpořili přínosy hodnocení, zajistili „souhlas“ účastníků a vytvořili nezbytné podmínky nutné pro přístup PAR (viz rámeček 3).

Jak se PAR provádí?

Cyklus PAR se běžně točí kolem čtyř jednoduchých kroků: plánování, jednání, pozorování a reflexe (DHHS, 2012; Kindon, Pain, & Kesby, 2007). Obrázek 2 ukazuje, jak tyto kroky tvoří proces neustálého zlepšování kvality.

Obrázek 2: Výzkumný cyklus PAR

Zdroj: DHHS, 2012, s. 8.

Obrázek 3 ukazuje, jak se tyto cykly opakují, aby bylo možné v průběhu času program postupně měnit. Zvětšující se velikost cyklů odráží nárůst zaměření, síly a dopadu a otázek, které jsou jejich hnacím motorem; každý cyklus umožňuje zapojit do procesu více zúčastněných stran (DHHS, 2012).

Obrázek 3: Navazující výzkumné cykly PAR

Zdroj: DHHS, 2012: Crane & Richardson, 2000, citováno podle DHHS, 2012, s. 10.

Přestože to vysvětluje proces, neexistuje jedna konkrétní výzkumná metoda provádění PAR. Lze použít mnoho různých metod a to, co je vhodné, závisí na kontextu hodnocení a na potřebách klientů, širší komunity a konkrétních podmínkách, v nichž jsou programy poskytovány (Kindon et al., 2007). Rozhodnutí týkající se toho, které výzkumné nástroje použít (např. průzkumy, rozhovory, ohniskové skupiny), se přijímají po konzultaci s účastníky (Kindon et al., 2007).

Další informace o procesu PAR

Další informace, návrhy a sady nástrojů PAR jsou k dispozici na následujících webových stránkách:

• Výzkum pro organizování: A toolkit for Participatory Action Research from the Community Development Project
• Incite poskytuje odkazy na sady nástrojů
• The Knowledge & Adoption Toolkit
• The Action Research and Learning Toolkit (PDF 951 KB)

• Alston, M., & Bowles, W. (2003). Výzkum pro sociální pracovníky (2. vyd.). Crows Nest, NSW: Allen & Unwin.
• Appel, K., Buckingham, E., Jodoin, K., & Roth D. (2012). Soubor nástrojů pro participativní učení a akce: Pro použití v globálních programech BSR. Získáno z <herproject.org/downloads/curriculum-resources/herproject-pla-toolkit.pdf>
• Baum, F., MacDougall, C., & Smith, D. (2006). Participativní akční výzkum. Journal of Epidemiology and Community Health, 60,854-857.
• Bergold, J., & Thomas, S. (2012). Metody participativního výzkumu: A methodological approach in motion [Metodický přístup v pohybu]. Forum: Qualitative Social Research, 13(1).
• Boyle, M. (2012). Výzkum v akci: Průvodce participativním akčním výzkumem (výzkumná zpráva). Canberra: Ministerstvo sociálních služeb. Získáno z <www.dss.gov.au/sites/default/files/documents/06_2012/research_in_action.pdf>
• Campell, R., Dorey, H., Naegeli, M., Grubstein, L. K., Bennett, K. K., Bonter, F., Smith, P. K. et al. (2004). An empowerment evaluation model for sexual assault programmes (Model hodnocení posilování pro programy zaměřené na sexuální násilí): Empirické důkazy účinnosti. American Journal of Community Psychology, 34(3/4), 251-262.
• Crane, P., & Richardson, L. (2000). Sada pro akční výzkum Reconnect. Canberra: Department of Family and Community Services.
• Department of Health and Human Services. (2012). The action research and learning toolkit [Soubor nástrojů pro akční výzkum a učení]. Hobart: Department of Health and Human Services Tasmania.
• Fitzpatrick, J. L., Sanders, J. R., & Worthen, B. R. (2011). Hodnocení programů: Alternativní přístupy a praktické pokyny (4. vydání). New Jersey, USA: Pearson Education.
• Greene, J. C. (2006). Evaluation, democracy and social change, In I. F. Shaw, J. C. Greene, & M. M. Mark,(Eds), The SAGE handbook of evaluation(Chapter 5).London: SAGE.
• Kemmis, S., & McTaggart, R. (2007). Participativní akční výzkum: Communicative action and the public sphere [Komunikační akce a veřejná sféra]. In N. K. Denzin, & Y. S. Lincoln (Eds), The SAGE handbook of qualitative research. Thousand Oaks, CA: SAGE.
• Kindon, S., Pain, R., & Kesby, M. (Eds). (2007) Participatory action research approaches and methods [Přístupy a metody participativního akčního výzkumu]: Propojení lidí, participace a místa. London: Routledge
• Land and Water Australia. (2009). The knowledge & adoption toolkit (Soubor nástrojů pro přijímání znalostí). Získáno z <katoolkit.lwa.gov.au/node/29>
• Mulroy, E. A., &Lauber, H. (2004). Uživatelsky přívětivý přístup k hodnocení programů a účinných komunitních intervencí pro rodiny ohrožené bezdomovectvím. Social Work, 49(4), 573-586.
• Owen, J. M. (2006). Hodnocení programů: Crows Nest, NSW: Allen & Unwin.
• Pain, R., Whitman, G., Milledge, D., & Lune Rivers Trust. (2011). Participatory action research toolkit (Soubor nástrojů pro participativní akční výzkum): An introduction to using PAR as an approach to learning, research and action [Úvod do používání PAR jako přístupu k učení, výzkumu a akci]. Durham: Durham University.
• Patton, M. Q. (2008). Utilization-focused evaluation (4. vydání). London: SAGE.
• Schwandt, T. A., & Burgon, H. (2006). Evaluation and the study of lived experience, InI. F. Shaw, J. C. Greene, & M. M. Mark,(Eds), The SAGE handbook of evaluation (Chapter 4).London: SAGE.
• Secret, M., Jordan, A., & Ford, J. (1999). Empowerment evaluation as a social work strategy [Posílení hodnocení jako strategie sociální práce]. Health and Social Work, 24(2), 120-127.

.