Chronická migréna, klasifikace, diferenciální diagnostika a epidemiologie

Chronická migréna (CM) je nejvíce invalidizující ze 4 typů primárních chronických denních bolestí hlavy (CDH) s dlouhým trváním, což je syndrom definovaný primárními bolestmi hlavy 15 a více dní v měsíci po dobu nejméně 3 měsíců se záchvaty trvajícími v průměru 4 a více hodin denně. Dlouhodobá CDH zahrnuje CM, chronickou tenzní bolest hlavy, novou denní perzistující bolest hlavy a hemicrania continua. CM postihuje přibližně 2 % dospělé populace v západních zemích a představuje značnou zátěž pro jednotlivé nemocné a jejich rodiny a v širším smyslu pro společnost. Přestože je tato porucha velmi invalidizující a rozšířená, zůstává z velké části nedostatečně diagnostikována a léčena. Diagnostika CM vyžaduje systematický přístup, který zahrnuje tyto kroky: (1) vyloučit sekundární poruchu bolesti hlavy a (2) diagnostikovat specifický primární syndrom bolesti hlavy na základě frekvence a délky trvání, například krátkodobé epizodické, dlouhodobé epizodické nebo dlouhodobé chronické. CM se obvykle vyvine jako komplikace epizodické migrény po období zvyšující se frekvence bolestí hlavy. Tato transformace migrény je spojena s řadou rizikových faktorů, z nichž některé nelze změnit, včetně věku a rasy. Jiné rizikové faktory CM jsou modifikovatelné, například obezita, chrápání, úraz hlavy, stresové životní události a nadměrné užívání opioidů a barbiturátů. Zatím však nebylo prokázáno, že by úprava rizikových faktorů snížila pravděpodobnost vzniku CM. Podle průřezové analýzy údajů ze studie American Migraine Prevalence and Prevention, která byla letos publikována v časopise Journal of Neurology, Neurosurgery, and Psychiatry, byla u pacientů s CM ve srovnání s pacienty s epizodickou migrénou výrazně nižší pravděpodobnost, že budou zaměstnáni na plný úvazek, a téměř dvakrát vyšší pravděpodobnost, že budou profesně invalidní. U pacientů s CM byla navíc téměř dvakrát vyšší pravděpodobnost výskytu úzkosti, chronické bolesti nebo deprese. Kromě toho měli pacienti s CM vyšší kardiovaskulární a respirační riziko, o 40 % vyšší pravděpodobnost výskytu srdečních onemocnění a anginy pectoris a o 70 % vyšší pravděpodobnost výskytu cévní mozkové příhody v anamnéze. Tato zjištění zdůrazňují mimořádný význam klinické ostražitosti, přesné diagnózy a vhodného, účinného řízení – včetně léčby nebo odeslání – pro zlepšení výsledků pacientů.