Co chtějí králíci: Neptejte se, co pro vás může udělat váš králík
Michele Lockersová
Úvod Amy Espieové
Máte někdy pocit, že v článcích o zvířecích společnících musí být ze zákona uvedeno, že hlazení králíka/kočky/psa nám snižuje krevní tlak? Další nepřehlédnutelné tvrzení vychvaluje bezpodmínečnou lásku, kterou nás tito naši nezdolní společníci obdarovávají. Při prvním, čtvrtém a možná i čtrnáctém přečtení se zdá, že na nás působí dobře, ale nakonec rozeznáme rozhodně méně obdivuhodnou notu, která je základním poselstvím: „Co z toho mám já?“ Michele Lockersová zaujímá ke svým ušatým kamarádům mnohem zajímavější, velkorysejší a vzájemně prospěšnější přístup. -a.e.
Tak tohle se ti líbí!“ Kolikrát jsem to už svým králíkům řekla, za těch 12 let, co mám tyto úžasné tvory ve svém životě. Přinášeli mi tolik radosti do mých dnů a já jsem jim to vždycky chtěla oplatit tím, že jsem se od nich dozvěděla, co by jim co nejvíce zpříjemnilo život. Za těch dvanáct let jsem žila se čtyřmi králíky. Každý z nich přišel se svou jedinečnou osobností, která se v průběhu jejich života jen málo měnila.
Pan Bunny, znalec hudby
Pan Bunny, švihák v sametovém kožíšku bílé a hnědé barvy, se ke mně přistěhoval, když mu byl rok. Od začátku byl přítulný, rád se nechával hladit a věnoval se mi, když jsem ho pouštěla ven, aby si hrál, nebo kdykoli jsem si šla sednout do jeho ohrady. Rád se mazlil hned vedle mě, co nejblíže ke mně; hned od začátku jsme byli nejlepší kamarádi. docela rychle jsem si všimla, že kdykoli jsem měla puštěnou televizi, pan Králíček seděl jako uhranutý a díval se na ni s ušima nahoru. Nezáleželo na tom, co dávali, prostě se mu líbil zvuk lidských hlasů. Jediný případ, kdy se bál, bylo, když v pořadu o starých lodích námořník hlasitě pískal na lodní píšťalu. Vysoký zvuk pana Králíčka vyděsil a donutil ho utéct a schovat se za pohovku. Musela jsem vypnout televizi, abych ho vylákala ven.
Jednoho dne, když běhal po obývacím pokoji, jsem poslouchala CD s Mozartem. Když zazněly úvodní takty Klavírního koncertu č. 5, tvář pana Králíčka se rozzářila! Okamžitě si lehl, natočil uši ke stereofonním reproduktorům a poslechl si celý koncert. Teď, když jsem věděla, že můj králíček miluje klasickou hudbu, jsem při výběru CD myslela na jeho vkus. Je to jediný z mých králíků, který projevil zájem o hudbu nebo o televizi. Byla jsem na svého malého znalce vždycky tak pyšná.
Paní BonBonová, mistr kuchyně
Paní BonBonovou, drobnou holčičku ve stříbřitě šedém oblečení, jsem adoptovala od Společnosti pro domácí králíky jihovýchodní Pensylvánie. Předtím byla ve dvou domovech, ale v obou případech byla vrácena, protože nevycházela dobře s lidmi. Měla velmi nervózní povahu a sotva mi dovolila se jí dotknout, takže jsem neměla moc příležitostí se s ní pomazlit, jakkoli byla krásná.
Co bych mohla udělat, abych jí zpříjemnila její malý život? Jednou večer jsem náhodou zjistil, co má ráda. Pustila jsem ji ven, aby se proběhla po domě, a rozhodla jsem se, že budu mýt nádobí v kuchyni, zatímco ona se bude trochu hýbat. Když jsem napustila vodu, vběhla do kuchyně. Zaparkovala pod stolem a pozorně mě sledovala. Mluvila jsem na ni, zatímco jsem mydlila a oplachovala každý kousek, a vysvětlovala jí, co přesně dělám. Zdálo se, že je mou činností v kuchyni okouzlena, a takhle jsme pokračovaly po mnoho večerů, čímž se toto uklízení stalo zábavnějším i pro mě.
Jednou slečna BonBonová seděla a dívala se na mě celou hodinu, zatímco jsem myla křišťálové nádobí. Vysvětlila jsem jí, jaký je rozdíl mezi pohárem na bílé víno, pohárem na červené víno a sklenicí na pití. Byla naprosto uchvácená a já byl rád za její společnost.
Lil Pete, salátový labužník
Lil Pete byl pohledný chlapík, jehož vzhled obdivovali všichni, kdo ho viděli. Poté, co jsem ho měla rok, bylo ho k obdivování mnohem víc; můj veterinář mi řekl, že musím Lil Peteovi nasadit dietu. Měl jsem mu dávat omezené množství žrádla a mrkve a zvýšit množství travního sena a čerstvé zeleniny. Dostala jsem seznam schválené zeleniny od HRS a vydala se do obchodu s potravinami s nadějí, že Lil Peteovi bude chutnat to, co jsem pro něj našla.
Rozhodla jsem se začít se zeleninovou směsí, což byla kombinace sedmi různých druhů salátu na kila. Lil Pete mohl ochutnat mnoho různých druhů zeleniny najednou. Protože tyto směsi patří k mým oblíbeným, věděla jsem, že nepřijdou nazmar, pokud nad nimi Lil Pete ohrne nos. Několik jsem jich přinesla domů a velkou hrst jsem mu položila na podlahu ohrady. Místo toho, aby ji hned zhltnul, začal Lil Pete zkoumat různé druhy salátu, ochutnal list z tohoto a pak z jiného. Všimla jsem si, že se hned vrhl na ty dražší a luxusnější, jejichž názvy jsem si nebyla jistá, jestli vůbec znám. Méně exotický římský a červenolistý salát tam jen tak ležel. Četl snad časopis Gourmet nebo se díval na Food Network, když jsem nebyla doma?
Jednou jsem mu dala pár lístků bazalky. Opravdu se zbláznil; nacpal si pusu tak, že jsem se bála, aby se neudusil. Prosila jsem ho: „Lil Pete, prosím tě, zpomal, bazalky je tam pro tebe dost, já ti ji nevezmu.“ A on se na mě podíval. Neposlechl, ale naštěstí se ani neudusil. Rozhodla jsem se, že mu vypěstuju bazalku, čímž jsem u něj opravdu vzbudila návyk na čerstvé bylinky. Byl nadšený už jen z vůně bazalky a začal tančit svůj malý tanec „Nakrm mě“. Nakonec jsem zjistila, že mu chutnají i čerstvé lístky máty a tymiánu. Můj malý labužník byl s těmito speciálními zelenými rostlinami spokojenější a zdravější, takže to stálo za to, pro nás oba.
Gymnastka Cookie
Před třemi lety jsem adoptovala krásnou Cookie z HRS. Byla nalezena, jak se na podzim potuluje po ulicích, pravděpodobně jako velikonoční zajíček, kterého se bezmyšlenkovitě zbavili, když novinka vyprchala. Má tu nejkrásnější a nejplyšovější srst v neodolatelném mléčně čokoládově hnědém odstínu. Naštěstí pro nás oba miluje mazlení.
Ze všech mých králíků má Cookie nejvyšší hladinu energie. Třikrát utekla z kotce, když jsem byla v práci, ale branka byla vždycky pevně zajištěná, když jsem se vrátila domů.
Jednou večer jsem ji viděla uvnitř kotce, jak si prohlíží 28palcovou kuchyňskou skříňku, která ohraničovala část jejího kotce. Zdálo se, že provádí jakýsi duševní výpočet; připomínala mi gymnastku, která se chystá provést obtížný cvik na podlaze. Najednou ze sedu vyskočila na horní část skříňky a pak seskočila na podlahu vedle ohrádky. Aha! Tak to bylo její tajemství! Tuto únikovou cestu jsem uzavřela dvanácticentimetrovými laminátovými policemi, přibitými k horní části skříně.
Když jsem Cookie dovolila vylézt z ohrádky, aby se trochu rozcvičila, znovu jsem viděla ten pohled, jak uvažuje o malé pohovce v jejím pokoji, kde jsem obvykle sedávala, zatímco moji králíci běhali kolem. Došlo mi, že by chtěla více míst na cvičení, a tak jsem přemístila polštáře pohovky, čímž jsem jí poskytla víceúrovňové hřiště.
Cookie se toto nové uspořádání líbilo. Neměla strach z výšek a ráda sedávala na horních polštářích jako královna na trůnu. To vyhovovalo i mně; seděla jsem na své straně pohovky a ona mohla vyskočit a sednout si vedle mě, abychom se mohli příjemně a útulně mazlit. Dokonce si mohla sednout na horní polštáře za mými rameny a dívat se na to, co jsem zrovna četl.
Vtipné na tom skákání po pohovce bylo, že když jsem teď Lil Peta pustil ven, aby se proběhl, začal i on skákat na nábytek. Stálo ho to docela dost úsilí, než se mu podařilo zvednout své obtloustlé tělo, ale naučil se to. Když viděl, jak Cookie skáče, musel se přidat. Než se k nám Cookie přistěhovala, nejevil o pohovku vůbec žádný zájem.
V průběhu let mě moji králíčci různými způsoby poučili o svých zálibách a nelibostech. Od odborníků jsem získala vzdělání v oblasti králičího chování. Svým vlastním jedinečným způsobem mi přinesli mnoho okamžiků zábavy a potěšení, kterých si budu vždycky vážit.