14. března 2017
Anarie Brady seznámila s dobrodružstvím romantických románů její babička, když jí bylo pouhých 12 let. Byly to samozřejmě velmi milé příběhy. Přesto byla na tomto žánru závislá. Později začala být nespokojená se zavřenými dveřmi ložnice a přitahovala ji erotika. S podporou svého manžela vydala v roce 2008 svou první erotickou novelu. Od té doby s podporou manžela a dvou dospělých synů pokračuje v psaní a publikování. Kromě objevování divokého světa erotických románů ji baví také vaření, sklenka lahodné irské whisky, hraní si s činčilou a návštěvy muzeí.
Maid
Ve většině beletristických děl lze obvykle najít kousky skutečnosti. To rozhodně platí i pro „Služku“. Během rozhovoru Alice řekne svému budoucímu šéfovi a dominantovi, že raději používá přírodní čisticí prostředky než chemické. Naučila se to kvůli astmatu svého syna. Faktem je, že i já dávám přednost přírodním čisticím prostředkům před drsnějšími a jedovatějšími chemikáliemi z obchodu. Začala jsem experimentovat s esenciálními oleji a nálevy z bylinek, jako je rozmarýn a levandule, když byl můj vlastní syn malý kluk, který nedokázal udržet prsty na ničem – včetně kbelíku s mopem. Bála jsem se, že ho otrávím. Když jsem přešla na přírodní produkty, můj dům voněl déle a měla jsem méně astmatických záchvatů. Stejně jako Alice netvrdím, že to moje astma nějak vyléčilo. Stále chodím pravidelně k lékaři a beru své každodenní léky, ale už jen zřídka sahám po záchranném inhalátoru, když čistím záchod.“
Dalším zárodkem skutečnosti v tomto příběhu je osobnost slečny Alice. Je bezpochyby přirozeně submisivní. Je to také nezávislá, svéhlavá, inteligentní a kreativní žena. V BDSM komunitě se pohybuji přes 30 let a všiml jsem si několika rysů, které jsou submisivním lidem společné. Protože obvykle píšu o submisivních ženách, budu o submisivní osobě mluvit jako o „ní“, ale v žádném případě tím nechci naznačit, že submisivní jsou pouze ženy, ani nechci naznačit, že tyto rysy se vyskytují pouze u submisivních osob. Naopak, mnoho dominantů některé z těchto rysů sdílí. Jde jen o to, jak se daný rys u jedince projevuje. Stejně tak nechci naznačit, že podřízenost a dominance jsou vnímány pouze sexuálně. Jsou to osobnostní rysy, které se projevují jak ve veřejném, tak v soukromém životě. Zaprvé, submisivové si obvykle velmi dobře uvědomují potřeby druhých. Vnímají náznaky v obličeji, napětí v těle, nuance v hlase. Za druhé, submisivní osoba je schopna velké důvěry. Osoba, které důvěřuje, si ji ovšem musí nejprve zasloužit. Submisivní osoba nic nezadržuje v citové, fyzické ani sexuální oblasti. Dát to plně druhému člověku může být, upřímně řečeno, děsivé, ale submisivní osoba druhému bezmezně důvěřuje.
Zatřetí, submisivní osoba musí být schopna samostatně myslet. Musí být schopna předvídat očekávání dominanta, připravit se na neočekávané a předvídat případná nebezpečí pro sebe nebo svého partnera.
Za čtvrté, submisivní osoba musí umět stanovit a sdělit jasné hranice. Zde také vstupuje do hry důvěra k jejímu dominantovi. Například v díle „Služebná“ Alice stanoví tvrdé hranice pro hru s krví, hru s dechem a delší sezení s teplotou. Ví, že to jsou věci, které by ji mohly vyděsit, poškodit nebo znepokojit, a důvěřuje panu Vandersonovi, že tyto hranice bude respektovat – což také dělá!“
Za páté, submisivní osoba má obecně vysoké sebevědomí. Spíše než aby dovolila, aby ji jiný člověk využíval a ponižoval, má submisivní osoba důvěru poskytnout službu jinému člověku, přičemž zůstává věrná své vlastní morálce a přesvědčení. Submisivní osoba se neponižuje, když dovolí dominantovi, aby jí svázal zápěstí koženými pouty, spíše důvěřuje svému partnerovi a uznává své vlastní potřeby. Ví, co chce, a nebojí se za tím jít.“
V knize „Služebná“ nabízí pan Vanderson Alici nový život, který je v rozporu s kulturní normou. Ona na tuto nabídku neskočí zbrkle, ale promyšleně zvažuje své možnosti. Než se rozhodne, zváží, jak na tuto situaci zareaguje její dospělý syn, svou vlastní morálku a přesvědčení a pravděpodobnost dlouhodobého štěstí pro sebe i pana Vandersona. Faktem je, že submisivní osoby prostě neskočí, když jim to dominantní osoba řekne. Zvažuje své možnosti, zvažuje svou volbu, a teprve když je přesvědčena, že je to nejlepší pro ni i pro jejího dominanta, poslechne.
.