Poznámka redakce: Tento článek byl původně zveřejněn na DennyBurk.com pod názvem „Complementarianism? Co se skrývá v názvu?“
V posledních několika týdnech se na evangelikálních interwebech rozproudily debaty o kázání žen a komplementarismu. Ve většině těchto diskusí jsem si všiml, že se zdá, že panuje velký zmatek v tom, co je komplementarismus. V důsledku toho se někteří z nás snažili tento zmatek řešit v naději, že do této záležitosti vnesou trochu světla (viz zde, zde a zde).
To však není cílem mého krátkého příspěvku. Spíše bych chtěl učinit krátkou historickou poznámku o původu a odkazu termínu komplementarián. Zatímco starší komentátoři běžně poukazovali na to, že Adam a Eva se vzájemně doplňovali1 , přesný termín komplementář se v teologickém diskurzu objevil až koncem 80. let 20. století. Někteří autoři proto nabyli dojmu, že vstup tohoto termínu do lexikonu předznamenal teologickou inovaci – svérázný projev teologie baby boomu, který brzy vyprchá, až baby boomers přestanou být. V tomto druhu analýzy se termín redukuje spíše na sociologický než teologický deskriptor.
Myslím si, že tento druh analýzy se tak trochu míjí účinkem. Komplementarismus nebyl v první řadě sociologický deskriptor nebo hnutí. Nebyl to ani popis nějakého étosu nebo souboru mimobiblických stereotypů. Tento termín vznikl jako zkratka pro popis teologické vize Danversova prohlášení. Co je tedy The Danvers Statement?“
V roce 1986 se John Piper, Wayne Grudem, Susan Fohová, Wayne House a hrstka dalších sešli v Atlantě ve státě Georgia, aby vypracovali strategii biblické odpovědi na sílící vlnu feminismu, kterou vnímali v evangelikalismu. O rok později, v roce 1987, se sešli znovu, tentokrát v Danversu ve státě Massachusetts, aby dokončili teologické prohlášení o zásadách nové organizace, kterou chtěli založit. Toto prohlášení se stalo známým jako The Danvers Statement, které shrnuje biblické učení o mužských a ženských rolích v církvi a domácnosti.
V roce 1988, rok poté, co bylo The Danvers Statement zveřejněno světu, se pro jejich postoj vžil termín komplementariánský. Wayne Grudem vysvětluje:
První dva roky jsme byli ještě velmi tajnou skupinou, jen na pozvání. Ale v prosinci 1988 na setkání ETS na Wheaton College jsme byli připraveni vystoupit na veřejnost. Oznámili jsme vznik Rady pro biblické mužství a ženství (CBMW) a rozdali jsme brožury. Dokonce jsme uspořádali tiskovou konferenci (přišlo i Christianity Today, ale nikdo jiný). Vymysleli jsme termín „komplementariánský“ jako jednoslovné vyjádření našeho názoru.2
Grudem říká, že skupina vymyslela termín komplementariánský při snídani na zasedání rady CBMW v hlavní jídelně hotelu Lisle Hilton ráno v den tiskové konference. Na setkání v roce 1988, kde tento termín vznikl, byli přítomni John Piper, Wayne Grudem, Bruce Waltke, Wayne House, Kent Hughes a hrstka dalších.3
Skupina výslovně vytvořila termín „komplementariánský“ pro označení teologického postoje shrnutého v The Danvers Statement. Z tohoto důvodu je od té doby The Danvers Statement prubířským kamenem komplementářského přesvědčení. Proč si pro označení svého postoje zvolili tak zvláštní neologismus? Ne proto, že by teologický postoj byl nový. Ve skutečnosti byl poměrně starý. Rozhodli se pro toto slovo, protože prostě neexistovalo jiné, které by adekvátně popisovalo jejich názor. Tento termín má hluboký exegetický a jazykový kořen v hebrejštině v 1. Mojžíšově 2,18 (kenegdo), který lexikony definují jako „odpovídající“.4 V úvodu ke knize Recovering Biblical Manhood & Womanhood Piper a Grudem vysvětlují, proč zvolili tento termín:
Pokud je třeba použít jedno slovo k popisu našeho postoje, dáváme přednost termínu komplementární, protože naznačuje jak rovnost, tak prospěšné rozdíly mezi muži a ženami. Termín „tradicionalistický“ se nám nelíbí, protože naznačuje neochotu nechat Písmo zpochybnit tradiční vzorce chování, a rozhodně odmítáme termín „hierarchický“, protože příliš zdůrazňuje strukturovanou autoritu a přitom nenaznačuje rovnost nebo krásu vzájemné závislosti.5
V polovině roku 2000 se objevili komplementaristé, kteří navrhovali, že lepším termínem by mohl být „biblický patriarchát“.6 Tento konkrétní návrh se objevil v návaznosti na práci Bradforda Wilcoxe o měkkých patriarších.7 Tento termín však nakonec nebyl považován za méně problematický než „tradicionalistický“ nebo „hierarchalistický“. Andreas Köstenberger ve své fakultní přednášce v roce 2006 tvrdil, že „patriarchát“ má jednoduše příliš mnoho negativních konotací díky desetiletím feministické propagandy.8 O tři roky dříve navrhl Dan Block jako alternativu „patricentrismus“, ale ani ten se nikdy neujal.9
Do dnešního dne se skutečně neobjevil lepší termín než komplementarismus, který by popisoval postoj nastíněný v Danversovi. Danvers předpokládá rovnost mezi mužem a ženou, kterou nelze redukovat na nediferencovanou stejnost. Oslavuje komplementární rozdíly mezi nositeli mužského a ženského obrazu. Jak uvádí Danvers: „Adam i Eva byli stvořeni k Božímu obrazu, jsou si před Bohem rovni jako osoby a liší se svým mužstvím a ženstvím… Rozdíly v mužských a ženských rolích jsou ustanoveny Bohem jako součást stvořeného řádu a měly by najít odezvu v každém lidském srdci“. To je komplementarita. Proto autoři Danversova prohlášení zvolili toto slovo pro označení svého názoru a proto tento termín používáme i dnes.
Jak se tedy některý z těchto tajuplných bodů týká současných diskusí o biblickém mužství a ženství? Klíčové pro nás je, abychom pochopili, že termín komplementariánský vznikl jako označení pro učení Danversova prohlášení. To znamená, že ačkoli komplementarismus vznikl v určitém sociologickém kontextu, nelze jej redukovat na sociologickou kategorizaci. Komplementarismus je především teologický postoj, který má své kořeny v dlouhé historii exegeze biblických textů, jako jsou Genesis 1-3, 1 Timoteovi 2,12, 1 Korintským 11,2-16 atd. Komplementarismus má také hluboké kořeny v přirozené teologii.
Nedávno jsem četl varování před blížícím se zánikem komplementarismu. Komplementarismus podle nich slábne, protože je spíše sociologickým fenoménem díky evangelikálům z období boomu, kteří chtějí oživit sexuální stereotypy z 50. let. Tato analýza podle mého názoru nebere v úvahu teologická tvrzení komplementarismu – tvrzení, která jsou buď pravdivá, nebo nepravdivá, zcela nezávisle na jejich konkrétní společenské poloze. Jinými slovy, pokud chce někdo dokázat, že komplementarismus selhává, pak musí ukázat, v čem vize Danversova prohlášení selhává jako teologické tvrzení. Cokoli jiného je vyhýbavé a nedokáže se teologicky vypořádat s tím, co je v podstatě teologickou otázkou.
—–
1 Např. komentář Dereka Kidnera ke knize Genesis: „Společenskost je v Edenu představena jako primární lidská potřeba, k jejímuž naplnění Bůh přistoupil tím, že stvořil nikoli Adamův dvojník, ale jeho protiklad a doplněk, a tím, že oba, muže a ženu, spojil v dokonalé osobní harmonii. Derek Kidner, Genesis: An Introduction and Commentary, vol. 1 (Downers Grove, IL: InterVarsity, 1967), 38.
2 Wayne Grudem, „Personal Reflections on the History of CBMW and the State of the Gender Debate“, The Journal for Biblical Manhood & Womanhood 14, no. 1. 1 (2009): 14.
3 Wayne Grudem mi tyto detaily popsal v soukromém e-mailu ze 17. června 2019.
4 John Piper na to upozornil v soukromé korespondenci týkající se tohoto bodu. Piper to dále rozvádí: „To, co Adama nadchlo, když se probudil do tohoto nového stvoření, bylo, že byla nádherně stejná a nádherně odlišná a doplňující“ (soukromý e-mail z 19. června 2019).
5 John Piper a Wayne Grudem (eds.), Recovering Biblical Manhood & Womanhood: A Response to Evangelical Feminism, (Wheaton, IL: Crossway, 1991), xv.
6 Russell D. Moore, „After Patriarchy, What? Why Egalitarians Are Winning the Gender Debate,“ The Journal of the Evangelical Theological Society 49, no. 3 (2006): 569-76.
7 W. Bradford Wilcox, Soft Patriarchs, New Men: How Christianity Shapes Fathers and Husbands (Chicago: University of Chicago Press, 2004).
8 Andreas J. Köstenberger, „Of Professors and Madmen: (2006): 14.
9 Daniel I. Block, „Marriage and Family in Ancient Israel“, in: Marriage and Family in the Biblical World, vyd. Ken M. Campbell (Downers Grove, IL: InterVarsity, 2003), 41.