Jednou z krásných stránek dospívání je učit se od žen v rodině – sestřenic, tet, babiček – které tu byly před vámi a slouží vám jako silný vzor. Zvláště v latinskoamerické rodině, kde je ženská složka silná, dospíváme s rozšířenými mateřskými postavami v podobě mnoha tet (a pratet), které nás učí celoživotní lekce, i když si to neuvědomujeme, jen tím, že jsou samy sebou. Miluji své inspirativní tety, které mě naučily věcem o kráse, jež jsou nedílnou součástí toho, kým jsem, a pomohly formovat a utvářet celý můj pohled na osobní péči a vnější i vnitřní krásu už od útlého věku. Před sebou mám lekce, které jsem se naučila.
Moje nejranější vzpomínky na návštěvy mých kubánských tet v Miami zahrnují vkrádání se do jejich koupelen a obdivování jejich výrobků. Bez ohledu na velikost byla každá z mých tet nesmírně pyšná na to, že si své koupelny zařídila tak, aby sloužily jako malé útočiště před světem. Bylo to, jako by se každý prostor proměnil v jakési mini muzeum a lázně. Mýdla nasbíraná na cestách byla uspořádaná a vystavená na odiv, malé ručníky byly srolované v koších a zásuvkách, parfémy stály pěkně na povrchu a skříňky pod umyvadlem byly pokladnicemi tělových produktů. Koupelny se nevěnovaly ani tak líčení, jako spíše lázeňskému hýčkání pleti a těla: krémů, pleťových vod a olejů byla spousta, přičemž líčení bylo vyhrazeno pro ještě intimnější prostor ložnice (viz další snímek). Brzy jsem se naučila, že koupelny nejsou o užitku; jsou o eleganci a luxusu, které můžete vytvořit bez ohledu na to, jak malý je prostor. Jejich koupelny byly vždy jako portál, k úniku a povznesení.
Možná moje absolutně nejoblíbenější lekce, která pronikla až do mé duše (nebo možná byla na začátku zapsána v mé DNA), je rituál přípravy jako dlouhý, klidný, ženský akt. Hispánci jsou proslulí tím, že „chodí pozdě“, což lze v podstatě přičíst pečlivé a záměrné kosmetické rutině hispánských žen. S přípravou nespěcháme, protože příprava je mnohem víc než jen „něco na práci“. Je to zábava, pro nás osobně, ať už to děláme samy, nebo s někým jiným, například s kamarádkou, spolubydlící nebo členem rodiny.
Když vylezete ze sprchy, nespěcháte. V ručníku, s dalším ručníkem omotaným kolem vlasů, visíte celé hodiny. Natíráte se krémem, posloucháte hudbu a popíjíte koktejl nebo café con leche. Sedíte před zrcadlem v ložnici, které vám slouží jako provizorní šatna, a nanášíte si podkladovou bázi, pak vstanete a zkoušíte si nějaké oblečení. Nalakujete si nehty (v dnešní době si nejspíš také uděláte jedno nebo dvě selfie, i když v době, kdy jsem vyrůstala, to ještě nebylo) a možná se dokonce podíváte na televizní pořad v ručníku, než se vrátíte k líčení očí, a tak dále.
Takhle se připravuji už od střední školy a upřímně řečeno, mám na přípravě na cokoli nejraději – opravdu si dávám na čas s líčením, bavím se, pouštím si hudbu a dělám věci v tempu, které není uspěchané. Na vysoké škole jsem měla v různých obdobích kubánskou a portorikánskou spolubydlící a s každou z nich jsme sdílely stejný názor na to, že příprava je někdy ještě zábavnější než samotná akce.
Některé kultury mají přidružené styly, pokud jde o krásu – například Francouzi jsou známí spíše minimálním líčením, méně je více. V rámci hispánské kultury obecně platí, že náš vzhled, stejně jako naše osobnost, je tím větší, čím lepší. Velká, výrazná, odvážná krása – velké vlasy, plné řasy, všechno na maximum. Naučila jsem se využívat krásu a individuální přednosti, se kterými se narodíte, k tomu, abyste něco řekli. Způsob, jakým si upravuji vlasy, a super husté kočičí oči, které ráda nosím denně, jsou mým vyjádřením této lekce: Proč zlehčovat a minimalizovat rysy? Kdo by chtěl být za stěnu? Vylepšete, zvýrazněte a maximalizujte své rty, oči a vlasy. Jak slavně řekla Jennifer Lopez ve své stejnojmenné písni: „Let’s get loud.“
Latinoameričané jsou z kulturního hlediska velmi extrovertní, společenští a přátelsky naladění lidé. Moje rodina se k lidem vždycky chovala jako k okamžitým přátelům (kterými se následně stali), no a k rodinným příslušníkům. V tomto duchu mi návštěva salonu – místa, kam pravidelně chodíte a kde v průběhu let strávíte spoustu času – vždycky připadala jako jakési rodinné setkání a prodloužení domova. Přinášíte si domácí jídlo a dárky, objímáte se s kadeřníkem (ke kterému se chováte a respektujete ho jako patriarchu/matriarchu) a se všemi, kdo tam pracují, vzájemně znáte své životní příběhy a povídáte si o všem možném, od vztahových dramat až po vývoj v zaměstnání.
Aniž bych si to pořádně uvědomovala, stalo se to součástí mého života. S lidmi, ke kterým chodím stříhat, barvit a fénovat vlasy, jsem si vždycky vytvořila neuvěřitelně blízké pouto, protože mi skutečně připadají jako členové rodiny. Chodím k nim se stejnou upřímnou radostí a vzrušením, jako když se na Štědrý den ráno sejdu s blízkým bratrancem. Lidé, díky kterým se cítíme krásní, hrají v našem životě důležitou roli!
Další věc, kterou jsem se od svých tet naučila velmi brzy, byla důležitost charakteristické vůně. Nikdy si nepamatuji, že by mé tety nevoněly nádherně, a tato skutečnost přispívala k jejich celkové auře elegantních žen se silnou identitou. Dodávala jim sílu a přítomnost, když vešly do místnosti. Byly také studenty vůní. Brávaly mě do doslova parfumérských impérií, kde bylo na výběr víc, než si dokážete představit, a seznamovaly mě s vůněmi, které zároveň podporovaly naši kulturu. Můj nejoblíbenější parfém, který teta používala, byl jedinečný parfém od Romera Britta, slavného hispánského popového umělce, který je tak významný a oblíbený v Miami, kde žije a pracuje už 25 let. Kvůli svým tetám musím mít na sobě vždy parfém, abych se cítila plně přitažlivá a ženská, a v podstatě se cítím nahá, když žádnou vůni nepoužívám.
Jediné, co si pamatuji, že mě tety učily výslovně, oproti tomu, co mi říkaly implicitně svým jednáním, bylo, že vaše ruce a nehty jsou poselstvím světu. Strašně si na mě zasedly kvůli mému ošklivému zvyku trhat, tahat a kousat si nehty. Na péči o své ruce a nehty byly a stále jsou tak pyšné, a především – včetně make-upu a vlasů – je nikdy nikdo nepřistihl bez manikúry (ať už ze salonu, nebo udělané svépomocí). Ačkoli to není ideální, dokázaly by překousnout, kdyby se světu představily bez make-upu a s neupravenými vlasy, ale výslovně mě naučily, že oprýskané, odřené a nevzhledné nehty jsou známkou neúcty a že pokud si před schůzkou s někým něco uděláte, jsou to právě vaše nehty. Ačkoli nemůžu říct, že bych se svého zvyku zbavila nebo že bych vždy dbala jejich rad, můžu říct, že se cítím provinile, když nemám nehty v nejlepší formě, protože mi jejich slova utkvěla v hlavě od chvíle, kdy je před mnoha lety poprvé vyslovily.
Klikněte sem a přečtěte si 30 kosmetických produktů, které vám jako Latinoameričance změní život, a ať už jste Hispánka, nebo ne, níže mi napište, jaké lekce krásy jste se naučila od své rodiny vy! Pokud jste Latinoameričanka, rezonovaly s vámi tyto lekce?