Kai Garcia ztělesňuje respekt. Respekt, který si zaslouží a který je ctěn.
V posledních letech se však pro pana Garciu mnohé změnilo, protože různé věci nabyly nových významů a to, co dříve bylo v životě důležité, už prostě nebylo. Kai prošel několika významnými životními změnami, některými zdokumentovanými, některými ne, a tak jsme se chopili příležitosti zastihnout samotného muže a z první ruky si poslechnout, co dělá a kam směřuje. Tom Carey z What Youth, který je shodou okolností jeho blízkým osobním přítelem, si s Kaiem sedl, když byl pracovně v So Cal, a jednoduše nahrál. Doufám, že se vám to bude líbit. – WY
Jak jsi pronikl na surfařskou scénu?
Vyrůstal jsem na Havaji. Vyrůstal jsem se všemi. Pocházím z generace 80. let.
Kdo jsou kluci, se kterými jsi vyrůstal a ke kterým jsi vzhlížel? V osmdesátých letech byla Kauai dost daleko od
mapy, že?“
Jo, v podstatě jsem vyrůstal se spoustou místních kluků, o kterých nikdo neslyšel. Pár kluků, které by lidé
mohli znát, je Byron Wong, Titus a Ali Kai Kinimaka a Terry Chung. Je jich
celá řada, ale to jsou ti, kteří si udělali jméno.
Jaké věci tě učili, když jsi vyrůstal?
Tenkrát to byla opravdu stará škola. Bylo to dost tvrdé. Všechno bylo černobílé.
Dog eat dog, respect your elder?
Byla to úcta ke starším, ale víš, je to takový „jsi tam, nebo jsi venku“. Musíš si to vydobýt. Nic není dáno a všechno si musíš zasloužit. Byly to tvrdé údery. Nebylo to snadné
, to je jisté.
Každoročně se konala pouť na severní pobřeží? Musel ses tam osvědčit
před čímkoli jiným?“
Ne, byl tam Titus, Max a Ali Kai. Ti byli tehdy na Oahu známí. Ali Kai mě
a mého bratra přivezl v roce 86 na náš první výlet na North Shore. Bydleli jsme v domě Maxe Medeirose
hned vedle místa, kde je teď Foodland. V podstatě jsme se tam seznámili se všemi. Všechny naše idoly, naše hrdiny a všechny
v časopisech. Všichni Havajci. Všechny Australany. To nám otevřelo oči. Hned jak jsem odjel, chtěl jsem se vrátit! Už jsem
měl úvod a potkal jsem všechny ty drsňáky a už jsem byl jednou nohou ve dveřích, ale
ani jsem si to neuvědomil.
Byla tam ta parta z Kauai, aby mi pomohla vydláždit cestu?“
Bylo to spíš tak, že tohle je Havaj. Tohle je naše místo a ty ho musíš udržet. Buď jsi uvnitř, nebo jsi venku.
Severní pobřeží se od dob Volcom House hodně změnilo. V těch dobách to samozřejmě
bývalo mnohem divočejší. Pořád tam chodí kluci, kteří se snaží být
drsňáci nebo tak něco? Co takovým klukům říkáš? Musí tam být nějaké pořadí, ať se děje, co se děje. Musí tam být respekt. Když lidi přijdou surfovat na Pipeline, myslí si, že jsou drsňáci. Já to tak nevidím. Nejsou tu žádní tvrďáci, kteří by sem chtěli přijet a surfovat na Pipeline. Když jsi drsňák, tak jsi bojovník na plný úvazek. Na to není čas a ještě k tomu surfovat. Pokud o sobě tvrdíš, že jsi drsňák, jsi rádoby drsňák. Pozér. Kdo chce být
drsný? Vždycky se najde někdo drsnější než ty. Je to velká fasáda a nikdy to nedopadne dobře.
Líbí se ti scéna na North Shore víc teď nebo před 20 lety? Myslím, že teď jsou všichni příjemnější, asi kvůli sociálním médiím.
Všichni spolu vycházejí. Myslím, že je to v pohodě. Tehdy to nebyla úplně sranda, když člověk musel dělat to, co musel. Doba se mění
a vy se musíte vyvíjet s ní. Nežiju v minulosti. Dřív je dřív. Teď je teď.
Když trochu změníme téma, v jakém okamžiku jste se začal věnovat jiu-jitsu?
Přistoupil jsem k němu, protože v té době na Havaj přijíždělo hodně Brazilců a byl jich příliv
na surfu. Seznámil jsem se s ním a od začátku jsem si ho zamiloval. Bylo to jdi surfovat a pak
jdi trénovat. Miloval jsem to a nikdy jsem nepřestal.
Pověz mi o svém působení v Brazílii.
V jiu-jitsu bylo tehdy všechno v Brazílii a já chtěl jet do vlasti tréninku. Začal jsem tam
trénovat a Royler Gracie mě přihlásil na státní turnaj. Ten jsem vyhrál a on chtěl, abych se
přihlásil na Brasileiro proti celé Brazílii. Ve finále jsem si zlomil nohu, ale to to zažehlo. Další rok jsem se vrátil a absolvoval ještě několik turnajů. Pak přišlo mistrovství světa a to jsem vyhrál. To bylo v letech 97 a 98. Byla to taková šmouha. Připadá mi to tak dávno. Už se na to ani neohlížím, abych byl
upřímný.
Co myslíš, že ti dalo víc. Surfování, nebo Jiu Jitsu?
Surfing mi dal všechno, co v životě mám. Dalo mi to práci. Dalo mi to život. Vášeň. Léčení. Osvobození od stresu. Je to opravdu čistý okamžik být ve vodě. Grappling
byl jen doplňkem toho všeho. Byl to pro mě útěk a únik od všeho, s čím jsem se
vnitřně vyrovnával. Pomohlo mi to, abych se nedostal ven na ulici nebo mezi špatné lidi nebo něco podobného
. Bylo to pro mě východisko.
Jaké věci bys mohl zmínit začínajícímu surfaři z Kalifornie, který je superzelený a neví nic o jiu jitsu a chce se to naučit?
Musíš být důsledný. Ať děláš cokoli, musíš trénovat. Musíš cvičit. Nemůžeš se jen tak mlátit do hlavy a válet, válet, válet. Musíte drilovat, abyste si to vštípili.
Kdy to pro vás začalo být konkurenceschopné a kdy jste cítil, že v tom máte budoucnost?
Nikdy jsem nevěděl, že mám v něčem budoucnost. Všechno bylo ze dne na den až do mých 29 nebo
30 let. Neexistoval žádný plán do budoucna. Všechno kvetlo a dělo se, ale abych byl upřímný, nikdy jsem nebyl
opravdu ambiciózní člověk.
Co je ve vašich očích váš největší úspěch?
To, že jsem mohl vychovávat své děti a milovat svou ženu. Dát jim lásku a vedení, které jsem nikdy
neměl. To, co v životě děláte, není váš odkaz. Vaším odkazem jsou vaše děti. Ať už v
životě děláš cokoli, pokud jsi špičkový sportovec na světě, je to tvůj talent daný od Boha. To nic neznamená.
S tím jste se narodili. Důležité je, když guma dopadne na silnici, a to, jak se chováš
a jak se chováš k lidem. Jde o to, jak se chováš ke své rodině.
Měl jsem možnost se stýkat s tvým synem Kaikoou, je to tak skromný a milý kluk. Jaké věci se mu snažíte vštípit?“
Snažím se mu vštípit pokoru a to, aby si vážil toho, co má. V životě nejsou žádné almužny. Všechno
, co dostaneš, si musíš zasloužit a jít dál. Učte se z chyb, protože všechny jsou
životní lekcí. Nezáleží na tom, co jste udělali, ale na tom, co děláte dnes. Dokud se pohybuješ
vpřed a děláš pokroky, i když jsou to jen malé krůčky, stále se pohybuješ vpřed. Nemějte v životě žádné
výčitky. Všechny vaše výčitky jsou odrazovým můstkem k tomu, kde jste dnes, pokud máte to štěstí
, že se z nich poučíte.
Máte nějaké výčitky?“
Mám nulové.
Myslíte si, že je vaše rodina hrdá na vaše úspěchy?“
Nemám tušení, abych byl upřímný. Jsou jen rádi, že jsem vdaná a zdravá. Že mám dům
a platím účty. Že jsem dobrým členem společnosti. To je všechno, v co můžete u
svých dětí doufat.
Jaká je teď vaše role u RVCA? Co vám umožnili, pokud jde o
osobnostní růst? Jak jste šťastný, že jste ve společnosti, která má stejné vášně
jako vy?“
Je to požehnání. Jít do RVCA a vidět vizi Pata Tenoreho a směr, kterým se ubírá, je
požehnání. Už nemusím být součástí surfování nebo chodit někoho hlídat. Být součástí RVCA
Sport a nastartovat tuto značku a být jejich advokátem na North Shore a
jak drží ruku na tepu, to miluju. Mám přístup ke všem nejlepším grapplerům, boxerům
a bojovníkům na světě. Ode dne, kdy Pat založil RVCA, je to neuvěřitelné.
Představoval jste si někdy, že se surfování a jiu jitsu tak prolnou?
Ne, ale zpětně bych si to představit měl, protože když jsem byl v Riu, všichni surfovali. Tehdy jsem si to nespojil
. I když nejsou spojeni s RVCA, jezdí na North Shore
surfovat. My můžeme trénovat a předávat si znalosti. Je to neuvěřitelné. Můžeme trénovat a potkávat tolik vysoce
kvalitních lidí z každého aspektu.
Jaký bys chtěl, aby byl tvůj odkaz? Co bys chtěl, aby lidé věděli o skutečném Kai
Garciovi?“
Že jsem muž, který se bojí Boha, a že jsem dobrý otec, manžel a strýc. Na všem ostatním
nezáleží. Nemusíte být pokrevní, abyste byli rodina. Snažím se ke každému chovat tak laskavě a rovně, jak to jen
v dnešní době jde. Pořád vypadám tak, jak vypadám, ale za to nemůžu. Bůh mě takhle stvořil. Nemohu
pomoci své staré pověsti, je taková, jaká je, ale co mohu udělat, je ovládat se a to, jak se chovám
k lidem.
Poslední otázka. Kdo ti dal přezdívku „Kaiborg“?
Nemám tušení.
.