O Anje Madhvani Publikováno v Inspirativní příběhy
Spisovatelka nápojů Club Soda Anja uvádí, co se naučila za 100 dní bez alkoholu.
V pohostinství jsem začala pracovat ve 14 letech, kdy jsem dělala stříbrnou obsluhu v hotelu. Nyní se blíží třicítka a prošla jsem si v oboru cestu od barmanky přes manažerku podniku, autorku nápojů až po moderátorku prohlídek/ochutnávek pivovarů. Za tu dobu byl můj vztah k nápojům pestrý a komplikovaný. Nemyslím si, že by to bylo něco, co by se vymykalo „normálu“, ale dávám si pozor, abych se poměřoval se společenskými normami, protože často je při bližším pohledu „normál“ něco, co bychom měli zpochybňovat. Určitě dokážu přesně určit období, kdy jsem nebyl spokojený s tím, jak jsem pil.
100 dní bez alkoholu
V posledních několika letech jsem se hodně omezil, přišlo to přirozeně. Opustil jsem destruktivní práci v pivovarnictví a začal pracovat sám na sebe. Uvědomil jsem si však, že přestávky v pití a kroky, které jsem podnikl ke zmírnění konzumace, byly vedlejším produktem jiných věcí, které se v mém životě děly, a to touhy být fit a zotavování se z vážné nemoci. Ačkoli jsem tedy již nějakou dobu pil s rozvahou, nemyslím si, že jsem nutně praktikoval rozvahu záměrně. Proto jsem se rozhodl, že si dám 100 dní bez alkoholu. Moc jsem si to neplánoval (a doporučuji plánovat!), ale jednoho dne jsem si prostě řekl „tohle je první den“. Tady je, co jsem se naučil…
Pocit úlevy…
Od okamžiku, kdy jsem se rozhodl začít svých 100 dní, jsem pocítil okamžitou úlevu. Bojuju se stresem z rozhodování, takže učinit jedno rozhodnutí, které eliminovalo potřebu činit jakákoli další, mi dělalo dobře. Zjistila jsem, že abstinovat je docela snadné, a oceňuji, že v tom mám štěstí. Bylo vzrušující vědět, že po 100 dní nevynechám večeři nebo trénink, protože jsem si dal pár piv.
Sebereflexe: všímání si spouštěčů a vzorců
Vědomá přestávka mi umožnila zamyslet se nad svou historií a identifikovat vzorce. Bylo to produktivní, ale náročné. Přesně jsem určil část, kde se já a pití zkomplikovalo, a myslím, že bude chvíli trvat, než si s tím pohodlně sednu.
Když mi bylo sedmnáct, přišli jsme náhle o tátu při nehodě. Nedlouho poté přišel čas na univerzitu. Odchod z domova ve mně tehdy zanechal pocit izolace, nebyl tu nikdo, kdo by mě a mé zážitky znal na hlubší úrovni.
Studentská kultura propagovala pití jako způsob, jak uvolnit zábrany a seznámit se s lidmi. Dovedu si ale představit, že právě tady vzniká spousta zlomových vztahů k alkoholu. Většinou se mi dařilo, byla se mnou zábava a na rozdíl od školy jsem si našel spoustu přátel, klasický příběh o přerodu.
Ale někdy jsem se přistihl, že jsem si dal o jednu víc, šel domů v slzách a druhý den ráno jsem cítil blížící se zkázu. V letech následujících po ztrátě táty byl smutek neustále přítomný, ale nedávala jsem mu prostor k dýchání, nezpracovávala jsem ho. Maskovala jsem bolest a nutila se zapojit a bavit se. Přál bych si, aby v té době existovala sdělení, která by mě přiměla zpochybnit kulturu pití. Existoval velmi polarizující názor, že buď jste alkoholik, nebo jste v pořádku. Nikdy jsem tedy neuvažoval o tom, že by můj vztah k alkoholu byl jiný než „v pořádku“, protože jsem byl stejný jako všichni ostatní.
Tady se utvořil můj vzorec pití, když zažívám stres nebo smutek. Abych si udržel iluzi, že jsem zábavný a pohodový, a abych se před věcmi schoval. V době, kdy jsem se od alkoholu oprostil, jsem na skleničku pomýšlel ve chvílích, kdy jsem byl pod velkým tlakem nebo jsem měl špatný den.
Rozhodování o budoucím pití…
S výše uvedenými informacemi v rukou jsem strávil čas představováním si, jak vypadá moje verze přijatelného pití. Nebudu pít ve chvílích stresu nebo smutku. Během této přestávky jsem identifikoval dva momenty, kdy si myslím, že by pro mě bylo přijatelné pít, kdyby se stejná příležitost vyskytla v budoucnu. V obou případech se jednalo o jídlo s rodinou a každý si dal jednu sklenku vína. Nezlobil bych se na sebe v budoucnu, kdyby se rozhodla dát si skleničku u rodinného stolu.
Uvědomil jsem si také, že se možná jednoho dne rozhodnu přestat pít úplně. Jsem otevřený myšlence, že to možná není nic pro mě. Je to děsivé jako pro někoho, kdo pracuje v nápojovém průmyslu, je to obrovská součást mé identity. Ale rád budu experimentovat a uvidím, co mi bude nejlépe vyhovovat. Můj život funguje dobře jak s alkoholem, tak bez něj, ale pokud se rozhodnu, že nakonec je to lepší bez něj, už se nebojím přetvořit se tak, abych žil dobře.“
Všímám si, jak média a společnost ovlivňují mé pití…
Velmi jsem si uvědomil společenské podmíněnosti kolem alkoholu. Narozeninová přání, vtipy, magnetky na ledničku a postavy ve filmech, které nám modelují jeho půvab. Jedna věc, která mě obzvlášť zarazila, je, že každý rok na tátovo výročí pozvedám jeho oblíbené pití. Vybral jsem si tu jeho část, kterou jsem měl nejméně rád, abych si ho připomněl. Proč? Nejspíš proto, že mi ho ukázal každý film nebo seriál, který jsem kdy viděl. V budoucnu budu jeho život oslavovat napodobováním toho, co na něm mám nejraději, jeho oddanosti rodině a vášně pro dobrodružství. Teď se více ptám sám sebe, ptám se sám sebe, jestli něco, co se chystám konzumovat nebo dělat, je opravdu to, co chci, nebo to, co si myslím, že bych měl chtít.
Fyzické přírůstky…
Naneštěstí jsem nezhubl, když jsem přestal, moje spotřeba nebyla dost vysoká, aby to mělo velký vliv. Myslím, že moje pleť je možná o něco světlejší, ale celkově jsem nezaznamenala takovou fyzickou proměnu, jakou zažívá mnoho lidí. Škoda!
Můj smysl pro chuť však šel nahoru. Jako pro někoho, kdo píše o jídle a pití, to bylo fantastické. Zjišťuji, že chuť má teď ještě větší živost.
Zjistil jsem také, že se mi o něco lépe vstává brzy. Protože jsem nikdy nebyl ranní ptáče, tohle mi změnilo život. Dnes jsem skutečně vstala v šest ráno, abych si šla zacvičit. To je neslýchané!
Osobní pokrok a rozvoj za 100 dní bez alkoholu
Za tyto měsíce jsem udělal velké kroky ke kultivaci života, který opravdu chci. Hodně si vizualizuji svůj vysněný život, návyky, které bych chtěl mít, způsob, jakým bych chtěl být vnímán, a prostor, který chci obývat. Bez alkoholu v obraze se tento život, který si představuji, stává ještě jasnějším a připadá mi bližší než kdykoli předtím.
Vztahy…
Cítím se více v souladu se svým partnerem. Nepijeme spolu a myslím, že neexistuje lepší věc, kterou bychom pro náš vztah mohli udělat. Naše priority a cíle se skutečně sladily, více vnímáme náladu a potřeby toho druhého. Čas, který spolu trávíme, je vždy kvalitní. Dokážu lépe posoudit, které vztahy si nejvíce zaslouží můj čas, a věnovat jim více energie, místo abych ten malý kousek volného času, který mám, věnovala lidem, kteří vlastně nejsou blízcí přátelé nebo rodina.
Objevování a nové definování sebe sama…
Zjistila jsem věci, které jsem měla ráda na svém mladším já, a udělala si na ně čas. Na univerzitě jsem studoval klasickou hudbu a byl jsem obklopen lidmi, kteří se zajímali o stejné věci jako já. Ale myslím, že jsem tyhle části sebe sama začala ztrácet, když jsem studium ukončila, najednou mi moje zájmy připadaly dost nicotné, lidé kolem mě je nesdíleli. Dřív jsem se za všechny své zájmy dost styděla, ale nakonec jsem si uvědomila, že není vůbec žádná ostuda mít se ráda taková, jaká jste, a být hrdá na své vášně. Takže jsem si udělala čas, abych se k těmto věcem znovu připojila. Více čtu, v rádiu hraje Classic FM, na jídelním stole leží puzzle. Znovu tančím a cvičím na hudební nástroje. Nechci být pohlcen obrazovkami a neustálou příchozí komunikací. Chci svůj čas naplnit dobrodružstvím, kulturou a smyslem, žít se záměrem. V současné době mohu upřímně říci, že mám pocit, že přesně to dělám. Nejsem si jistý, jestli jsem to někdy předtím mohl říct.“
Po 100 dnech bez alkoholu
Po svých 100 dnech bez alkoholu jsem zůstal suchý. Věděl jsem, že se nechci hned napít, abych se „odměnil“ za abstinenci, výše uvedená zjištění mi byla více než dostatečnou odměnou. Asi o týden později jsem si dal pivo, po kterém jsem se cítil dost opilý. Následující den jsem se kvůli tomu cítil úzkostně, jako bych se zklamal. Možná nad tím příliš přemýšlím, ale pokud se ten pocit dostaví, budu mu věnovat pozornost. Myslím, že se ukázalo, že pro mě může mít rozhodnutí nepít jen pozitivní výsledky. Pokud se rozhodnu pít, existuje možnost pozitivních nebo negativních důsledků, takže se chci na základě toho pečlivě rozhodovat.
Prozatím budu pokračovat bez něj a uvidím, co se stane. Letos pořádáme Vánoce pro obě naše rodiny a já se těším, že je budu plánovat, účastnit se jich a vzpomínat na ně střízlivý.