Dějiny strany Tudeh v Íránu
Zrod komunistického hnutí v Íránu
S rozvojem průmyslu a s ním i kapitalistického způsobu výroby na přelomu 19. a 20. století si marxistická ideologie našla cestu i do Íránu. Sociální a politickou scénu tohoto období lze shrnout jako období historické transformace íránské společnosti od feudalismu ke kapitalismu.
Na přelomu století se dramaticky rozvíjely protidespotické akce a stále větší počet lidí se účastnil revolučního boje. Ve velkých íránských městech vznikaly podzemní politické organizace, které mobilizovaly a vedly masy zejména v Tabrízu, Teheránu a Esfahánu. Mezi nimi bylo i politické uskupení, které v roce 1898 založil Ali Monsieur, významný intelektuál z Tabrízu. Tato organizace se později stala jedním ze silných center boje proti despocii. Sociální demokracii do země nejprve přinesli ti íránští dělníci, kteří cestovali na sezónní práce na Kavkaz (Ghafghaz) a do asijských zemí Ruska, zejména do ropného průmyslu v Baku (více než polovina dělníků na ropných polích v Baku byli Íránci). Právě z těchto dělníků vyrostli velcí íránští revolucionáři jako Hejdar Amú Oghlí (jeden z vůdců ústavní revoluce a generální tajemník Komunistické strany Íránu). V roce 1904 byla v Baku za účelem organizování revoluční sociálně demokratické činnosti mezi azarbajdžánským lidem a dalšími Íránci založena politická skupina s názvem „Hemmat“ (Aspirace).
V témže roce byly letáky a brožury vydané bakuskou, tbiliskou a tabrízskou pobočkou Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (bolševiků) distribuovány Ali Monsieur nejen v Azarbajdžánu a dalších oblastech Íránu, ale po překladu do arabštiny také v iráckých městech Bagdád a Kazemejn. V letech 1901-1902 byl ústřední orgán bolševické strany Iskra zasílán z Berlína přes Tabríz do Baku. Operaci organizoval sám Lenin a Kropská. Skupina „Hemmat“ poprvé přeložila termín „sociální demokracie“ do perštiny, aby byl srozumitelnější pro Íránce, kteří neznali evropské jazyky.
Po návratu z Ruska zorganizoval v roce 1904 Heidar Amou Oghly spolu s několika svými druhy první buňky íránských revolučních sociálních demokratů v Mašhadu. O rok později, v předvečer konstituční revoluce, byl na schůzi v Mašhadu přijat první oficiální dokument sociálně demokratického hnutí v Íránu. Po vítězství ruské revoluce v únoru 1917 a svržení carského režimu našli íránští revolucionáři, kteří emigrovali do Ruska, příležitost otevřeně se organizovat, zvýšit svou aktivitu a založit své kanceláře. V květnu 1917 byla oficiálně založena íránská sociálně demokratická strana Edalat (Spravedlnost), která v Baku zveřejnila svůj program ve dvou jazycích, perštině a azarštině.
Pád buržoazní vlády v Rusku vedl k ještě větší příležitosti pro Íránce žijící v této zemi, aby zvýšili své politicko-sociální aktivity a založili svou stranu.
V Gilánu (severní Írán) uspořádali sociální demokraté spolu s revolučními intelektuály a rolníky jednotné povstání. Na tomto pozadí byl v červnu 1920 v Bandar-e Anzali (severoíránský přístav) svolán první sjezd íránských sociálních demokratů, který oficiálně založil Komunistickou stranu Íránu. Do čela Komunistické strany Íránu byl zvolen Heidar Amou Oghly.
Britská vláda, která si přála porážku Komunistické strany Íránu, pronikla do hnutí a oklamáním řady jeho vůdců připravila pečlivě naplánované spiknutí. S využitím Mirzy Kouchak Chána jako nástroje zavraždila Hejdara Amú Oghlího a řadu dalších vedoucích představitelů Komunistické strany Íránu a nařídila útok na stranické organizace v Raštu a Bandar-e Anzálí (dvě velká města v Gilánu). Současně ústřední vláda, která čekala na vhodnou příležitost, vyslala do Gilánu své jednotky, aby zlomily odpor. To znamenalo konec otevřené činnosti Komunistické strany Íránu a opět ji to donutilo přejít do podzemí.
Komunistická strana Íránu pomohla v roce 1925, kdy se Reza Šáh ujal moci, založit Svaz ropných dělníků a o dva roky později byla pod rostoucím tlakem policie nucena přejít do podzemí. V důsledku činnosti íránských komunistů byly založeny ženské a mládežnické organizace. V roce 1923 vznikla „Peyk-e Saadat-e Nesvan“ (Posel prosperity žen) a v roce 1926 ženská skupina „Bidarye Ma“ (Naše probuzení). S úmyslem ukončit růst těchto hnutí v zemi Reza Šáh zesílil jejich potlačování a v roce 1929 schválil íránský parlament zákon, který zakazoval veškerou komunistickou činnost v Íránu. Tato léta jsou také poznamenána nástupem Dr. Taghi Araniho do vedení Komunistické strany Íránu. Nové vedení strany, které se snažilo sjednotit řady organizace, začátkem roku 1932 vydávalo teoretický časopis s názvem Donya (svět). O rok později se Donya z rozhodnutí ústředního výboru strany stala oficiálním orgánem Komunistické strany Íránu.
V roce 1936 se Rezá Šáhově policii podařilo Dr. Araniho a skupinu jeho spolupracovníků, známou jako skupina 53, dopadnout. Teprve o dva roky později byl režim pod tlakem veřejnosti donucen uvězněné komunisty soudit. Proces se ve skutečnosti obrátil proti samotnému režimu. V historické, šestihodinové obhajobě Dr. Arani nejen otevřeně odhalil režim Rezy Šáha, ale také se pustil do obhajoby principů socialismu. Dr. Arani byl později ve vězení zavražděn.
Vznik íránské strany Tudeh
Reza Šáh uzavíral tajné spojenectví s nacistickým Německem. Následně 25. srpna 1941 vstoupila spojenecká vojska na íránské území. Sever Íránu byl obsazen Sovětským svazem a jih vojsky Velké Británie a Spojených států. Rezá Šáh byl nucen odejít do exilu a Britům se podařilo dostat k moci jeho syna Mohammada Rezá Šáha. S využitím vakua vzniklého po srpnových událostech byla v září 1941 založena strana Tudeh Íránu, která v podmínkách otevřené činnosti pokračovala v práci zakázané Komunistické strany Íránu. Po pádu Rezá Šáhova režimu byla v nových podmínkách propuštěna velká skupina politických vězňů. Patřila k nim i skupina Dr. Araniho (známá jako Skupina 53), která se hlásila ke komunistické ideologii. Tito komunisté položili první základní kameny íránské strany Tudeh. Dne 29. září 1941 se v Teheránu konala zakládající konference TPI, které předsedal Soleiman Mohsen Eskandari. Později se strana Tudeh Íránu proměnila ve významnou a vlivnou politickou sílu.
V roce 1942 se straně podařilo získat uznání a zahájit činnost svého ústředního orgánu „Siasat“ (Politika). Řady strany se rozrůstaly. V krátké době vznikly v mnoha průmyslových centrech stranické buňky a odborové organizace. Za rok strana vytvořila rozsáhlé organizace v mnoha krajích a provinciích. Okresní organizace vznikly v Azarbajdánu, Esfahánu, Gilánu, Mazandaránu a Chorásánu. Nejvýznamnější stranická organizace byla v Teheránu, která v říjnu 1942 svolala svou první konferenci se 120 účastníky. Konference rozhodla nahradit list „Siasat“, který zanikl po vyloučení jeho redaktora ze strany, listem „Rahbar“ (Vůdce) jako ústředním orgánem strany.
V roce 1944 se strana po zhodnocení svých sil rozhodla vstoupit do voleb do 14. parlamentu. Osm kandidátů strany bylo zvoleno do parlamentu a vytvořilo frakci Tudeh.
V té době čítala strana celkem 25 000 oficiálních členů. Prioritou strany proto bylo svolání sjezdu, který by reorganizoval její strukturu. První sjezd strany byl zahájen 1. srpna 1945 v Ústředním klubu strany za účasti 164 delegátů.
 |
Strana 2 |
.