Džainistický kánon, posvátné texty indického náboženství džinismu, jejichž pravost je mezi jednotlivými sektami sporná. Světambarský kánon se skládá především ze 45 děl rozdělených následovně: (1) 11 Aṅgas, hlavních textů – 12 z nich je již nejméně 14 století ztraceno; (2) 12 Upāṅgas, neboli vedlejších textů; (3) 10 Prakīrṇakas, neboli různých textů; (4) 6 Cheda-sutr o pravidlech asketického života; (5) 2 Cūlikā-sutry o poznání a epistemologii; a (6) 4 Mūla-sutry o různých tématech. Světambara však původně přijala kánon 71 děl, který údajně pochází z náboženské rady Valabhí z 5. století.
Světambarská díla pokrývají různá témata, včetně seznamu Tirthankarů neboli džínů (džinistických spasitelů), činů a učení těchto postav a nauk. Některé ángy obsahují údajné dialogy mezi Mahávírou, posledním Tirthankarou, a jeho následovníky. Jiné údajně uchovávají některé z nejstarších částí kánonu, který se zřejmě původně dochoval v ústní podobě. Kánon je psán v prákritském dialektu, ačkoli od guptovského období (4.-6. stol. n. l.) používají džinističtí spisovatelé sanskrt pro širší publikum.
Digambarská sekta zpochybňuje pravost celého Světambarského kánonu. Digambarové se domnívají, že originál je ztracen, ale že podstata džinistického učení se zachovala v různých náboženských a filozofických textech, které v průběhu staletí napsali různí představitelé a učenci džinistického společenství.