PozadíUpravit
Dynastie Čching vytáhla do války proti Dzungarům v rámci dzungarsko-čchingské války. Dzungarové žili v oblasti rozkládající se od západního konce Velké čínské zdi po dnešní východní Kazachstán a od dnešního severního Kyrgyzstánu po jižní Sibiř (většina této oblasti se nachází v dnešním Sin-ťiangu). Byli poslední kočovnou říší, která ohrožovala Čínu, což činili od počátku 17. století do poloviny 18. století.
Po sérii bezvýsledných vojenských konfliktů, které začaly v 80. letech 16. století, si Dzungary koncem 50. let 17. století podrobila dynastie Čching (1644-1911) vedená Mandžuy.Clarke tvrdil, že čchingské tažení v letech 1757-58 „znamenalo úplné zničení nejen zungharského státu, ale i Zungharů jako národa“. Poté, co císař Čchien-lung dovedl čchingská vojska k vítězství nad Džungary v roce 1755, původně plánoval rozdělit džungarský chanát na čtyři kmeny v čele se čtyřmi chány, přičemž kmen Khoitů měl mít za chána džungarského vůdce Amursana. Amursana toto čchingské uspořádání odmítl a vzbouřil se, protože chtěl být vůdcem sjednoceného dzungarského národa. Rozzuřený císař Čchien-lung poté vydal příkaz k vyhlazení celého dzungarského národa a jeho jména. Mongolské prapory a Mandžuové měli přijmout dzungarské ženy a děti jako otroky. Zbylí Dzungarové měli být zabiti.
Vnější mongolský kníže Chalcha Čingündžav se v roce 1755 spolčil s Amursanou, aby se vzbouřil proti Čchingům. Čingünjav pak v roce 1756 zahájil ve Vnějším Mongolsku vlastní povstání proti Čchingům, které však Čchingové v roce 1757 potlačili. Čchingové po potlačení povstání Čingündžáva a celou jeho rodinu popravili. Čchingský císař Čchien-lung poté nařídil mandžuským osmi praporcům, aby si podrobili Dzungary.
Přímé rozkazy císaře Čchien-lungaUpravit
Císař Čchien-lung vydal následující rozkazy, jak je přeložil Peter C. Perdue:
„Nemějte s těmito povstalci vůbec žádné slitování. Zachráněni by měli být pouze staří a slabí. Naše předchozí vojenská tažení byla příliš shovívavá. Pokud budeme jednat jako dosud, naše vojska se stáhnou a nastanou další potíže.“ Pokud je rebel zajat a jeho stoupenci se chtějí vzdát, musí osobně přijít k posádce, poklonit se před velitelem a požádat o kapitulaci. Pokud pouze někoho pošle, aby požádal o podrobení, jedná se nepochybně o lest. Řekni Tsengünjavovi, aby tyto lstivé Zunghary zmasakroval. Nevěřte tomu, co říkají.“
Qianlong vydal své rozkazy vícekrát, protože někteří jeho vojenští důstojníci se zdráhali je splnit. Někteří byli potrestáni za to, že ušetřili Dzungary a umožnili jim útěk, jako například Agui a Hadada, zatímco jiní, kteří se podíleli na masakru, byli odměněni jako Tangkelu a Čaohui (Jaohui).
Mladé dzungarské muže císař obzvláště vyzdvihoval. Loajální Chalchové dostali od Čebudengzhabu dzungarské khoitské ženy jako otrokyně a byly vydány rozkazy zbavit hladovějící Dzungary jídla. Mandžuští bankéři a loajální Mongolové přijímali dzungarské ženy, děti a starce jako otroky a jejich dzungarská identita byla vymazána. Byly vydány rozkazy k „úplnému vyhlazení“ dzungarských kmenů a po genocidě zůstalo Dzungarsko z větší části vylidněné.
Císař neviděl žádný rozpor mezi svým příkazem k vyhlazení a prosazováním mírových zásad konfucianismu. Svůj postoj podpořil líčením Džungarů jako barbarů a podlidí. Císař Čchien-lung prohlásil, že „smést barbary je způsob, jak nastolit stabilitu ve vnitrozemí“, že se Džungaři „obrátili zády k civilizaci“ a „nebesa podpořila císaře“ při jejich likvidaci.
GenocidaEdit
Císař Čchien-lung přesunul zbylé Džungary na jiná místa v Číně. Nařídil generálům, aby zabili všechny Dzungary v Barkolu nebo Su-čou (dnešní Ťiou-čchüan, Kan-su), a jejich ženy a děti rozdělil mezi čchingské vojáky. Čchingský učenec Wej Jüan ve své zprávě o válce napsal, že asi 30 % dzungarských domácností bylo zabito armádou, 40 % zemřelo na neštovice a 20 % uprchlo do Ruska nebo Kazašského chanátu, takže v oblasti pro několik tisíc li nezůstaly žádné jurty kromě těch, které se vzdaly. Clarke napsal, že odhadem 80 %, tedy 480 000 až 600 000 lidí, zemřelo v letech 1755-1758 v důsledku kombinace válečných konfliktů a nemocí, což „znamenalo úplné zničení nejen dzungarského státu, ale i Dzungarů jako národa“. Podle jiných zdrojů zahynulo při genocidě 70 až 80 % Dzungarů.
Čchingští praporčíci a mongolská jízda tvořili počáteční expediční armádu. V průběhu tažení byly přibrány také desítky tisíc pěšáků Zeleného praporu. Muži, ženy a děti Džungarů byli podle ruských zpráv povražděni mandžuskými vojáky. Teprve o několik generací později se obyvatelstvo Dzungarie začalo vzpamatovávat.
Historik Peter Perdue ukázal, že zničení Dzungarů bylo výsledkem explicitní vyhlazovací politiky, kterou zahájil císař Qianlong, Perdue ji přisoudil „záměrnému použití masakru“ a označil ji za „etnickou genocidu“. Ačkoli ji moderní vědci do značné míry ignorují, historik Mark Levene napsal, že vyhlazení Dzungarů bylo „pravděpodobně genocidou par excellence osmnáctého století“. Autoritativní multidisciplinární referenční dílo Encyclopedia of Genocide and Crimes Against Humanity (Encyklopedie genocidy a zločinů proti lidskosti) klasifikuje kroky císaře Qianlonga proti Dzungarům jako genocidu podle definice uvedené v Úmluvě OSN o prevenci a trestání zločinu genocidy, neboť nařídil vyvraždění naprosté většiny dzungarského obyvatelstva a zotročení nebo vyhnání zbytku, což vedlo k úplnému zničení Dzungarů jako kulturní a etnické skupiny.
Chodža Emin uzavřel spojenectví s ČchingemUpravit
Dzungarové si podmanili a podrobili Ujgury během dzungarského dobývání Altišahru poté, co je k invazi vyzval Afaqi Chodža. Džungarští vojáci uvalili na Ujgury vysoké daně, přičemž Ujgurové poskytovali výběrčím daní ženy a občerstvení. Ujgurské ženy byly údajně výběrčími daní hromadně znásilňovány, když jim výše daně nevyhovovala.
Protidzungarští ujgurští povstalci z Turfanské a Hamiské oázy se podřídili čchingské vládě jako vazalové a požádali Čching o pomoc při svržení dzungarské vlády. Ujgurští vůdci jako Emin Khoja 額敏和卓 získali tituly v rámci čchingské šlechty a tito Ujgurové pomáhali zásobovat čchingské vojenské síly během protidzungarského tažení. Čching při tažení proti Džungarům zaměstnával Chodžu Emina a využíval ho jako prostředníka s muslimy z Tarimské pánve, aby je informoval, že Čchingové usilují pouze o zabití Ojratů (Džungarů) a že muslimy nechají na pokoji. Přesvědčit je, aby sami zabíjeli Dzungary a postavili se na stranu Čchingů, protože Čchingové zaznamenali nelibost muslimů nad jejich bývalými dzungarskými vládci z rukou Cewanga Araptana.