Dalajláma, exilový náboženský a politický vůdce Tibetu, získal Nobelovu cenu míru za nenásilnou kampaň za ukončení čínské nadvlády v Tibetu.
Čtrnáctý dalajláma se narodil jako Tenzin Gyatso ve vesnici na severovýchodě Tibetu v roce 1935. Byl tibetského původu a tibetští mniši ho navštívili, když mu byly tři roky, a oznámili mu, že je reinkarnací zesnulého 13. dalajlamy. Mniši se řídili znameními, předzvěstmi a sny, které naznačovaly, kde by se mohlo nacházet další dalajlamovo vtělení. V pěti letech byl Tändzin Gjatso převezen do hlavního města Tibetu Lhasy a uveden do funkce vůdce tibetského buddhismu.
Tibet, rozsáhlý region ležící na náhorních plošinách a v horách Střední Asie, byl od 14. století pod vládou dalajlamů. Na počátku 20. století Tibeťané vzdorovali snahám Číny získat nad oblastí větší kontrolu a během čínské revoluce v letech 1911-12 Tibeťané vyhnali čínské úředníky i civilisty a formálně vyhlásili nezávislost.
V říjnu 1950 vtrhly do Tibetu čínské komunistické jednotky a rychle přemohly špatně vybavenou armádu země. Mladý dalajlama požádal OSN o podporu, ale jeho prosby byly odmítnuty. V roce 1951 byla podepsána tibetsko-čínská mírová dohoda, podle níž se národ stal „národní autonomní oblastí“ Číny, údajně pod vládou dalajlamy, ale ve skutečnosti pod kontrolou čínské komunistické komise. Vysoce nábožensky založený tibetský lid trpěl pod protináboženským zákonodárstvím komunistické Číny.
Po letech rozptýlených protestů v Tibetu vypuklo v březnu 1959 plnohodnotné povstání a dalajlama se 100 000 dalšími Tibeťany uprchl, když čínské jednotky povstání potlačily. Zahájil exil v Indii a usadil se v Dharamsale na úpatí Himálaje, kde založil demokraticky založenou stínovou tibetskou vládu. Po návratu do Tibetu Číňané přijali brutální represivní opatření proti Tibeťanům, což dalajlamu vyprovokovalo k obvinění z genocidy. Se začátkem kulturní revoluce v Číně se čínské potlačování tibetského buddhismu vystupňovalo, praktikování tohoto náboženství bylo zakázáno a tisíce klášterů byly zničeny.
Zákaz praktikování náboženství byl zrušen v roce 1976, ale potlačování v Tibetu pokračovalo. Dalajlama ze své základny v Dharamsale cestoval po světě a úspěšně upozorňoval mezinárodní společenství na pokračující čínský útlak tibetského lidu a jeho náboženství. V roce 1987 vypukly ve Lhase velké protičínské nepokoje a v roce 1988 vyhlásila Čína v regionu stanné právo. Dalajlama v touze po míru upustil od požadavku nezávislosti Tibetu a vyzval k vytvoření skutečného samosprávného Tibetu, jehož obranu a zahraniční záležitosti by měla na starosti Čína. Čína tuto nabídku odmítla. V následujícím roce se dalajlama stal nositelem Nobelovy ceny za mír za rok 1989. V roce 1990 vyšla jeho autobiografie Svoboda v exilu.
Tibet i v 90. letech 20. století nadále trpěl občasnými nepokoji a Čína se stala terčem kritiky západních vlád za potlačování tamní politické a náboženské svobody. Čínská vláda se od té doby snaží svůj postoj v regionu zmírnit, Tibet však zůstává bez samosprávy. Dalajláma i po více než čtyřiceti letech exilu nadále cestuje a propaguje tibetskou věc.