To by vám mělo napovědět, že Ferrer je fenomenálně nadaný hráč – v Top 10 přece nejsou žádní hackeři. Nebyl však obdařen obrovským servisem ani forhendem (a vlastně ani bekhendem). Jeho neuvěřitelný talent spočívá spíše v jiných, méně oceňovaných aspektech hry. Ferrer by nakonec mohl být jedním z nejlepších returnujících hráčů na podání v historii: Jeho kariérní čísla v počtu vyhraných returnů (32 %) se vyrovnají Agassimu, Djokovičovi, Murraymu a Nadalovi. Ferrer je také obdařen neuvěřitelnou rychlostí od země a není jen rychlý: díky své pozoruhodné konzistenci dokáže běhat věčně a darovat vám jen velmi málo bodů zdarma. Proto budí respekt u svých vrstevníků, kteří vědí, že pokud chtějí překonat muže, jemuž přátelé láskyplně říkají Žralok, budou vtaženi do opotřebovací války.“
Populární na Rolling Stone
Násobný vicemistr French Open začal rok 2015 velkolepě: 20 výher a 2 porážky mu v této sezoně přinesly už tři tituly (ATP 500 v Acapulku a Riu de Janeiru a ATP 250 v Dauhá). Ferrer v sobotu vyhrál svůj úvodní zápas na Miami Open presented by Itaú, turnaji Masters 1000 na ATP World Tour, a než v pondělí nastoupil na kurt proti Lukáši Rosolovi, promluvil pro Rolling Stone o výšinách, kterých již dosáhl.
V Miami jste si v roce 2005 zahrál poprvé semifinále turnaje Masters 1000 a v roce 2006 znovu. Pak je tu finále z roku 2013, které vám uteklo o pouhé milimetry. Co vás na tomto turnaji inspiruje k tak dobrým výsledkům?“
„No, Miami je vždycky dobré, protože je tu mnoho dalších Španělů, mnoho lidí, kteří mluví španělsky, a je to velmi snadné, je to skoro jako být doma. Na Miami mám takové hezké vzpomínky: moje první semifinále na Masters 1000 v roce 2005 a od té doby se mi tu vždycky dobře hrálo. Doufám, že si na této akci zahraji ještě mnohokrát – no, ne ještě mnoho let, ale několikrát určitě.“
20 výher, 2 porážky a 3 tituly v roce 2015 – jak se cítíte po svém startu do sezony?
S tím, jak rok začal, jsem spokojený a mám radost z prvního zápasu v Miami. Pak už nic, jen odpočívat a připravovat se na další zápas. Myslím, že důležitá je motivace, touha a klid. Rok 2014 byl dobrý, skutečně jsem získal hodně bodů, ale byly tam i nějaké úzkosti. A letos jsme se s mým novým trenérem Pacem Foguésem zaměřili na to, abychom si tu motivaci k tenisu udrželi.
2014 byl pro Tour přechodným rokem, nebo to tak alespoň vypadalo. Myslíte si, že tento trend bude pokračovat i v roce 2015?
Ano. Letos jsou tu velmi dobří hráči, máte Kyrgiose, Tomice, Dimitrova. Je tam Nišikori, který se pravděpodobně upevní blízko špičky, Kokkinakis také. Je to velmi těžké, ne? V příštích dvou třech letech bude velmi těžké udržet se na vrcholu žebříčku, protože přichází spousta dobrých hráčů.
Začínáte svou šestnáctou profesionální sezonu. Co se v tenise změnilo od roku 2000, kdy jste začínal kariéru?
No, teď už nikdo nemá špatný úder. Každý má dobrý bekhend, dobrý forhend, dobré podání. Je to mnohem více silová hra, bez takové intelektuální složky jako dříve. Mimo kurt poznamenali Nadal a Federer jednu éru. Velmi dobré období pro hru, ve kterém se objevili Nadal, Federer, Djokovič a Murray, z nichž každý by byl světovou jedničkou po dlouhou dobu, kdyby hrál v jiné éře.
Kam podle vás bude tenis směřovat v příštích 5-10 letech?
Nevím. Řekl bych, že na to, abyste mohli hrát tenis, budete muset měřit minimálně metr osmdesát nebo metr devadesát. Myslím, že hráči jako já, přibližně mé výšky, vymřou. Lidé se fyzicky vyvinuli a trefují míček mnohem tvrději než dřív.
Když už jsme u toho, je tam nějaký mladý hráč, který vám připomíná vás?
Teď to nedokážu říct, protože jsou všichni vysocí. Ale hele, jsou dobří. Silní hráči jako Kyrgios, Tomic, Dimitrov. Ale pokud mám být upřímný, tak ne, nikdo mi nepřipomíná mě samotného.
Jaký prvek tvé hry bylo v průběhu let nejtěžší rozvíjet? A co pro vás bylo přirozené?
No, samozřejmě mentální stránka. Po mentální stránce jsem se hodně vyvinul. Je těžké naučit se mít dobré návyky a být na kurtu konzistentní. Přirozeně? Můj timing, to, že dokážu vždycky dobře trefit míček. To nikdy nebyl problém.
Když se podíváte na kariérní čísla returnu na podání, ukáže se, že patříte k nejlepším nejen v současnosti, ale i v historii – přinejmenším od roku 1991, kdy se na tour začaly vést zápasové statistiky. Kdo je tedy podle vás nejlepším returnem podání ze všech?
No, to nevím, protože moje kariéra se nepřekrývala s mnoha skvělými hráči, kteří přišli přede mnou. Ale za posledních 15 let bych musel říct, že Novak Djokovič. Má všechno: intuici, je velmi rychlý a skvěle časuje míč. Míč z jeho rakety sjíždí hodně rychle.
Jak jste rozvíjel svou schopnost vracet podání?
Je to teď bezpochyby těžší. Protože lidé mají dnes větší podání, změnilo se vybavení, takže míč letí rychleji než dříve. Protože nejsem skvělý servisman, cítil jsem, že to musím kompenzovat returnem. Už od dětství jsem se vždycky snažila stát nahoře, blízko základní čáry, abych returnovala podání. Což dělám dodnes. Vždycky se dají věci zlepšit. Je to otázka tréninku. Dobrý return podání však hodně závisí na intuici, což je něco, s čím není tak snadné pracovat.
Jaké jsou dva nejoblíbenější momenty vaší kariéry?
No, moje první finále French Open, které jsem nevyhrál, a finále Davisova poháru v Seville v roce 2011, zejména zápas s Juanem Martinem del Potrem.
Jaké byly dva nejtěžší momenty vaší kariéry?
Těžký byl rok 2008. Protože no, měl jsem několik osobních problémů. A pak na konci téhož roku jsem ve finále Davisova poháru v Mar del Plata proti Argentině hrál zápas s Davidem Nalbandianem. Byl to velmi komplikovaný zápas a já jsem se k němu prostě nepostavil čelem. Takže i když Španělsko nakonec finále vyhrálo, bylo to těžké období.
Kdybyste se mohl vrátit v čase do doby, kdy jste začínal svou profesionální kariéru, jakou radu byste si dal?
Vzhledem k mým současným zkušenostem a vyzrálosti bych mohl mnoho věcí změnit. Hlavně bych mluvil o tom, abych zůstal klidný a věděl, jak čelit každému zápasu. Ale opravdu, tento scénář není reálný – je nemožný. A těžké chvíle, které jsem zažil, mě nepochybně zlepšily jako hráče i jako člověka. Pokud k vám mám být upřímný, neměnil bych ani jeden den svého života.