Devoluční válka, (1667-68), konflikt mezi Francií a Španělskem o vlastnictví Španělského Nizozemí (dnešní Belgie a Lucembursko).
Devoluce byl místní zvyk upravující dědictví půdy v některých provinciích Španělského Nizozemí, podle něhož byly dcery z prvního manželství upřednostňovány před syny z dalších manželství; francouzský král Ludvík XIV. zahájil válku pod záminkou, aby se tento zvyk vztahoval i na panovnická území a aby jeho manželka Marie Terezie mohla nastoupit po svém otci Filipu IV. 1665), ve většině španělských držav v Nizozemí přednost před jejím mladším nevlastním bratrem Karlem II. španělským, nemocným epileptikem, který pravděpodobně nebude žít dlouho a nezplodí dědice.
Francouzská armáda pod vedením maršála de Turenne postoupila v květnu 1667 do Flander a snadno si zajistila své cíle. Ludvík se poté obrátil k diplomacii a v lednu 1668 uzavřel s císařem Svaté říše římské Leopoldem I. smlouvu, v níž se dohodli, že si po smrti španělského krále mezi sebou rozdělí španělská panství, a v níž bylo také stanoveno, kolik území má Francie mezitím připojit v Nizozemí. Francouzi se také snažili získat pro své nároky anglickou podporu, ale nové ministerstvo v Anglii se místo toho přiklonilo ke spojenectví s Nizozemskem a se Švédskem. Tito spojenci se snažili zadržet francouzský postup tím, že přesvědčili Španělsko, aby přistoupilo na umírněné podmínky, a podpořili Španělsko ve válce, pokud by se ukázalo, že to nepomůže. Předpokládané urovnání bylo do značné míry stejné jako to, na němž se dohodl Ludvík XIV. s císařem, a tak byl v dubnu 1668 v Aix-la-Chapelle brzy uzavřen mír, ovšem až poté, co princ de Condé s francouzskou armádou obsadil Franche-Comté. Tato provincie byla vrácena Španělsku, ale Francie si ponechala Bergues, Furnes, Armentières, Oudenaarde, Courtrai, Lille, Douai, Tournai, Binche, Ath a Charleroi.