Disruptivní a opoziční chování u jedenáctiletého chlapce

Tony je jedenáctiletý chlapec v páté třídě, jehož matka ho popisuje jako „opravdu hodného kluka, který je chytrý a snaží se být přátelský. Ale pořád dělá věci, kvůli kterým má problémy ve škole a někdy i doma“. Toníkovi byla před dvěma lety diagnostikována porucha ADHD (kombinovaný typ). Stimulační terapie zlepšila jeho pozornost a soustředění během vyučování, snížila hyperaktivitu ve třídě a zlepšila vzdělávací výsledky. Tony je však opoziční a vyrušuje na hřišti, při kolektivních sportech i doma. Jeho učitelka vypozorovala, že chce zapadnout, ale rychle se dostává do sporů s ostatními dětmi. Má potíže udržet si přátelství, protože ostatní obvykle obtěžuje nepřiměřenými požadavky. Často mívá záchvaty vzteku, když se mu něco nedaří; záchvaty vzteku nejsou dlouhodobé, ale časté. Doma Tony několikrát uhodil svou mladší sestru a jednou při rodinném jídle hodil talířem o zeď. Ačkoli jeho matka popisuje, že toto chování se objevuje již řadu let, zdá se, že se stupňuje. Tony žije s oběma rodiči a mladší sestrou. V minulém roce nedošlo k žádným manželským neshodám ani k zásadním změnám v životě. Standardizované testy prospěchu vykazují průměrné až nadprůměrné výsledky. I nadále dostává převážně dvojky a občas trojky. Tonyho rodiče se pokoušeli omezit čas strávený u televize jako trest za rušivé chování, ale bez zjevného efektu. Matka uvádí, že na něj několikrát křičela, když odmítal vykonávat domácí práce. „Rozčílí se i při té nejjednodušší žádosti o pomoc.“ Po setkání s Tonym a jeho matkou a provedení běžného lékařského vyšetření pediatr odeslal Tonyho k dětskému psychologovi na behaviorální terapii.