Distribuce extracelulární tekutiny v intra- a extravaskulárním prostoru u pacientů s hypertenzí

U lidí byl studován časový průběh hemodynamických reakcí na dlouhodobé přetížení sodíkem. Studie se zúčastnilo šest pacientů, u nichž došlo k hypertenzi při vystavení nadměrné mineralokortikoidní aktivitě. Arteriální tlak, srdeční výdej a objemy tělesných tekutin byly měřeny neinvazivními metodami v týdenních intervalech po dobu nejméně 6 týdnů a v delších intervalech po dobu až 2 let. Objem extracelulární tekutiny se zvětšil přibližně o 20 % a arteriální krevní tlak se zvýšil o 20-40 %. Zpočátku byl dominantním faktorem zvýšení tlaku srdeční výdej. V pozdější fázi však tlak zůstal vysoký nebo se ještě zvýšil, přestože srdeční výdej a objemy tělesných tekutin klesly k normálu. V některých případech, zejména u mladých jedinců, trvalo týdny nebo měsíce, než se začal zvyšovat celkový periferní odpor, a nebyl zjištěn žádný kvantitativní vztah mezi počátečním vzestupem srdečního výdeje a následným vzestupem odporu. Tato zjištění svědčí proti přímému vztahu příčiny a následku mezi změnami průtoku a odporu. Preferenční expanze intravaskulárního kompartmentu byla spojena s vysokým srdečním výdejem, zatímco preferenční expanze kompartmentu intersticiální tekutiny byla spojena s vysokou rezistencí. Zdá se tedy, že hemodynamický vzorec hypertenze vyvolané sodíkem nějak souvisí s distribucí extracelulární tekutiny přes intra- a extravaskulární kompartment.