Byla jednou jedna stará žena, která žila v chaloupce na kopci, úplně sama.
Nikdy neměla žádné vlastní děti. Nikdo ji nikdy nepřišel navštívit, a tak se žena ujala péče o svou zahradu plnou krásných květin. Nakonec ani zahrada stařenku nezachránila před pocitem osamělosti.
Jednoho dne, když stařenka zalévala své zářivě červené růže, přišla na kopec k jejímu domu čarodějnice. Stařenka byla k čarodějnicím skeptická, protože slyšela o všech těch jablkách a fazolích, které se snažily prodat; tato čarodějnice se však zdála být milejší, než si stařenka představovala. Dlouho si spolu povídaly a každá si tu druhou oblíbila. Žena nakonec čarodějnici řekla, že ve stáří osaměla. Čarodějnici bylo stařenky líto, a tak jí dala zdarma zvláštní semínko. Čarodějnice jí řekla, aby semínko zasadila do své nejlepší půdy, aby semínko zalévala svou nejčistší vodou a aby semínku věnovala trochu víc lásky.
Stařenka udělala, co jí čarodějnice řekla: zasadila semínko do malého květináče s nejkvalitnější půdou, zalévala semínko čistou dešťovou vodou a jednoho dne, když z hlíny vyrostl krásný růžový květ, stařenka políbila jeho zavřené okvětní lístky.
Najednou se okvětní lístky květu otevřely a uvnitř seděla malá dívka s dlouhými zlatými vlasy. Nebyla větší než stařenčin palec. Stařenka ji pojmenovala Paleček.
Starala se o Palečka jako o vlastní dceru. Udělala jí postel z vyleštěné skořápky vlašského ořechu a každý večer sbírala ze své zahrady okvětní lístky, aby se Paleček zahřál. Paleček stařence zpíval ke spánku tím nejkrásnějším hlasem.
Když jedné teplé letní noci uslyšela Palečkův krásný hlas, přiskočila k oknu velká ropucha. Hop! Hop! Hop!“
Jakmile Paleček usnul, vplížila se ropucha oknem dovnitř.
„Ach jo! Tahle bude dokonalou ženou pro mého syna!“ vykřikla. Ropucha popadla Palečka do ořechové skořápky a odnesla ho k nedaleké řece. Jakmile byla u řeky, řekla ropucha svému synovi: „Podívej se na tu krásnou nevěstu, kterou jsem pro tebe našla!“ Ropucha se usmála.
Kvákni! Kvákni! Crooooooak! bylo jediné, na co se její syn zmohl.
Ropuší matka hrdě odnesla ještě spící Palečka k trsu leknínů a položila ji na ten nejmenší. Pak se vrátila k místu, kde nyní ležel její syn ve velké kaluži bláta, a oba začali stavět domeček z bláta a rákosu vhodný pro novou nevěstu.
Paleček se probudil za zvuků hopsání a skřehotání a okamžitě začal vzlykat při pomyšlení, že je jeho matka úplně sama bez společnosti, kterou jí zpívá do spánku.
Dvě oranžové rybky uslyšely Palečkův pláč a uviděly leknín, na kterém seděla.
„Měli bychom jí pomoci,“ řekly obě současně. Okamžitě připlavaly k Palečkovu leknínu a žvýkaly jeho stonek, dokud se neuvolnil.
„Díky! Moc vám děkuji,“ zvolala Paleček a zamávala rybám na rozloučenou, když začala odplouvat po proudu.
Když Paleček cestoval po řece, její srdce se naplnilo všemi zázraky okolního světa. Viděla krásné hvězdy na obloze, slyšela zvuky cvrčků, kteří cvrlikali, a cítila nádhernou vůni květin, které obklopovaly břeh řeky.
Náhle vedle ní proletěl krásný fialový motýl, který sledoval její cestu po řece. Paleček překvapeně hleděl na nádherná motýlí křídla, která mávala vedle ní.
Vykřikla radostí a zatleskala, když motýl odletěl do vycházejícího slunce. Paleček zívl a znovu usnul, až slunce vyšlo vysoko nad ní.
Když se probudila, zjistila, že se nachází na břehu řeky v zemi ještě vzdálenější od své drahé staré matky. Během letních měsíců se Paleček snažil ignorovat svůj smutek tím, že se obklopoval všemi možnými květinami a sluncem. Spřátelila se s motýly, vážkami a čmeláky. Nad sebou slyšela cvrlikání ptáků. Byla opět šťastná.
Ale jakmile přišel podzim, všichni okřídlení tvorové začali odlétat a Paleček zůstal sám. A jakmile přišla zima, začala být Palečkovi velká zima a byl ještě osamělejší. Mohla se zahřívat jen suchým listím, které na podzim spadlo ze stromů.
Jednoho velmi zasněženého dne byla Palečkovi taková zima a měl hlad, že se rozhodl hledat úkryt a něco k jídlu. Zatoulala se dál než kdy jindy, až na louku vedle kukuřičného pole. Tam našla malou díru vedle stromu. Vlezla dovnitř a s překvapením zjistila, že ve velké místnosti plné kukuřičných kamínků stojí polní myš.
„Pojď dovnitř, drahá. Třeseš se. Zahřeji tě. Zůstaneš se mnou,“ řekla polní myš. Polní myš byla na Palečka hodná. Nakrmila ji veškerým obilím, které si Paleček přál, a poskytla jí teplé místo k životu a spánku. Na oplátku myška požádala, aby se Paleček staral o domácnost a vyprávěl jí pohádky. Paleček vyprávěl myši všechny příběhy ze svých cest a nakonec se myši zalíbilo, když jí také zpíval, aby usnula.
Jednoho rána se Paleček probudil za zvuků polní myši, která v panice pobíhala kolem, aby bezvadně vyčistila díru, kde žili.
Když se na to Paleček zeptal, myška odpověděla: „Náš soused přijde na návštěvu. Je to velmi důležitá návštěva. Je bohatý, nosí lesklý černý kabát z nejjemnějšího sametu a bude pro tebe dokonalým manželem. Bohužel je slepý, protože je to krtek.“
Krtek přišel na návštěvu později toho dne a myška řekla Palečkovi, aby mu vyprávěl pohádku. Paleček tak učinil. Krtek si Palečka oblíbil. Myška pak naléhala na Palečka, aby slepému krtkovi zazpíval. Paleček to udělal. Krtek se do Palečka okamžitě zamiloval.
Začal denně navštěvovat myší díru a často zval Palečka, aby se procházel tunely, které vybudoval. Paleček to neochotně udělal, ale jen proto, aby udělal polní myšici, která k ní byla tak laskavá, radost.
„Nevšímej si toho ptáka. Jen se mi válí uprostřed tunelu. Ta hloupá věc je pryč a mrtvá!“ vykřikl krtek. Palečka při pohledu na krásného ptáka ležícího uprostřed špinavého tunelu naplnil smutek. Krtek do ptáka nevrle kopl, když kolem něj procházel.
„Pojď! Pojď!“ zavolal na Palečka.
„Já se pro tebe vrátím,“ zašeptala Paleček ptáčkovi. Zbytek dne strávila nešťastná s krtkem.
Tu noc se Paleček snažil usnout, ale myslel jen na ubohého ptáčka, který ležel sám v krtkově tunelu. Plížila se tiše, aby polní myš neprobudila. Popadla prostěradlo, které jí myš upletla z kukuřičných listů a měkkého peří, a běžela tunelem k ptáčkovi. Přikryla pokorné zvířátko, jak jen to šlo. Tiše plakala a objímala ptáčka. Najednou uslyšela tlukot ptačího srdce. Ba náraz! Ba buMP! BA BUMP!
Paleček zalapal po dechu, když uviděl, jak pták otevřel oči. Pták nebyl mrtvý! Zimní vzduch pouze zmrazil tlukot ptačího srdce. Její přikrývka ptáka zahřála zpět k životu.
Po zbytek zimy se palouček staral o ptáčka, aby byl opět zdravý. Před polní myší a krtkem to tajila, zatímco oni tajně plánovali, že ji provdají za samotného krtka.
Jakmile opět přišlo jaro, země se začala oteplovat a ptáček se vrátil do plného zdraví právě včas, aby mohl opustit díru na léto. Požádal Palečka, aby se k němu připojil na hřejivém slunci a celý den létal obklopen květinami a ostatními ptáky.
Paleček si to opravdu přál, ale vzpomněl si, jak laskavě se k ní polní myš chovala v době, kdy to potřebovala. Proto Paleček ptačí nabídku smutně odmítl. Plakala, když se každý loučil s tím druhým. Pták jí popřál hodně štěstí a Paleček stál u vchodu do díry a díval se, jak odlétá, a slunce jí nádherně svítilo do tváře.
Jednoho dne, když se Paleček staral o práci v myší díře, řekla polní myš: „Krtek oznámil, že by si tě rád vzal. S pomocí ti ušije ty nejkrásnější svatební šaty. Budeš s ním žít bohatý život jako se svým manželem.“
Polní myš shromáždila skupinu pavouků, aby utkali plátno na Palečkovy svatební šaty a další prádlo pro její budoucí život s krtkem – a přitom ignorovala Palečkovy protesty.
Paleček nebyl šťastný a mnohem raději si přál žít venku na sluníčku než uvnitř v temné a studené díře se slepým a nudným krtkem.
Když přišel podzim, seděl Paleček na okraji díry a díval se na své milované slunce, které se sklánělo za kukuřičným polem. Viděla na zemi listí a její srdce se naplnilo náhlým smutkem. Paleček začal vzlykat. Řekla polní myši, že si krtka nechce vzít. Myška pobíhala kolem a nevšímala si Palečkova smutku.
„S krtkem se ti bude žít dobře. Nebuď nevděčná. Máš štěstí, že máš tak hodného krtka s tak hezkým sametovým kabátkem, který si tě chce vzít,“ prohlásila. Paleček zesmutněl ještě víc než kdy jindy a s hrůzou očekával den své svatby.
Jednoho rána se dívala na pozdně podzimní slunce se slzami v očích při pomyšlení, že už ho nikdy neuvidí. Náhle spatřila ptáka, kterého zachránila. Sletěl dolů a přistál vedle ní. Pták oznámil Palečkovi, že na zimu odlétá do letní země, kde stále svítí slunce a ptáci zpívají krásné písně stejně jako Paleček. Ještě jednou požádal Palečka, aby odletěl s ním.
Paleček bez rozmýšlení naskočil ptáčkovi na záda a oba letěli směrem ke slunci. Několik dní cestovali přes velké hory plné sněhu, krásná zelená pole a skvrny a skvrny zářivých květů. Nakonec dorazili na velkou louku plnou květin. Vzduch byl teplý a slunce svítilo jasněji, než kdy Paleček viděl. Pták přistál na vysokém stromě v hnízdě.
„Jsi více než vítána, abys zůstala se mnou, Palečku, ale mám podezření, že by se ti líbilo být obklopena květinami dole,“ řekl. Paleček přikývl a políbil laskavého ptáka do peří.
Pták sletěl na rozkvetlou louku dole a položil Palečka na velký růžový květ, podobný tomu, ze kterého přiletěla. Z ničeho nic se za velkým růžovým okvětním lístkem vynořil korunovaný muž jen o něco málo větší než samotná Paleček. Zděsil se jeho velikosti, ale jakmile uviděl, že vedle něj stojí Paleček, přistoupil k němu a okamžitě se zamiloval do jejího zářícího štěstí a do toho, jak její zlaté vlasy zářily ve slunečním světle.
Po mnoha šťastných týdnech, které spolu strávili na sluníčku, nasadil Palečkovi na hlavu svou zářivou korunku a vřele se na ni usmál. Požádal ji, aby se stala královnou jeho vílího království.
Paleček o tom chvíli přemýšlel. Vílí král byl prvním mužem, který ji požádal o ruku. Byl k ní laskavější než ropucha i krtek dohromady. Souhlasila, že se stane jeho královnou.
Když viděl, jak je Paleček v přítomnosti vílího krále šťastný, pták odletěl a slíbil, že se bude často vracet, aby Palečka navštívil.
Jakmile se Paleček a vílí král spojili jako král a královna, všechny květiny na louce se rozkvetly a každá z nich odhalila jednu nebo dvě víly sedící uvnitř.
Na svatbě se vílí království radovalo z nově nabytého štěstí krále a královny. Paleček zpíval krásné písně, aby je všichni slyšeli. Dostala mnoho darů, ale nejraději měla pár nádherných křídel, která jí připomínala motýlí křídla, jež poprvé spatřila na začátku své cesty.
Království díky Palečkovi tančilo ve slunečním světle, pilo sladký nektar a spřátelilo se s mnoha ptáky, kteří hnízdili na stromech nad ním. Během horkých dnů motýli a vážky svými křídly ochlazovali Palečka a večer Paleček zpíval svému pohádkovému králi a zbytku království ke spánku. Nakonec se její písničky chytili všichni ptáci a zpívali s ní.
Ptáček, kterého Paleček zachránil, byl vždycky smutný, když musel Palečka opustit, ale rád cestoval a slíbil jí, že její příběh rozšíří do světa.
Jednoho dne přiletěl ke stařičké chaloupce na malém kopci a zpíval Palečkovu písničku. Stařenka okamžitě poznala, že píseň patří Palečkovi, protože byla Palečkovou dávno ztracenou matkou. Její samota byla navždy odstraněna, protože věděla, že Paleček je v bezpečí a žije šťastně v dalekém slunci. A když se stařence zastesklo po její milované Palečkovi, šla k oknu a uviděla ptáčka sedícího na stromě, jak cvrliká Palečkovu písničku.
Konec.
Verze tohoto příběhu pro tisk
Šablony:
- Po vytištění zavřete okno šablony, abyste se vrátili na tuto obrazovku.
- Nastavte okraje stránky na nulu, pokud máte problém s umístěním šablony na jednu stránku (ve většině prohlížečů FILE, PAGE SETUP nebo FILE, PRINTER SETUP).
Verze tohoto příběhu pro tisk — jedna souvislá stránka
nebo:
Šablona Strana 1 (barevná) nebo (B&W)
Jmenuji se Tasha Guenther. V současné době žiji v Hamiltonu v kanadském Ontariu a zároveň dokončuji doktorát z kulturních studií se zaměřením na digitální kultury na McMasterově univerzitě. Jsem vášnivou autorkou akademických esejů/kapitol z knih, ale ráda píšu i povídky a literaturu faktu. Více z mých prací na DLTKsCrafts si můžete přečíst zde!“
Kromě učení, studia a přemýšlení o digitálních platformách a kritické teorii oceňuji dlouhé rozhovory s blízkými přáteli, čtení poezie a fotografování své kočky. Více se o mně dozvíte zde nebo se se mnou spojte na mých účtech na Instagramu, Twitteru, VSCO a Facebooku.