Eduard Bernstein

Část cyklu Politika o
sociální demokracii.

Předchůdci

Věk osvícenství

Utopický socialismus

Revoluce tzv. 1848

Trade Unionism

Politics

Representative democracy

Labour rights

Civil liberties

Welfare state

Mixed economy

Secularism

Fair trade

Environmental protection

Organizations

Social democratic parties

Socialist International

Party of European Socialists

ITUC

Important figures

Eduard Bernstein

Hjalmar Branting

Friedrich Ebert

Jean Jaurès

Léon Blum

Karl Kautsky

Ignacy Daszyński

Ramsay MacDonald

Clement Attlee

Politický portál –

Eduard Bernstein (6. ledna 1850 – 6. ledna 1850) 18. prosince 1932) byl německý sociálně demokratický teoretik a politik, člen SPD a zakladatel evolučního socialismu neboli reformismu.

Po odchodu Karla Marxe (1818-1883) a Friedricha Engelse byl Eduard Bernstein (1850-1932) uznáván jako významný socialistický myslitel a v mnoha socialistických kruzích jako nástupce zakladatelů. V letech následujících po Engelsově smrti zaujímal Bernstein k Marxovi stále kritičtější postoj, počínaje poznáním, že Marxova předpověď brzkého zániku kapitalismu v knize Das Kapital je v příkrém rozporu se vznikající realitou industrializovaných evropských států, kde tržní síly nabývaly na síle a kde se životní podmínky dělníků postupně zlepšovaly. Bernstein odmítl klíčové Marxovy ideologické postuláty, včetně Marxových ekonomických teorií a dialektického materialismu. Bernstein dospěl k závěru, že Marxův světonázor je neopodstatněný; respektoval však Marxův záměr zlepšit životní podmínky dělníků a nabádal kolegy socialisty, aby jej prosazovali. Tvrdil však, že násilná revoluce není nutná a že sociální reformu lze uskutečnit prostřednictvím volebních uren. Byl zastáncem prosazování práv pracujících a větších zásahů státu do ekonomiky, avšak v kontextu demokratické společnosti založené na vládě práva. Kdyby Bernsteinovy demokratické názory převážily nad stoupenci násilné revoluce, jako byli Vladimír Iljič Lenin (1870-1924) a Leon Trockij (1879-1940), represe a genocida, které charakterizovaly totalitní komunistické státy, jako bylo stalinské Rusko, Mao Ce-tung|Maoismus]]. Čína, Pol Potova Kambodža a Severní Korea. Bernsteinovy myšlenky však formovaly názory dnešní prodemokratické Sociálně demokratické strany Německa, Socialistické strany Francie a Strany práce Spojeného království, jakož i mnoha dalších socialistických politických stran. V postkomunistických společnostech mají komunisté v posledních dvou desetiletích tendenci se vracet a zaujímat prodemokratické politické postoje, které jsou paralelní s Bernsteinovými.

Život

Bernstein se narodil 6. ledna 1850 v Berlíně. Jeho politická kariéra začala v roce 1872, kdy se stal členem Sozialdemokratische Arbeiterpartei, takzvaných Eisenacherů (pojmenovaných podle německého města Eisenach). Spolu s Augustem Bebelem a Wilhelmem Liebknechtem připravil v roce 1875 Einigungsparteitag („sjezd sjednocující strany“) s Lassallovým Allgemeiner Deutscher Arbeiterverein v Gotě. Tato iniciativa byla nutná kvůli ostrému rozkolu, který nastal v řadách socialistů v důsledku Marxova důrazu na revoluci jako prostředek k uskutečnění změn, což vedlo k rozpadu První internacionály v roce 1874.

Od roku 1878 byl Bernstein soukromým tajemníkem sociálnědemokratického mecenáše Karla Höchberga a působil v Curychu; roku 1888 byl na nátlak Pruska vyhoštěn ze Švýcarska a přestěhoval se do Londýna, kde byl v úzkém kontaktu s Friedrichem Engelsem.

V letech 1880-1890 vydával Bernstein časopis „Sozialdemokrat“ („Sociální demokrat“). V roce 1881 byl jedním z autorů Erfurtského programu a v letech 1896-1898 vydal sérii článků „Probleme des Sozialismus“ („Problémy socialismu“), které vedly k debatě o revizionismu v SPD. V roce 1899 také napsal knihu „Die Vorraussetzungen des Sozialismus und die Aufgaben der Sozialdemokratie“ („Předpoklady socialismu a úkoly sociální demokracie“). Kniha ostře kontrastovala s postoji Augusta Bebela, Karla Kautského a Wilhelma Liebknechta. Esej Rosy Luxemburgové z roku 1900 „Reforma, nebo revoluce?“ byl rovněž polemikou s Bernsteinovými postoji.

V roce 1901 se po zrušení zákazu, který mu bránil ve vstupu do země, vrátil do Německa a v letech 1902-1918 se stal poslancem Říšského sněmu. V roce 1913 hlasoval spolu s levým křídlem frakce SPD proti předložení zákona o zbrojení. Od července 1915 vystupoval proti první světové válce a v roce 1917 patřil k zakladatelům USPD. Členem USPD byl až do roku 1919, kdy znovu vstoupil do SPD. V letech 1920-1928 byl Bernstein opět poslancem Říšského sněmu. V roce 1928 odešel z politického života.

Bernstein zemřel 18. prosince 1932 v Berlíně. Na jeho památku je umístěna pamětní deska na adrese Bozener Straße 18, Berlín-Schöneberg, kde žil od roku 1918 až do své smrti.

Pohledy

Evoluční socialismus: A Criticism and Affirmation (1899) byla Bernsteinova nejvýznamnější práce, která se zabývala především vyvrácením Marxových předpovědí o brzkém zániku kapitalismu. Bernstein v ní poukázal na jednoduché skutečnosti, které považoval za důkaz toho, že se Marxovy předpovědi nepotvrzují: konstatoval, že centralizace kapitalistického průmyslu je sice značná, ale nestává se celoplošnou, a že vlastnictví kapitálu je stále více, nikoli méně rozptýlené. Poukázal také na některé nedostatky Marxovy pracovní teorie hodnoty. Bernstein a jeho stoupenci se stavěli proti sociální revoluci a upřednostňovali demokracii jako prostředek, který povede k socialismu.

Ve svém celku tvořila Bernsteinova analýza silnou kritiku marxismu, což vedlo k jeho očerňování mezi mnoha ortodoxními marxisty. Bernstein však zůstal do značné míry socialistou, i když neortodoxním (byl nepřátelsky naladěn vůči odborům a výrobním družstvům); věřil, že socialismu bude dosaženo prostřednictvím kapitalismu, nikoli jeho zničením (s tím, jak si dělníci postupně vydobývají práva, se zmenšuje důvod jejich nespokojenosti, a tudíž i základ revoluce). Ačkoli Marx tvrdil, že volný obchod by byl nejrychlejším naplněním kapitalistického systému, a tedy i jeho koncem, Bernstein považoval protekcionismus za pomoc pouze vybraným jedincům, za fortschrittsfeindlich (protiprogresivní), a to pro jeho negativní dopady na masy. Německý protekcionismus byl podle Bernsteina založen pouze na politické účelnosti, izoloval Německo od světa (zejména od Velké Británie) a vytvářel autarkii, která by vedla pouze ke konfliktu mezi Německem a zbytkem světa.

Citace

• „Komunistický manifest měl pravdu…, ale… vidíme, jak privilegia kapitalistické buržoazie ustupují… demokratickému zřízení….Podle mého soudu…úspěch spočívá v trvalém postupu……než v…katastrofálním krachu.“

Poznámky

• Bernstein, Eduard. Cromwell a komunismus: Cromwell: Socialismus a demokracie ve Velké anglické revoluci. International Specialized Book Service Inc, 1963. ISBN 0714614548
• Bernstein, Eduard. Evoluční socialismus: A Criticism and Affirmation, Random House, 1961, trade paperback, ISBN 0805200118
• Bernstein, Eduard. Moje léta exilu: Vzpomínky socialisty. Greenwood Publishing Group, 1986. ISBN 0313251142
• Bernstein, Eduard. Vybrané spisy Eduarda Bernsteina z let 1900-1921. Prometheus Books, 1996. ISBN 1573923575
• Gay, Peter. Dilema demokratického socialismu: Bernstein: výzva Eduarda Bernsteina Marxovi. Octagon Books ISBN 0882548379
• Hulse, James W. Revolucionáři v Londýně: studie o pěti neortodoxních socialistech. Clarendon Press, 1970, ISBN 0198271751
• Ramaswamy, S., and Subrata Mukherjee. Eduard Bernstein – jeho myšlenky a dílo: Jeho život a dílo. Deep & Deep Publications, 1998. ISBN 8171007686
• Steger, Manfred B. Hledání evolučního socialismu: Bernstein a sociální demokracie. Cambridge University Press, 1997. ISBN 0521582008
• Tudor, Henry a J. M. Tudor (eds.). Marxismus a sociální demokracie: The Revisionist Debate, 1896-1898. Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521340497

Všechny odkazy vyhledány 25. září 2017.

• Eduard Bernstein Internet Archive