Historici se stále přou o to, zda byl Eduard dobrý král. Byl jistě oblíbenou volbou krále, neboť byl zvolen witanem neboli královskou radou a měl podporu lidu. Byl respektován pro svou náboženskou víru a lidé věřili, že dokáže vyléčit nemocné královým dotykem.
Anglie byla za Eduardovy vlády klidná a prosperující. Žil poměrně skromně na vlastní náklady, a tak bylo zdanění mírné.
Edvarda lze také považovat za slabého a nerozhodného a někdy i násilnického vůdce, jehož neschopnost zanechat dědice vedla k normanskému vpádu do Británie a konci saské vlády. Po dlouhém pobytu v normanské Francii byl silně ovlivněn normanskými rádci, které jmenoval do mocenských pozic u dvora i v církvi. Tím si znepřátelil saská hrabata a dostal se do konfliktu s mocným hrabětem Godwinem. Ke konci Eduardovy vlády Godwinové fakticky řídili zemi. Eduard dával přednost utrácení peněz na náboženství před obranou království, a tak nechával zemi zranitelnou vůči invazi.
William Normandský tvrdil, že mu Eduard slíbil, že ho učiní dědicem svého trůnu. Je možné, že k žádnému takovému slibu nedošlo a toto tvrzení bylo pouhou normanskou propagandou, ale stejně tak je možné, že Eduard, který strávil velkou část svého života v Normandii, skutečně slíbil, že Viléma učiní svým dědicem. Eduard neměl právo tento slib učinit. Harold Godwinson se projevil jako schopný a výkonný vůdce a byl oblíbenou volbou. Haroldova smrt v bitvě u Hastingsu znamenala konec anglosaské Anglie a ponechala Vilémovi volnou ruku při prosazování normanské vlády.
Král Eduard založil Westminsterské opatství v blízkosti svého královského paláce rozšířením malého benediktinského kláštera založeného kolem roku 960; byl postaven nový kamenný kostel ke cti svatého Petra apoštola. Byl znám jako „západní minster“, aby se odlišil od katedrály svatého Pavla (východní minster) v londýnském City. Když byl kostel 28. prosince 1065 vysvěcen, král Eduard byl příliš nemocný, než aby se ho mohl zúčastnit, a o několik dní později zemřel. Ačkoli jsou ostatky krále Eduarda pohřbeny ve Westminsterském opatství, vypadá dnes kostel zcela jinak, než jak by ho znal; jediné stopy po původní stavbě jsou v kulatých obloucích a mohutných podpěrných sloupech podvěží opatství.
.