Revoluce ve filmové tvorbě
Pravděpodobně to byla Porterova zkušenost promítače v Eden Musée, která ho na počátku devadesátých let 20. století přivedla k praxi kontinuálního střihu. Proces výběru jednosnímkových filmů a jejich uspořádání do patnáctiminutového programu pro prezentaci na plátně se velmi podobal procesu sestavování jednoho filmu z řady samostatných záběrů. Porter byl podle vlastního přiznání ovlivněn i jinými filmaři – zejména Georgesem Mélièsem, jehož film Cesta na Měsíc (Le Voyage dans la lune ) dobře poznal při jeho kopírování pro ilegální distribuci Edisonem v říjnu 1902. Po letech Porter prohlásil, že Mélièsův film mu vnukl myšlenku „vyprávět příběh kontinuální formou“, což vyústilo ve film Život amerického hasiče (šestiminutový, vyrobený koncem roku 1902 a uvedený v lednu 1903). Tento film, který byl rovněž ovlivněn filmem Jamese Williamsona Fire! (1901), kombinoval archivní záběry s inscenovanými scénami a vytvořil devět záběrů vyprávějících o dramatické záchraně z hořící budovy.
Library of Congress Motion Picture, Broadcasting and Recorded Sound Division, Washington, D.C. Zobrazit všechna videa k tomuto článku
Významným problémem pro rané filmaře bylo vytvoření časové návaznosti mezi jednotlivými záběry. Porterův film Velká vlaková loupež (1903) je všeobecně považován za první narativní film, kterému se podařilo takové kontinuity děje dosáhnout. Film zachycuje loupež, vytvoření oddílu, jeho pronásledování a likvidaci ozbrojenců. Velká vlaková loupež se skládala ze čtrnácti samostatných záběrů, které na sebe nenavazovaly, a představovala zásadní odklon od frontálně komponované, divadelní inscenace, kterou používal Méliès a většina ostatních filmařů. Film končil překvapivým detailním záběrem na jednoho z banditů, který střílel do kamery.
Velká vlaková loupež byla prvním velkým kasovním úspěchem v tomto odvětví a zasloužila se o to, že se realistické vyprávění, na rozdíl od Mélièsovy fantazie, stalo dominantní formou komerční kinematografie. Obliba filmu povzbudila investory a vedla ke vzniku prvních stálých kinosálů, tzv. nickelodeonů, po celé zemi. Film trval přibližně 12 minut a přispěl ke zvýšení standardní délky filmu na jeden kotouč (305 metrů). Navzdory úspěchu filmu Porter pokračoval v praxi překrývání děje v takových konvenčních vyprávěních, jako byla Chaloupka strýčka Toma (Uncle Tom’s Cabin, 1903) a dramata o sociální spravedlnosti Bývalý trestanec (The Ex-Convict, 1904) a Kleptoman (The Kleptomaniac, 1905). Experimentoval s modelovou animací ve filmech The Dream of a Rarebit Fiend (1906) a The Teddy Bears (1907), ale s rostoucí industrializací procesu ztratil zájem o tvůrčí aspekty filmové tvorby. V roce 1907 Porter poskytl budoucímu filmaři D. W. Griffithovi jeho první filmovou hereckou roli, a to ve filmu Zachráněn z orlího hnízda. Po snížení na nižší pozici opustil Porter v roce 1909 společnost Edison, aby se věnoval kariéře producenta a výrobce zařízení. Stejně jako Méliès se nedokázal přizpůsobit rozvíjejícím se lineárním způsobům vyprávění a montážním výrobním systémům.
Porter založil v roce 1910 společnost Defender Film Company a poté v roce 1911 společnost Rex Motion Picture Manufacturing Company. V roce 1912 se připojil ke společnosti Famous Players Company Adolpha Zukora a mezi filmy, které režíroval, byl i první celovečerní film Mary Pickfordové Hodný malý ďábel (1914). V roce 1915 ukončil filmovou kariéru. Porter se později stal prezidentem společnosti Precision Machine Company, která vyráběla filmové kamery a projektory. Do důchodu odešel v roce 1925 a o většinu svého jmění přišel při krachu na burze v roce 1929.
David A. CookRobert SklarEditors of Encyclopaedia Britannica