Křesťanství v Eritreji, která se nachází na jihozápadním pobřeží Rudého moře, sahá přinejmenším do 4. století, kdy na území dnešní Eritreje a Etiopie vzkvétalo starobylé křesťanské království Aksum. Království začalo upadat v 7. století v důsledku muslimských invazí, ale část eritrejského obyvatelstva vždy zůstala křesťanská. Následně pobřežní oblasti ovládly různé regionální mocnosti a v 16. století se dostaly pod osmanskou nadvládu. Od roku 1890 do roku 1941, kdy ji obsadili Britové, byla Eritrea italskou kolonií. V roce 1952 vstoupila do federace s Etiopií a v roce 1962 byla připojena jako etiopská provincie. Dlouhý boj za samosprávu vyvrcholil vyhlášením nezávislosti země 24. května 1993. Pravoslavné obyvatelstvo země tehdy vytvořilo jedinou diecézi v rámci Etiopské pravoslavné církve.
V červenci 1993 se eritrejští pravoslavní s podporou vlády obrátili na koptského papeže Šenudu III. s žádostí o oddělení od Etiopské pravoslavné církve a o autokefální status. Počátkem září 1993 etiopský patriarcha Paulos a asmarský arcibiskup Philippos společně schválili oddělení svých církví a zároveň vyjádřili přání úzce spolupracovat. Koptský svatý synod 28. září 1993 kladně odpověděl na žádost Eritreje a schválil přípravu až deseti budoucích biskupů pro eritrejskou církev v koptských klášterech. V únoru 1994 podepsaly etiopská a eritrejská církev v Addis Abebě dohodu, která potvrdila autokefální status obou církví a uznala čestný primát koptské církve mezi východními pravoslavnými církvemi v Africe. Dne 19. června 1994 vysvětil papež Šenuda v Káhiře pět nových eritrejských biskupů.
Po intenzivních diskusích mezi vládními a církevními představiteli byl v dubnu 1998 zvolen prvním patriarchou eritrejské pravoslavné církve arcibiskup Philippos z Asmary. Do funkce patriarchy jej 8. května 1998 v Káhiře uvedl papež Šenuda III. Tehdy byl také podepsán protokol mezi svatými synodami eritrejské a koptské církve. Ten stanovil úzkou spolupráci mezi oběma církvemi, včetně konání společného generálního synodu nejméně jednou za tři roky, připomínání hlav obou církví při všech liturgiích, vytvoření společné delegace při teologických dialozích s jinými církvemi a zřízení stálého výboru obou synodů na podporu spolupráce v oblastech, jako je teologické vzdělávání, sociální služby a rozvojové projekty. Vzhledem k válce mezi Eritreou a Etiopií v letech 1998-2000 a přetrvávajícímu napětí mezi nimi zůstaly vztahy mezi církvemi těchto dvou zemí obtížné.
Patriarcha Filippos zemřel 18. září 2002 ve věku 101 let. Svatý synod zvolil 4. prosince 2002 jeho nástupcem Abune Yacoba. Ten zemřel 2. prosince 2003. Svatý synod pak 4. března 2004 zvolil patriarchou biskupa Antonia z Hamasiye. V srpnu 2005 zasáhla eritrejská vláda do záležitostí církve tím, že omezila pravomoci patriarchy a dohledem nad nimi pověřila laika Yoftahe Dimetrose. Krátce poté Svatý synod obvinil Antonia z kacířství a odvolal ho z funkce. Antonios byl poté umístěn do domácího vězení. V lednu 2006 zaslal Antonios Svatému synodu dopis, ve kterém popřel obvinění proti sobě a exkomunikoval několik členů synodu i pana Dimetrose s tím, že jejich jednání a jednání vlády porušuje ústavu a stanovy eritrejské pravoslavné církve. Přesto byl 19. dubna 2007 Svatým synodem zvolen novým patriarchou Abune Dioskoros. V červenci 2019 Svatý synod pod tlakem vlády znovu formálně obvinil Antoniosa z hereze a vyloučil ho. Patriarcha Dioskoros zemřel v roce 2015 a do roku 2020 nebyl jmenován jeho nástupce. Ostatní východní pravoslavné církve i katolická církev nadále uznávaly Antoniosa za patriarchu, přestože zůstává v domácím vězení.
V prosinci 2020 přimělo pokračující zasahování eritrejské vlády do náboženských záležitostí ministerstvo zahraničí USA, aby Eritreu zařadilo mezi země „zvláště znepokojené“ z hlediska náboženské svobody. Učinilo tak opakovaně od roku 2004. Označení bylo vydáno na základě zákona o mezinárodní náboženské svobodě z roku 1998 „pro zapojení do systematického, trvajícího a hrubého porušování náboženské svobody nebo jeho tolerování“.
Pravoslavní tvoří asi polovinu ze šesti milionů obyvatel Eritreje. Žádné jiné křesťanské vyznání nepřesahuje pět procent obyvatel; zbytek tvoří sunnitští muslimové. Většina pravoslavných patří k etnické skupině Tigrinya soustředěné v centrální a severní části vysočiny. Eritrejská pravoslavná církev má dnes přibližně 1 500 kostelů, 22 klášterů a 15 000 kněží.
Jeho Milost biskup Makarios stojí v čele Eritrejské pravoslavné arcidiecéze v Severní Americe. Sídlí na adrese 5 Woodstone Drive v Cedar Grove, New Jersey 07009. Eritrejští pravoslavní věřící ve Velké Británii jsou v pastorační péči biskupa Markose. Sídlí na adrese St. Michael’s Eritrean Orthodox Church, 78 Edmund St, London, SE5 7NR. Tento kostel se stal prvním eritrejským pravoslavným kostelem v Evropě, když byl v roce 1997 vysvěcen.
Místo: Eritrea
Vedoucí: patriarcha Antonios I. (narozen 1927, zvolen 2004)
Titul: Patriarcha eritrejské pravoslavné církve Tewahdo
Sídlo: Eritrejská pravoslavná církev: Členství: Asmara, Eritrea
Členové: 3,030,000
Website: https://www.lisantewahdo.org/
Poslední změna: https://www.lisantewahdo.org/
Poslední změna: 14. prosince 2020