Etický konzumerismus, forma politického aktivismu založená na předpokladu, že kupující na trzích spotřebovávají nejen zboží, ale implicitně také proces používaný k jeho výrobě. Z hlediska etického konzumerismu je spotřeba politickým aktem, který sankcionuje hodnoty vtělené do výroby výrobku. Tím, že spotřebitelé upřednostňují určité výrobky před jinými, nebo dokonce tím, zda vůbec nakupují, mohou přijmout nebo odmítnout určité environmentální a pracovní postupy a vznášet další hodnotové nároky založené na etických hodnotách, které zastávají. Uplatňování volby tímto způsobem vytváří pobídky pro výrobce, aby výrobní postupy přizpůsobili hodnotám spotřebitelů. Úspěšné kampaně vedené etickými spotřebitelskými hnutími zpopularizovaly tuňáka bez delfínů, potraviny bez geneticky modifikovaných organismů (GMO), oblečení bez sweatshopů, fair trade kávu, kosmetické výrobky bez testování na zvířatech a diamanty bez konfliktů.
Myšlenka využití spotřeby jako páky politické změny má kořeny v bojkotech organizovaných sociálními hnutími proti výrobkům, firmám a dokonce i zemím, včetně odporu proti apartheidu v Jižní Africe a vojenské juntě v Myanmaru (Barmě). Vzhledem k tomu, že výroba se stále přesouvá z rozvinutého do rozvojového světa, čímž uniká regulačním sférám západních národních států, spotřebitelští aktivisté stále častěji považují etické spotřebitelství za nelegální způsob, jak ovlivnit pracovní a environmentální praktiky ve vzdálených zemích. Etický konzumerismus podle svých nejhorlivějších zastánců potenciálně představuje novou formu postnacionální politiky, v níž spotřebitelé-občané přetvářejí praxi globálního kapitalismu zdola nahoru.
Etický konzumerismus s sebou nese dva klíčové posuny v pojetí trhů. Za prvé, spotřební zboží, o němž se dříve uvažovalo jako o předmětech bez historie, je nově definováno tak, aby zahrnovalo etická (i neetická) rozhodnutí učiněná v procesu výroby. Za druhé, samotný akt spotřeby se stává politickou volbou, ne nepodobnou volbám, takže se na trhu uplatňují demokratické hodnoty. Takto nově definovaná spotřeba zpochybňuje premisu, na níž jsou založeny současné tržní struktury, v nichž se právní mechanismy, jako jsou dohody o důvěrnosti a práva duševního vlastnictví, často odvolávají na to, aby před zvídavou veřejností zahalily podrobnosti výroby. Protest vznesený etickým spotřebitelským hnutím proti těmto dominantním uspořádáním představuje explicitní pokus o nové vyjednání hranice mezi politikou a trhem.
Kodexy chování vytvořené etickými spotřebitelskými hnutími, které mají zajistit, aby výrobní postupy zůstaly věrné určitým hodnotám, samy o sobě ztělesňují kontroverzní pojetí politické reprezentace. To, co se považuje za spravedlivou mzdu nebo ekologicky udržitelnou praxi, zůstává sporné napříč politickými, kulturními a socioekonomickými kontexty. Kritici považují etický konzumerismus za nebezpečnou marketizaci etiky, kdy se hodnoty bohatých spotřebitelů „globalizují“ a nespravedlivě omezují svobodu ostatních. Tito kritici vytýkají spotřebitelským hnutím ve vyspělých zemích, že příliš rychle ztotožňují své preference s nejlepšími zájmy pracujících a zájmy životního prostředí, jejichž jménem údajně jednají. Základem praxe etického konzumerismu je tedy předpoklad, že spotřeba, proces poháněný globálním rozdělováním bohatství, může sloužit jako účinná náhražka jiných, tradičnějších forem demokratické reprezentace, jako je hlasování. Zda se etický konzumerismus stane účinným prostředkem ekonomického vládnutí v postnacionálním uspořádání, se teprve ukáže.