Folklife: The Faith Healing Tradition of „Talking Out the Fire“:

Inzerce

Moje babička Viola Brewingtonová a teta Gaynelle Carterová dokázaly „rozmluvit oheň“ z několika popálenin, které jsem v dětství utrpěl. Když jsem byl teenager, požádal jsem babičku Violu, jestli by mi neukázala, jak na to. Řekla mi, že tento dar musí být předán od člověka.

Starší ženy v naší rodině mi řekly, že je to zvláštní dar od Boha.

V té době jsem nechápala, co tím myslí. Poté, co babička zemřela, jsem šla navštívit její nejlepší přítelkyni tetu Gaynelle. Začaly jsme si vyprávět legrační historky o babičce a o tom, jak se s tetou Gaynelle poprvé setkaly.

Když bylo babičce pět let, spadl z nebe horkovzdušný balón! Tato událost způsobila takovou podívanou, že se na ten rozruch přišli podívat všichni sousedé. Tehdy se poprvé setkali. Ale to je další příběh do budoucna.

Ptal jsem se tety Gaynelle na dar „rozmlouvání ohně“. Vysvětlila mi, že ona ten dar má také a „v těchto končinách je tabu o tom mluvit“.

Někteří lidé se toho báli nebo si mysleli, že je to ďáblova práce. Teta Gaynelle mi vyprávěla, že jednou seděla v nemocnici na pohotovosti a čekala na kamarádku. Vyprávěla mi, že ten člověk přišel s těžkou popáleninou a ona mu nabídla pomoc, ale vyhnul se jí. Takže můžete pochopit, proč se o této léčitelské tradici příliš nemluví.

Babička Viola Brewingtonová, Paul Brewington & Gaynelle Carterová – foto s laskavým svolením rodiny Maynorových 1975

Tato nepřerušená léčitelská tradice je po mnoho generací zahalena tajemstvím a dar se musí předávat z muže na ženu nebo z ženy na muže. Je to jedinečná léčitelská tradice, která se vyskytuje převážně na jihu Spojených států a musí se předávat opatrně.

Vyprávění ohně je místo, kde má léčitel z víry schopnost zbavit člověka bolesti tím, že nad těžkou popáleninou odříká modlitbu.

Můžete být skeptičtí, ale tato léčitelská praxe existuje už po staletí. Nejedná se o žádnou magii, léčitel i pacient musí pouze věřit a mít víru, že to bude fungovat. A podle mých zkušenostía zejména mé sestry Pauly to skutečně funguje.

Moje sestra Paula Maynor Dayová si vzpomíná, jak jí babička Viola jako velmi malému dítěti rozmlouvala oheň z popáleniny, kterou si způsobila na prstu.

  • „Vzpomínám si, že jsem si jednou popálila prst. Už si nepamatuju o co, ale bylo to menší. Byla jsem u ní doma a ona mi vzala prst a foukla na něj horkým dechem. Nechci být vtipný, ale pamatuji si, že to bylo horké a prst mě pálil, takže to nebylo příjemné. A pak mi šeptala něco, čemu jsem nerozuměl. Pokud si vzpomínám, tak to fungovalo.“ Této léčebné praxi se také říká „vyfukování ohně“ nebo „vydechování ohně“ a osoba s tímto darem se někdy nazývá „ohnivý lékař“. Lékař ohně léčí pacienta tak, že se dívá na popáleninu, několikrát nad ní odříká modlitbu, zaklínadlo nebo kouzlo a zároveň na ni v určitých intervalech fouká. Modlitbu drží léčitel víry v tajnosti, dokud se nerozhodne „předat dar“ další osobě.“

Někteří věří, že jakmile tento dar předáte dál, ztrácíte vlastní sílu. Jiní věří, že dar může být předán třem osobám, přičemž všechny musí být opačného pohlaví. Když je to sděleno třetí osobě, ztrácí lékař původního ohně schopnost podávat lék. Většina lidí, kteří tento dar dostanou, je v rodině.

Jednou z variant metody, jak vylákat oheň z popáleniny, je nejprve třikrát pomalu přejet rukou po obnažené popálenině. Ruka musí být otevřená dlaní dolů. Popálenina musí být otočena směrem od vás a pacienta.

Současně pomocí dechu jemně foukněte přes popáleninu směrem od těla pacienta. Při provádění těchto dvou technik současně třikrát odříkáte modlitbu.

Je nalezeno několik variant této modlitby, ale všechny používají stejnézobecněné mechanické gesto:

  • „Přišli dva andělé ze severu; Jeden přinesl oheň a druhý mráz. V mrazu, venku oheň. Ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého.“
  • „Voda neshoří, oheň neuhasí, Boží slovo nelže.“
  • „Matka Boží šla přes ohnivá pole. V ruce měla ohnivý cejch. Oheň skutečně zhasl. Nevešel dovnitř. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, amen.“
  • (celé jméno osoby) má zranění. Prosím, Pane, vytáhni oheň z této rány. Prosím, Pane, uzdrav tu ránu.“

Přestože si většina lidí myslí, že modlitba pochází z Bible, nepodařilo se mi najít žádné odkazy ani odkud tyto konkrétní modlitby pocházejí. Praxe uzdravování vírou se v rodině předávala tak dlouho, že většina lidí neví, jak tento zvyk vznikl. Našel jsem však informace z Irska, kde se zvyk uzdravování vírou praktikuje dodnes, zejména v severním Leinsteru, Ulsteru a některých částech Connaughtu.

Peter McGuire, novinář listu The Irish Times, uvedl: „V každé části Irska jsou stovky lidí, kteří léčí problémy, mezi něž patří pásový opar, kolika, popáleniny, ekzémy, bradavice a veruky, srdeční potíže, epilepsie, pásový opar, astma a afty, a to vše se předává jako součást nepřerušené lidové tradice, která v Irsku vznikla ještě před křesťanstvím.“ McGire zdůraznil, že v Irsku je pro léčitele tabu přijímat peníze nebo dary, reklama je zakázána a Irové přistupují k léčení z nejrůznějších pohledů a přesvědčení.

Obvykle používanou technikou v Irsku je udělat znamení kříže a po něm odříkat několik modliteb. Ať už se předává jakákoli technika,společným pojítkem tohoto typu léčení vírou, jak uvádí McGuire, „jsou křesťanské prvky, ale v mnoha případech byly převzaty z pohanských věroučných systémů“. Dar není omezen na žádné náboženské vyznánía zdá se, že tato praxe je i v jiných kulturách.

Moje babička Viola a teta Gaynell jsou původem Tuscarora a patří ke kmeni Coharie v Severní Karolíně. Kmen Coharie spolu s kmenem Lumbee v Severní Karolíně sdílí tradiční praxi rozmlouvání ohně, kdy je léčitel víry označován jako „rozdmýchávač ohně“. Oba kmeny při provádění léčitelské praxe víry kombinují jak svou lidovou kulturu, tak křesťanství.

Dalšími léčitelskými tradicemi, které používají dodnes, jsou tradice odstraňování bradavic a léčení černého kašle. Kmeny Coharie a Lumbee věří, že léčitel představuje dar od Boha, který mu umožňuje foukat nebo mluvit přímo s energií, která způsobuje popáleninu, kašel nebo bradavici. Léčitel s vírou fouká nebo mluví nad postiženým místem tak, že fouká do úst člověka, na popáleninu nebo bradavici.

Kmen Coharie ze Severní Karolíny – výroční pow-wow – foto se svolením Crazy Crow Trading Post

Kmeny věří, že foukač ohně musí mít víru v sebe sama a věřit, že jeho modlitba bude vyslyšena a vyslyšena Bohem. Věří, že Bůh je léčitelem a oni jsou jen prostřednickou nádobou, aby se Bůh skrze ně projevil a poskytl uzdravení.

Skeptici se domnívají, že toto „magické“ uzdravení může být silou hypnotické sugesce. Já si tím však nejsem tak jistý, protože tuto léčebnou praktiku lze použít na zvířata, kojence a malé děti, které jsou za normálních okolností vůči hypnotické sugesci imunní. Možná je to síla pozitivníhomyšlení, která spouští tělo, aby se samo uzdravilo, nebo je to prostě jen „síla modlitby“, které věří tolik věřících lidí.

Přes skepsi je praxe rozmlouvání ohně známá již po staletí a stále se předává z generace na generaci. Přestože mainstreamová medicína mnoho starých prostředků zavrhla, lidé se opět obracejí k domácím lékům.

Sdílejte naše příběhy!

Sledujte nás na Facebooku a Instagramu!

Hope Thompson
Hope Thompson

Hope Thompson je redaktorkou a vydavatelkou časopisu Unmasked History Magazine. Již sedm let pracuje jako novinářka na volné noze a publikuje články pro populární mediální weby, jako je CandidSlice.com. Zaměřuje se na skrytou historii, indiánskou kulturu, apalačské a jižanské folklorní tradice.

Folklife: Znáte to staré přísloví: „Potřebuješ poke salet, aby sis zředil krev a připravil se na léto“? Toto jarní tonikum je kontroverzní hnusný plevel. Je více než pravděpodobné, že roste divoce na vašem dvorku, Pokeweed je již po staletí jižanskou pochoutkou. Tento plevel nenajdete na oficiálním seznamu…

Sdílejte naše příběhy!

od Hope Thompsonové2. března 20215. března 2021

Retro kino: 1949 Jak postavit iglú za 40 minut

Reklama Iglú neboli „iglu“ je dočasný zimní přístřešek, který stavěli původní Eskymáci pro zimní lovecké tábory. Od Arktidy až po Aleutské ostrovy na Aljašce a na východě až po západní pobřeží Grónska se stavba iglú vyvíjela stovky let metodou pokusů a omylů….

Sdílejte naše příběhy!

od Hope Thompsonové28. února 20212. března 2021

Sladké, hrubé a surové: octové valentýnky a penny dreadfuls

Reklama Ne všechna valentýnská přáníčka, která jste kdysi dostali, byla vřelým přivítáním sladkých citů od vašeho obdivovatele. Pokud jste byli nešťastným příjemcem octové valentýnky, vyjadřovala tato přáníčka všechno možné, jen ne lásku. Plné hořce sarkastických ilustrací, tyto zlomyslné, hrubé a drsné sentimenty, které měly být hrotem humoru, byly tak penzum hrůzy.

Sdílejte naše příběhy!

od Hope Thompsonové11. února 2021

Sdílejte naše příběhy!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.