Co je revoluce?
Revoluce doslova znamená obrat nebo úplné převrácení. Používá se k popisu období nebo událostí, které přinášejí dramatické změny v politice, ekonomice nebo společnosti. K politické revoluci dochází, když se skupina lidí vzbouří proti stávající vládě a pokusí se ji svrhnout. Obvykle je spojena s násilím, jako například Francouzská revoluce, a někdy vede k občanské válce. Existují však i politické revoluce nekrvavé, jinými slovy takové, kdy je stávající vláda nahrazena bez jakéhokoli násilí. K ekonomické revoluci dochází, když se dramaticky změní hospodářství země, například při vynálezu nových výrobních metod, které rapidně zrychlí výrobu a rozšíří produkci.
Některé revoluce přinášejí náhlé změny, jako například anglická revoluce, která vedla ke konstituční monarchii, kterou má Anglie dodnes. Jiným trvá mnohem déle, než ovlivní stávající řád, jako například evropské průmyslové revoluci, které trvalo delší dobu, než se rozšířila z Anglie do zbytku Evropy. Některé revoluce a změny, které přinášejí, také trvají déle než jiné. Například Francouzská revoluce trvala 10 let, po nichž se ve Francii obnovila část despocie, proti níž lidé původně bojovali. Ve Francii bylo zapotřebí více revolucí, aby se země vydala na cestu k demokracii. Účinky jiných revolucí byly nezvratné. Například jakmile v Británii a Evropě začala industrializace, nebylo možné vrátit se k tomu, co bylo před průmyslovou revolucí.
Všeobecně tedy revoluce označuje něco, co zahajuje proces zásadní změny politického, sociálního nebo ekonomického systému.
Revolucí, která měla nejzásadnější vliv na politický vývoj Evropy a moderního světa, je francouzská revoluce, která začala v roce 1789. Někteří teoretici považují tuto revoluci za paradigma (model) nebo příklad revoluce. Podle tohoto modelu nejsou politické revoluce způsobeny pouze jednou událostí. K revoluční situaci mohou přispět různé faktory, které se vyvíjejí v čase. Obvykle existuje událost, která revoluci vyvolá, ale skutečné počátky a konce politických revolucí je obtížné časově určit.
Filozofie revoluce je obvykle řízena a vzdělanou elitní skupinou, která chce pro zemi sepsat ústavu a zavést liberální reformy. Proces však často přebírají radikálové. Radikálové požadují rozsáhlejší a extrémnější změny. Často propuká násilí a anarchie. Lidská práva jsou pozastavena a tyranie a teror jsou někdy rysy revoluce.
Podmínky ve Francii v roce 1798
Způsob vlády ve Francii (a ve většině evropských zemí) v 18. století se velmi lišil od demokracie. Francii před revolucí označujeme jako „starý řád“ nebo „ancien regime“. Byl to rigidní systém a pouze pro určitou třídu lidí byl privilegovaný. To vytvářelo ponurou ekonomickou situaci, která způsobila revoluční situaci. Stížnosti ve Francii byly rozšířené mezi rolníky, střední třídou i chudšími lidmi, protože špatná úroda vedla k tomu, že lidé neměli dostatek potravin. Mnoho nezaměstnaných se stěhovalo do měst, zejména do Paříže, aby hledali práci, ale tlak již narůstal. Král Ludvík XVI. byl slabý a neschopný a neviděl, jak je situace vážná.
Francouzská společnost
Francouzská společnost se dělila na tři stavy. Každý stav měl ve společnosti své vlastní místo. Na postavení člověka ve společnosti velmi záleželo. První a druhý stav měl privilegia, která mu poskytovala výhody oproti členům panstva. Pro člověka bylo obtížné přejít z jednoho stavu do druhého.
Třetí stav tvořili všichni lidé, kteří nebyli šlechtici nebo příslušníci duchovenstva či monarchie. Tito lidé neměli žádná privilegia a všichni byli považováni za příslušníky třetího stavu bez ohledu na své vzdělání nebo majetek. Ve skutečnosti tato skupina tvořila 97 % francouzského obyvatelstva a skládala se z lidí střední třídy (tzv. buržoazie), rolníků a ostatních dělníků.
Dvaadvacet milionů rolníků (zemědělců) ve Francii tvořilo 85 % obyvatelstva. Spolu s městskými dělníky (8 % obyvatelstva) platili nejvyšší daně v zemi. Existovali rolníci, kteří byli poměrně úspěšní, ale naprostá většina byla zoufale chudá. Měli těžký život, byli nuceni bojovat, kdykoli šla Francie do války, někdy platili tři čtvrtiny svých příjmů na daních a museli vykonávat nucené práce na silnicích a pro místní statkáře.
Buržoazie tvořila 4 % obyvatel a byli to lidé jako bankéři, právníci, obchodníci a lékaři. Mnozí z nich měli vysoké vzdělání a někteří byli poměrně bohatí, ale jen velmi zřídka byli jmenováni do nejvyšších funkcí a neměli šanci získat moc. Museli také platit daně.
Malba Marie Antoinetty od Marie Elisabeth-Louise Vigée-Lebrun. Zdroj: www.art-prints-on-demand.com
Monarchie
Luis XVI. se stal francouzským králem v roce 1774. Když mu bylo 15 let, bylo dohodnuto, že se ožení s australskou princeznou Marií- Antoinettou. Žili v přepychu a luxusu v královském paláci ve Versailles (který nechal Ludvík XVI. nákladně postavit). Ve Versailles žilo také mnoho šlechticů, kteří doufali, že na krále udělají dojem a získají dobrá místa ve vládě. Celé dny trávili lovem, hazardními hrami, rybařením a pitím.
Jak jste se dočetli, král měl absolutní moc a nemusel se zodpovídat lidu z toho, co dělal. V absolutní monarchii je charakter krále životně důležitý. Ludvík XVI. začal svou vládu jako oblíbený král, ale během deseti let byl on i jeho královna nenáviděni.
Nebyl to jen slabý charakter králů a rozmařilost Marie Antoinetty, co způsobilo, že královská vláda nebyla oblíbená. Mnoho lidí se domnívalo, že král má příliš velkou moc. Nelíbilo se jim zejména jeho používání lettres de cachet, což byly královské zatykače nařizující uvěznění bez soudu. Za vlády Ludvíka XVI. bylo vydáno 14 000 lettres de cachet lidem, kteří se postavili proti vládě.
Alternativní myšlenky
Velká většina Francouzů nezpochybňovala způsob řízení své země. Jiný způsob života neznali. V průběhu osmnáctého století však malá skupina vzdělaných lidí začala situaci zpochybňovat. Říká se jim filosofové a byla to skupina spisovatelů a myslitelů, kteří sdíleli způsob myšlení, jemuž říkali Rozum. Odmítali přijímat věci, aniž by je zpochybňovali a testovali. Mnozí z nich začali psát dávno před nástupem Ludvíka XVI. k moci, ale i po jejich smrti jejich spisy ovlivnily veřejné mínění a vzdělaní lidé se začali shodovat na tom, že chtějí reformy (změny k lepšímu).
Hospodářské problémy
Ludvík XVI. převzal zemi s vážnými hospodářskými problémy. Mnozí historici se domnívají, že to byla kombinace sociální a politické nespokojenosti spolu s populárními alternativními myšlenkami a ekonomickými problémy, která způsobila revoluci ve Francii. Lidé snášeli Ancien Regime po celá staletí. Revoluci však vyvolal hospodářský úpadek Francie.
- Francie byla v bankrotu od svého zapojení do americké války za nezávislost v roce 1776. Vláda si půjčila peníze, ale nemohla si dovolit je splácet.
- Nejchudší část obyvatelstva platila nejvíce daní
- Výběrčí daní byli zkorumpovaní, takže ne všechny daně se dostaly do státní pokladny.
- Francouzům vadilo, že král, královna a šlechta žijí v přepychu a utrácejí rozmařile navzdory problémům země.
- Špatné povětrnostní podmínky vedly v letech 1788 a 1789 ke špatné úrodě a inflaci.
- Vzácná chudoba na venkově způsobila, že mnoho chudých lidí odcházelo hledat práci do měst. Nezaměstnanost se stala problémem.
- Šlechta, která vlastnila půdu, uvalovala na rolníky tvrdší daně ve snaze udržet si životní úroveň
- V roce 1789 se tak již tak špatné podmínky ještě zhoršily a lidé zoufale hledali řešení hospodářských problémů země.