Gwendolyn B. Bennett (1902-1981)
Přispívající redaktor: Daniel
Gwendolyn Bennettová, která je v diskusích o harlemské renesanci téměř vždy přehlížena, byla přesto významnou součástí nejvýznamnějšího uměleckého hnutí v afroamerických dějinách. Bennettová, kterou si pamatujeme především díky jejímu pravidelnému sloupku „TheEbony Flute“, který vycházel v časopise Opportunity a popisoval tvůrčí úsilí spisovatelů, malířů, sochařů, herců a hudebníků, díky nimž se Harlem stal centrem hlubokého kulturního rozkvětu, byla také velmi schopnou básnířkou a autorkou povídek. Například báseň „ToUsward“, věnovaná Jessie Fausetové na počest vydání jejího románu There Is Confusion, oslavuje nově objevený pocit síly, který prostupuje harlemskou komunitou – komunitou, která je představována jako sbor individuálních hlasů, jež si zároveň uvědomují bohaté africké kulturní dědictví a jsou připraveny zpívat „Before theurgency of youth’s behest!“
Ještě typičtější pro Bennettův lyrický hlas je hluboce osobní „Nenávist“.Ačkoli motivace k nenávisti není nikde explicitně odhalena, tragická historie otroctví je v básni sotva skrytě přítomná a vyvěrá na povrch, když se mluvčí dovolává paměti jako prostředku k pochopení své nenávisti. Nevyjádřená je ovšem naděje, že paměť také zajistí, aby se minulá krutost už nikdy neopakovala. Z jejích dvou povídek je nejpopulárnějším antologizovaným dílem „Svatební den“, které vyšlo v jediném čísle radikálního časopisu Fire!!! z roku 1926, který vydávali Langston Hughes, Zora Neale Hurstonová a Wallace Thurman se záměrem „spálit spoustu starých, mrtvých konvenčních černošsko-bílých představ minulosti“ a potvrdit tak lidové rčení „čím černější bobule, tím sladší šťáva“.“Svatební den“
Příběh Paula Watsona, černého Američana, který se falešně domníval, že se vyhne předsudkům ve Spojených státech tím, že bude žít jako emigrant ve Francii, nabývá až drásavého rázu, když vypráví ostošest, jak se černoši musí vyrovnávat s rozporuplnými a absurdními situacemi i v Evropě po první světové válce, kterou mnozí z nich pomáhali osvobodit.
Ačkoli její dílo nebylo nikdy shromážděno do jednoho svazku, Bennettové poezie a próza byly přesto zahrnuty do významných antologií tohoto období, jako například Countee Cullen’sCaroling Dusk (1924), AlainLocke’s The New Negro (1925) a William Stanley Braithwaite’sYearbook of American Poetry (1927). Byla obdivována za výtvarné zpracování pěti obálek časopisu Opportunity a dvou obálek časopisu Crisis, dramatik Theodore Ward ji chválil za „hloubku a pochopení“ charakterových nuancí v jejích krátkých povídkách a podle slov Jamese Weldona Johnsona byla „dynamickou osobností“, jejíž největší talent spočíval v psaní „jemných dojemných textů“.
Otázky k četbě a diskusi/přístupy k psaní
1. Jaké jsou její literární kvality? Proč autor použil neologismus „usward“ jako součást názvu básně „To Usward“?“
2. Jaký význam mají v čínské kultuře zázvorové sklenice?
3. V básni „Rada“ je Bennettova volba slova sofista příznačná. Vyjádřete se k etymologii a historickým okolnostem prvního užití tohoto slova.
4. Pojednejte o významu Alexandra Dumase jako literární postavy.
5. Jaký význam má pro literaturu Alexander Dumas? Báseň „Dědictví“ se soustřeďuje na výraznou touhu poAfrice. Proč básníci tohoto období kladli důraz na toto téma?
.