Hadí chrám – Domov zmije Waglerovy

Vyjádření: Záměrně si neděláme legraci z kulturního nebo náboženského přesvědčení jiných lidí. Jsme prostě fanoušci hadů a rádi ostatní poučujeme o mnoha pravdách a mýtech týkajících se hadů. Předem se omlouváme, pokud některá část následujícího článku nějakým způsobem uráží vaši kulturu nebo víru. Přesto prosím směřujte svou pozornost na „tvrzení o hadech“, která jsou v celém článku zvýrazněna modře. Nebudeme se těmito tvrzeními zabývat přímo, ale v celém textu uvedeme obsah, který nabídne náhled a logiku těchto tvrzení.

Při psaní článků o hadech, kteří nejsou původními obyvateli země, ve které žijeme, jsme navíc často vydáni na milost a nemilost obsahu a fotografiím na internetu. Snažili jsme se uvést zásluhy těch, kteří pořídili přiložené fotografie, ale mnozí nenabídli žádné podrobnosti týkající se těchto zásluh. Pokud jsme použili některou z vašich fotografií, dejte nám prosím vědět, abychom vás mohli řádně ocenit. Děkujeme!

Hadový chrám

Hadový chrám neboli chrám Azurového oblaku – Penang, Malajsie

Původně se stavba (nahoře) nazývala „Chrám azurového oblaku“ a byla postavena v roce 1850 na počest bhudistického mnicha Chor Soo Konga, který byl ve své době uznávaným léčitelem. Chrám prý mohl vzniknout díky velkému daru Skota Davida Browna. Brown byl údajně Chor Soo Kongovi velmi vděčný za to, že ho vyléčil z „nevyléčitelné“ nemoci.

Při pohledu z ulice by se tato více než půldruhého století stará stavba mohla vydávat za jakoukoli jinou malou náboženskou památku, která se v Malajsii nachází. Někomu se však může zdát, že vnitřek tohoto chrámu je stejně podivný a pokroucený jako jeho obyvatelé. Chor Soo Kong za svého života nejen pomáhal lidem, ale proslul také tím, že poskytoval útočiště a úkryt hadům. (Hadí tvrzení č. 1) Uvádí se, že po jeho smrti si hadi sami našli cestu do chrámu a natrvalo se usídlili v jeho posvátných zdech.

Pokud jste zvědavý typ a chcete si udělat výlet do Penangu, Malajsie navštívit tento chrám, budete pozorovat věřící, pracující mnichy a množství volně se pohybujících hadů – většina z nich jsou jedovaté zmije Waglerovy. Přesně tak, řekli jsme „jedovaté a neomezené“! Nenechte se však prosím zastrašit, abyste se na pouť do této jedinečné svatyně nevydali, protože zde samozřejmě platí velmi přísná a dostatečná bezpečnostní opatření, která jsou bedlivě dodržována na ochranu návštěvníků…..

No, možná vás výše uvedené důrazně formulované varování neuklidní, ale jsme si jisti, že hady ano.

Možná se ptáte: „Jak si tedy mohu být jistý, že já a moje rodina budeme v bezpečí, když se sem vydáme?“. Jsem rád, že se ptáte. „Nápis (výše) samozřejmě není jediným bezpečnostním opatřením. To by bylo absurdní, že? To, co vidíte na obrázku níže, je díkybohu spolehlivý, záložní bezpečnostní plán.

Přebíráme plnou odpovědnost, pokud jsme vás uvedli v omyl, že u vchodu do chrámu nebyla krásně vyřezávaná, žulová urna na pálení kadidla. Abychom však byli spravedliví, kdybyste byli všímaví, všimli byste si této urny na první fotografii. Haha. Neměli bychom vám snad připomínat, že kouř z hořícího kadidla je přírodním ekvivalentem „podstrčení mikáda“ divokému zvířeti, že? Pokud nám nevěříte, stačí se podívat na „výkonného“ hlídacího psa na levé straně fotografie. (Tvrzení hada č. 2) Věřte tomu nebo ne, ale „teorie kadidla“ je prý skutečně hlavním bezpečnostním prvkem chrámu. Vyznavači hadího chrámu tvrdí, že kouř z hořícího kadidla ukolébává jedovaté chrámové zmije do polokomatózního, nekousavého stavu mírumilovného souznění s návštěvníky chrámu a turisty.

(Hadí tvrzení č. 3) Existují dokonce další tvrzení, že jakmile se chrám zavře, hadi sestupují ze svých okounů, aby zkonzumovali hojné množství obětí zanechaných věřícími v chrámu. Říká se, že v noci toho sní tolik a jsou tak čilí, že jsou příliš vyčerpaní na to, aby následující den dělali něco jiného než leželi zcela nehybně.

Oběti věnované patrony chrámu se mohou pohybovat od výše uvedených předmětů až po mléko, víno, ovoce, zeleninu, obilí, koření a chléb.

Ať už je některé z uvedených tvrzení pravdivé či nikoliv, pravdou zůstává, že stovky lidí se denně dostanou do dosahu těchto hadů, a přesto nebylo (tvrzení o hadovi č. 4) zaznamenáno žádné „kousnutí“ návštěvníků. Navzdory varovným cedulím vyvěšeným v chrámu, které návštěvníky nabádají, aby se „dívali – ale nedotýkali“, si za malý poplatek můžete chrámovou zmiji dokonce obvázat a vyfotografovat se s chrámovou ikonou. Jistě, pokud nejsou některá z těchto tvrzení pravdivá, člověk by si myslel, že takové chování bude mít za následek velmi nebezpečné kousnutí, že?“

Zmijovec Waglerův patří již dlouho k našim oblíbeným jedovatým druhům hadů. Doufáme, že se s vámi prostřednictvím tohoto článku podělíme o krásu těchto plazů a osvětlíme zajímavý vztah, který se mezi těmito hady a návštěvníky Hadího chrámu vyvinul. Probereme některé přirozené vlastnosti a zvyky těchto zajímavých plazů a podělíme se o fotografie, videa a vyprávění lidí, kteří se zmijí chrámovou strávili nějaký čas.

Zmijovec chrámový

Zmijovec Waglerův – Tropidolaemus wagleri, je skutečně jedovatá zmije jamková, která se vyznačuje obličejovými jamkami vnímajícími teplo a dlouhými zatažitelnými tesáky. Má velkou, převážně trojúhelníkovitou hlavu a silný hemotoxický jed, který je podle odborníků pro člověka potenciálně smrtelný. Ačkoli mají těžké tělo, jsou tito hadi dokonale doma na stromech a jsou převážně stromoví se silným, předsunutým ocasem, který jim pomáhá při šplhání.

Ačkoli je „zmije Waglerova“ běžný název, tito hadi jsou všeobecně známí jako „zmije chrámové“ díky své dlouholeté přítomnosti v „Hadím chrámu“ a spojení s ním. Tyto dva pojmy se již skutečně vzájemně nevylučují – jeden je do značné míry definován druhým. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že se tento vztah stal do jisté míry symbiotickým, neboť hadi dostávají od chrámu potravu a úkryt a chrám dostává dary od lidí, kteří se na hady přicházejí podívat.

Zmiji Waglerovu najdeme v některých částech Thajska, Malajsie, Singapuru, Bornea, Sumatry, Sulawesi a Filipín. Vyskytují se v nejrůznějších barvách nebo fázích, které jsou obvykle určeny stářím a lokalitou. Určitou variabilitu však mají i hadi v rámci jedné populace. Hadi se mohou vyskytovat v různých odstínech zelené, modré, hnědé, šedé nebo černé barvy, s pruhy, které mohou být modré, červené, zlaté nebo oranžové, a seznam by mohl pokračovat!“

Mladé zmije chrámové se obvykle rodí se světle zelenou barvou s různě barevnými pruhy, ale jak hadi stárnou, jejich pruhy se rozšiřují a stávají se světlejšími. Následující fotografie lépe představí změny ve vzoru, které mohou nastat, jak hadi stárnou a rostou.

Mějte na paměti, že na třech výše uvedených fotografiích není stejný had, ale snad ukazují obecný vývoj vzoru a pruhování v této fázi. Níže jsem přidal i další fotografie, abych ukázal některé z různých barev a vzorů, které se u tohoto krásného druhu vyskytují.

Následující had, není považována za skutečnou zmiji Waglerovu, ale je jí blízce příbuzná a nazývá se zmijovec širokopásý, takže jsme si řekli, že ji také přidáme. Upřímně řečeno, podle našeho názoru je to prostě úžasně krásné zvíře, a to je jediná záminka, kterou jsme opravdu potřebovali, abychom ho přidali na náš blog. Heehee!“

Pokud si hadů vůbec vážíte, je vám jasné, proč jsou tito hadi velmi vyhledáváni lidmi v obchodě se zvířaty. Krása je sice subjektivní, ale podle našich měřítek by zmije chrámová byla úchvatným výstavním zvířetem.

Pokud odhlédneme od vzhledu, mají zmije chrámové i další vlastnosti, které je zřejmě činí přednějšími než ostatní jedovatí hadi. Pro začátek jsou tito hadi na poměry zmijí přirozeně docela klidní. Mnoho majitelů těchto plazů pokoušelo osud a volně manipulovalo se svou zmijí templářskou, aniž by je někdo uštkl. I bez pálení kadidla, výstražných cedulí nebo požití pěti kilogramů mouky mají zkrátka poměrně klidné chování – po většinu času. Opět cítíme povinnost zdůraznit, že NIKDY není dobrý nápad sahat na jakéhokoli jedovatého hada. Prosím, nedělejte to!

Níže je video našeho přítele Ala Coritze (alias – ViperKeeper). S jedovatými hady se setkává každý den a jeho videa na YouTube si získala značnou sledovanost. Pokud jste fanoušky jedovatých hadů a rádi sledujete videa o nich, určitě se přihlaste k odběru jeho kanálu! Je to skvělý člověk se spoustou znalostí o hadech. Jen upozorňujeme, že pokud nemáte s jedovatými hady zkušenosti a začnete se ho ptát na to, že chcete chovat potenciálně smrtelně nebezpečné zvíře, dočkáte se zasloužené kritiky a nejen to. Zmije Waglerova je prvním hadem, na kterého je v tomto videu upozorněno, pro ty z vás, kteří se na něj chtějí podívat.

Jak jste si mohli všimnout hned na začátku, zmije chrámová ViperKeepera skutečně udeřila směrem ke kameře. Prosím, nenechte se zlákat příběhy mnichů v hadím chrámu kouzelným kadidlem, abyste si mysleli, že vám projde držet ji doma. Rozhodně vás mohou dostat do nemocnice.

A co řada lidí v hadím chrámu, kteří si tyto hady skutečně dávají po celém těle, aniž by je někdo uštkl? Navzdory mým teoriím je to naprosto běžné, aby lidé všech věkových kategorií mohli zaplatit poplatek a zažít tento obřad.

Zřejmě jsou tito hadi tak „bezpeční“, že to dělají i děti. Upřímně řečeno, viděl jsem ve zprávách rodiče, kteří šli do vězení za to, že ohrožovali své děti méně. Jestli chceš riskovat svůj život, je to tvoje věc, ale prosím, rozmysli si to, než dáš tyhle potvory do rukou svým dětem. Pokud vůbec potřebujete nějaké povzbuzení, uvědomte si, že jste v cizí zemi daleko od domova, lékařská péče je o deset let pozadu za tím, co lze najít v jiných zemích, a je tam mnohem menší právní odpovědnost. Říkejte mi, že jsem staromódní, ale nemyslím si, že to vzrušení, stojí za to riziko.

Jako věčně cyničtí jsme se do tohoto vztahu ponořili trochu hlouběji a nakonec jsme přece jen narazili na některá fakta, která dávají dohromady o něco lépe. Abychom si více osvětlili, jak lidem prochází držení jedovatých hadů v Hadím chrámu, odkazuji vás na fotografii našeho známého Toma Crutchfielda….

Tom je celoživotním nadšencem do hadů a je legendárním obchodníkem s hady. Tato fotografie byla pořízena asi před 25 lety. Když se podíváte pozorně, uvidíte, že drží dva hady a dalšího má posazeného na rameni. Ukázalo se, že když byl v Hadím chrámu, někteří mniši skutečně přiznali, že hadi, které používají pro fotografování, mají odstraněné tesáky. Jelikož je Tom odborníkem na hady, mohl si ověřit, že tomu tak je… u některých hadů. Našel však několik z nich i s plně funkčními tesáky, takže to stále není spolehlivý systém.

Hady používané na fotografiích zřejmě někdy zdobí trocha barvy, aby naznačili, že jsou „bez tesáků“ a lze s nimi bezpečně manipulovat. Možná, že tímto způsobem se pracovníkům chrámu podařilo omezit nebo eliminovat uštknutí. Je to alespoň jeden pádný důvod, na který si konečně můžeme brousit zuby.

Pravdivě doufáme, že je samozřejmé, že odstraňování tesáků z hada, je neetické a zneužitelné. Jsme možná konzervativnější než někteří jiní, ale způsobovat zbytečnou bolest a ubližovat jakémukoli zvířeti kvůli využití není lidská vlastnost, kterou bychom schvalovali nebo se k ní kdy mohli přidat. I když je tato praxe prováděna výhradně ve jménu bezpečnosti lidí, nebylo by rozumnější přivést neškodné hady, kteří v první řadě nepředstavují hrozbu pro člověka?

Zachování

Předtím jsme se zmínili, že vztah mezi Chrámovými zmijemi a Hadím chrámem lze považovat za symbiotický. Je tomu však skutečně tak? Tyto vztahy vidíme v přírodě dost často. Podívejte se například na mořskou sasanku a rybku klauna. Sasanka poskytuje úkryt malé bezbranné rybce a na oplátku rybka klaun krmí svého hostitele. Nebo co takhle mravenec a mšice či buvolec kapský a kalous ušatý? Ve všech těchto případech jde o zcela jasný a jednoznačný vzájemný prospěch. Je tomu tak i v případě zmijí chrámových?

Víme, že zmije dostávají v chrámu úkryt před divokou přírodou. V chrámu bude jistě méně hadožravých predátorů než v džungli, takže jsme na dobré cestě. Také jsme zjistili, že lidé přinášejí hadům oběti v podobě jídla. Trochu však pochybujeme, že je hadi jedí. Něco takového jako vegetariánský had prostě neexistuje. Všichni jsou masožraví. Existuje druh hada, který se živí vejci, ale ten žije v Africe, ne v Asii. Pokud váš had konzumuje masy obilí nebo melounů, budete mít brzy velmi mrtvého hada. Než však začneme předčasně volat po faulu, připouštíme, že nabídka by přilákala hlodavce, které by hadi jistě sežrali, kdyby k tomu dostali příležitost.

Naneštěstí, i když hadům nabídneme potravu a úkryt, myslíme si, že se musíme podívat ještě trochu blíže. Asi nejlepším zdrojem informací by nám zde byli lidé, kteří chovali zmije Waglerovy v zajetí. Všichni se shodneme na tom, že to budou odborníci, že? No, v komunitě chovatelů jedovatých hadů jsou zmije Waglerovy všeobecně považovány za extrémně obtížné chovance. V zajetí hadi častěji hynou než hynou. U většiny lidí zkrátka dlouho nepřežijí. Možná existuje hrstka výjimek, ale většina svědomitých prodejců vám řekne, abyste si zmiji chrámovou nekupovali. Že by v chrámu hadů existovaly optimální podmínky, které odborníci na hady nedokážou zopakovat? Mohly by, ale myslíme si, že by to bylo přitažené za vlasy. Nedokážeme si představit, že by stres, kdy s nimi denně manipulují stovky lidí nebo jim občas vytrhávají tesáky, prodloužil jejich životnost.

Podařilo se nám zjistit i několik dalších ukazatelů, které by nám mohly pomoci určit, jak se zmijím Waglerovým v Hadím chrámu daří. Zaprvé, vzpomínáte si, jak jsme se zmínili o tom, že podle legendy přišli hadi do chrámu sami? Uznáváme, že z čistě náboženského hlediska se staly i podivnější věci. Ale bez ohledu na to, jak se hadi původně stali součástí Hadího chrámu, se stejně musíme ptát, jak se tam hadi dostávají nyní. Před 150 lety byl chrám možná obklopen nejlepším prostředím pro hady, ale dnes má chrám velmi městskou adresu. Budova se nachází necelý kilometr od letiště a veškerá „džungle“, do které nyní patří, je z betonu. Ničení biotopů a urbanizace jsou hlavními příčinami úbytku druhů. Pokud odstraníte džungli, fakticky jste odstranili i živočichy na džungli závislé. Takže buď jsou dnešní hadi v chrámu výsledkem rozmnožování několika generací z původní populace, nebo jsou sem přiváženi noví hadi. A pokud je hadí chrám domovem úspěšně se rozmnožující populace zmijí, kde jsou jejich mláďata? Prohlédli jsme si nyní doslova stovky fotografií a zatím jsme žádné vyfotografované v Hadím chrámu neviděli. Nemusí to být důkaz, ale je to k zamyšlení.

Další otázka: Pokud se hadi v chrámu pravidelně nemnoží a je nepravděpodobné, že by se tam divocí dostali přes kilometry silnic z džungle, jak se tam dostávají? Víme, že hlavním zdrojem příjmů chrámu jsou dary návštěvníků, kteří se na hady přicházejí podívat. Omluvte nás, že si opět nasadíme cynické klobouky, ale je možné, že divocí hadi jsou sem dováženi, aby si udrželi zájem platících turistů. Opět, osobně o tom nemáme žádný důkaz, ale je to další důležitá úvaha.

Snad jedinou indicií, která nejvíce rozechvívá náš „pavoučí smysl“, je několik svědectví, která jsme našli při našem výzkumu od dlouholetých fanoušků Hadího chrámu, kteří si všimli, že populace hadů v chrámu prudce klesá. V současné době se Hadí chrám na turistických stránkách neumisťuje lépe než na 3 z 5 hvězdiček. Spousta lidí si stěžuje, že teď už opravdu musíte hledat, abyste hady v chrámu našli. Nejčastějším názorem je, že „Hadí chrám už není, co býval“. V tuto chvíli se přikláníme k myšlence, že hadů ve volné přírodě dramaticky ubývá, takže je pro chrám obtížnější je získat.

A nyní se vracíme k myšlence symbiotického vztahu. Jak úžasná událost by to byla, kdyby tomu tak bylo! Ale jak přesně je tento vztah pro hady výhodný? Nepochybujeme o tom, že původně měli lidé z Hadího chrámu jen dobré úmysly. Možná si dokonce mysleli, že zvýraznění těchto hadů v jejich chrámu povede k jejich lepšímu pochopení a ocenění lidmi, kteří chrám navštěvují. Je možné, že skutečně měli pozitivní vliv na to, že některým lidem pomohli překonat strach z hadů. Bohužel nemohli předvídat, že pozornost, kterou hadům věnovali, nakonec vedla k tomu, že tisíce z nich byly odebrány z volné přírody, aby byly převezeny do Evropy a Ameriky, kde většina z nich uhynula. K úbytku hadů také významně přispívá ničení jejich biotopů, což nemůžeme svádět na nikoho jiného než na lidstvo. Jsme přesvědčeni, že i přes naše nejlepší úmysly není vztah, který s těmito fascinujícími zmijemi máme, vůbec skutečně symbiotický.

Naší upřímnou nadějí je, že pro zmije Waglerovy a hadí chrám ještě není pozdě. Jak fantastické by bylo, kdyby se prostředky použily na zachování prvotřídního prostředí zmijí chrámových a na další existenci těchto úžasných zvířat? Možná, že lidé ze Snake Temple uvidí blížící se konec svých hadů a využijí toto zjištění jako katalyzátor, aby tyto zmije více studovali a zkoumali a zvládli chovatelské techniky, které jim umožní udržet je dlouhodobě naživu a přimět je k pravidelnému úspěšnému rozmnožování. Tím by se omezila poptávka po odebírání hadů z volné přírody a komunita chovatelů hadů by mohla začít produkovat své vlastní hady, aby uspokojila poptávku sběratelů.

Popravdě řečeno, tento článek jsme začali psát proto, že jsme chtěli upozornit na zvíře, které nás opravdu baví. Po hodinách vyčerpávajícího pátrání (díky našim omezeným zdrojům jsme dosud nenašli žádný ucelený článek o tomto druhu) jsme si však díky našim zjištěním uvědomili, že v tomto příběhu je mnohem víc, než se na první pohled zdá. Na konci toho všeho doufáme, že se nám podařilo ukázat vám opravdu zajímavého plaza. Ale pokud tuto stránku zavřete s lepším pochopením našeho vlivu na křehké druhy kolem nás, no, o to víc stojí náš čas a práce za to.

Pokud se vám tento příspěvek líbil, přihlaste se k odběru našeho blogu pomocí tlačítka „Zaregistrujte mě“ v horní části článku. Pokud byste chtěli ještě další novinky týkající se hadů, podívejte se prosím na stránky Snake Buddies na facebooku a twitteru.

Vzdělávejte se. Inspirujte se. Conserve.

SnakeBuddies

Foto: Angi Wallace

.