Hledání svatého grálu Řecka je pro některé turisty neustálou výzvou. Hledají místo, kde se skutečně zastavil čas, kde stále vzkvétá to, co se často označuje jako „autentické Řecko“, a kde přátelští místní obyvatelé vítají návštěvníky jako dávno ztracené přátele.
Možná je takovým místem maličký dodekanéský ostrov Halki.
Příjezd do blaženého malého přístavu Emborios vytváří atmosféru. Pastelově zbarvené domky s červenými taškovými střechami se shlukují kolem zálivu ve tvaru podkovy. Podél nábřeží, kde se pohupují pestrobarevné lodě, jsou rozesety stoly taveren.
Elegantní kapitánské domy se tyčí na amfiteátru skalnatých kopců, které jsou zakončeny třemi opuštěnými větrnými mlýny. Z jednoho z vrcholků shlíží středověký hrad postavený křižáky.
Je tu tak klidně, že téměř slyšíte ticho.
Je to totiž nejen nejmenší obydlený ostrov Dodekanésu, ale možná i nejtišší. Jezdí tu jen velmi málo vozidel, je tu jen jedna skutečná silnice a žije tu asi 300 stálých obyvatel. Všichni žijí v Emboriosu, hlavním městě ostrova, kde vládne klid.
Je to tak už léta. Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu v roce 1983 sdělila světu, že Halki je ostrovem míru a přátelství. Místní obyvatelé od té doby dokazují, že Unesco má pravdu, a vřele vítají turisty.
Tak co tam je?
Několik pláží. Na třech jsou taverny, slunečníky a lehátka. Dvě z nich jsou jen kousek od města. Jsou tu i další, vzdálenější pláže. Na pláže jezdí minibus a lodě.
Vylidněné město. Když bylo Halki bohatým střediskem lovu hub, žilo v Horiu na hradním kopci asi 3000 lidí. Tato bublina v 19. století splaskla a lidé postupně odcházeli, až se z Horia stalo město duchů se zničenými domy, školou a kostelem.
A další. Kláštery, kostely a kaple, některé v troskách. Teplé akvamarínové moře. Hřbet kopců a hor. Kostel s obrovskou zvonicí. Kamenné zdi, kozí chlívky, fíkovníky, divoké byliny a opuncie. Hodinová věž se čtyřmi ciferníky, z nichž žádný nefunguje.
Takže ano, Halki je místo, kde se zastavil čas. Mohl by to být odpočinkový pobyt, o kterém jste snili.