Přehled děje
V první scéně Hamleta přichází strážný Barnardo vystřídat Francisca, který je jeho kolegou. Vykonávají svou službu strážného na nástupišti v elsinorském zámku. Barnardo se ptá Francisca na jeho totožnost. Francisco mu však nařídí, aby se postavil a nejprve prokázal svou totožnost. Oba si vymění hesla o počasí a pak se navzájem vymění. Barnardo pak požádá Francisca, aby informoval Horatia a Marcella, že mají přijít dříve. Krátce nato dorazí Horatio a Marcellus.
Marcellus se ptá Barnarda na ducha, kterého spolu viděli. Ten mu odpovídá záporně. Informuje Barnarda, že jelikož jeho kolega Horatio je filozof, pozval ho, aby se na Přízrak podíval. Je to proto, že Horatio jeho vyprávění o Duchovi nevěří. Mezitím se Duch objeví a všichni tři jsou ve zděšeném stavu. Shodnou se však na tom, že je to Duch krále Hamleta – „majestát pohřbeného Dánska“.
Muži apelují na Ducha, aby se zastavil a promluvil k nim, ten však zmizí. V té chvíli je Horatio poněkud ohromen. Nyní spatřil Ducha krále Hamleta v brnění, které měl na sobě, když porazil starého Fortinbrase, norského krále. Zdá se mu, že ve státě dánském není vše v pořádku. Je to proto, že i v Dánsku probíhají válečné přípravy. Když se Barnardo ptá na význam příchodu ducha, Horatio vypráví o událostech chaosu v Římě krátce po Juliově smrti. Říká:
„V nejvznešenějším a nejblahodárnějším stavu římském,
kousek před pádem nejmocnějšího Julia,
hroby stály bez hrobů a mrtví v prostěradlech
vřískali a blekotali v římských ulicích.“
(Hamlet, I. dějství, I. scéna, řádky 113-117)
Duch se po krátké době znovu objeví, ačkoli když se ho Horatio pokusí oslovit, zmizí, když uslyší kokrhání kohouta. Když se od východu rozednívá, vidí, jak Duch mizí v řídkém vzduchu. Zdá se, že zvěstuje nějakou důležitou zprávu. Proto se všichni tři rozhodnou informovat prince Hamleta o příchodu Přízraku.
Detailní analýza
Aluze
„V nejvznešenějším a nejblahobytnějším státě římském,
když padl nejmocnější Julius,
hroby stály bez napětí a mrtví v prostěradlech
vřískali a blekotali v římských ulicích.“
(Hamlet, I. dějství, I. scéna, řádky, 113-117)
Horatio v těchto řádcích používá pozoruhodný literární prostředek, aluzi. Naráží na zavraždění Julia Caesara, přičemž přirovnává tento příchod Ducha k příchodu erupce hrobů. „Palmy“ zde znamená mohutně rostoucí a vzkvétající. Odkazuje na dobu, kdy byl císařský Řím v plné slávě a s nástupem Julia Caesara se stal obrovskou říší. Zavraždění Caesara způsobilo zlom v dějinách Říma. Poté následovala řada událostí, které nakonec vedly k naprostému chaosu a nepořádku.
Archaický
Shakespeare použil několik archaických slov, jak se v té době tradovalo. Několik příkladů uvádíme níže:
BARNARDO. ‚Tis now strook twelve. Běž si lehnout, Francisco.
FRANCISCO. Za tuto úlevu mnohokrát děkuji. ‚Tis je hořká zima,
a já mám nemocné srdce.
(Hamlet, 1. dějství, 1. scéna, 7.-9. řádek)
Slova „‚tis“, „strook“ a „twelf“ jsou archaická slova. Ve skutečnosti je hned první scéna plná archaických slov, protože v alžbětinské době byla běžná.
Aliterace
Marcellus v těchto řádcích vypráví Horatiovi o Duchovi. Shakespeare zde používá aliterace, aby zesílil účinek hrůzy z Přízraku. Slovo „w“ se zde v tomto řádku opakuje jako „s námi hlídat“.
„Proto jsem ho prosil spolu,
aby s námi hlídal minuty této noci.“
(Hamlet, I. dějství, I. scéna, řádek 26-27)
Analogie
Horatio srovnává situaci přípravy války se situací chaosu v Římě, když byl zabit Julius Caesar, jak uvádí: „Kousek před tím, než padl nejmocnější Julius“. Proto se přesně podobá chaosu, který zavládl v Dánsku po zavraždění krále Hamleta. Přitom se ukázala stejná situace, jak říká Shakespeare, že „nebe a země společně ukázaly / našim vrcholům a krajanům“ (Hamlet, I. dějství, I. scéna, I. řádek, 124-125).
Konsonance a asonance
V této scéně se vyskytuje několik konsonancí, jejichž cílem je vytvořit hudební kvalitu a také vyvolat přízrak hrůzy. Bernardo zde volá Horatia a říká:
„A ještě jednou zaútočíme na tvé uši“
(Hamlet, I. dějství, I. scéna, 32. řádek)
A pak znovu jako „When yond same start that’s westward from the pole“ a „The bell then beating“, kde se opakovaly zvuky „s“, respektive „b“ (Hamlet, I. dějství, I. scéna, 36-39. řádek).
Postavy
Jelikož se jedná o první scénu, ohlašuje vstup dvou postav, Barnarda a Francisca, kteří jsou strážci. Hlídají stanoviště v Elsinorské pevnosti, což je jakási plošina na hradě. Obě postavy se navzájem oslovují svými jmény – tento akt ukazuje, jak Shakespeare představoval své postavy alžbětinskému publiku. Dalšími dvěma postavami v této scéně jsou Marcellus a Horatio, kteří přišli nahradit Barnarda a Francisca z jejich noční hlídky.
Ačkoli ostatní tři strážci mají podobné duševní schopnosti, Horatio je nejen blízký princi Hamletovi, ale má lepší duševní schopnosti než ostatní tři postavy. Marcellus přiznává: „Ačkoli jsi učenec“. Pak ho pobídne, aby si s duchem promluvil. To jsou jen obyčejné postavy, které připravují půdu pro další děj hry.
- Bernardo: Je to strážný a Františkův kolega. Jako první zahajuje hru a jako první se také zmiňuje o příchodu ducha.
- Francisco: „Vždyť je to on, kdo se zmiňuje o příchodu ducha: Francisco nahrazuje Barnarda z jeho hlídky. V první scéně se příliš neprojevuje.
- Marcellus: V první scéně se objevuje jako první: Marcellus a Horatio jsou dva strážní, kteří nahrazují Bernarda i Francisca. Marcellus je mezi nimi tím nejzvídavějším chlapíkem. Položí Horatiovi několik otázek týkajících se přízraku a jeho příchodu.
- Horatio: „Co se stalo? Horatio je typ filozofa a přítele prince Hamleta. Jelikož je také skeptik, nejprve nevěří na konto Francisca a Bernarda ohledně Ducha. Když ducha spatří na vlastní oči, snaží se k němu promluvit slovy: „Nařizuji ti, abys mluvil,“ ale on neodpovídá, načež zmizí. Poté srovnává situaci v Dánsku se situací v Římě před smrtí Julia Caesara. Mluví také o tom, že by měl Hamleta o Duchu informovat, protože se zdá, že by k němu Duch promluvil.
Konflikt
Zběžným přečtením první scény je zřejmé, že jde o vnější konflikt mezi Dánskem a Norskem a také o vnitřní konflikt, který nastal po zjevení Ducha. Renesanční diváci mohli věřit, že se Duch zjevuje z určitého a strašlivého důvodu – nikoliv pro něco dobrého. Tato scéna tak vlastně vytváří prostředí a informace o pozadí následného konfliktu.
Deus ex machina
Vstup Ducha v této fázi je vynikajícím příkladem deus ex machina. Rozhovor mezi prvními třemi postavami Horatiem, Barnardem a Marcellem ukazuje, že v Dánsku není něco v pořádku. Oni si však nejsou vědomi toho, co se děje. Když Horatio vycítí, že na něj číhá nějaké nebezpečí, okamžitě ho napadne spěchat za Hamletem se slovy:
„Svěřme ti, co jsme dnes v noci viděli,
neboť, na mou duši,
tento duch, k nám němý, k němu promluví.“
(Hamlet, I. dějství, I. scéna, řádky 170-173)
Hendiadys
Shakespeare použil rétorický prostředek hendiadys, v němž autor vyjadřuje složitou myšlenku spojením dvou slov spojkou. Vyskytuje se ve slovech „hrubý a rozsah“
„Ale v hrubosti a rozsahu mého názoru“
(Hamlet, I. dějství, I. scéna, 67. řádek)
Cílem použití hendiadys v první scéně je ozvláštnit scénu tak, aby složitost situace mohla pro diváky představovat vážnou výzvu.
Obrazy
Užití obrazů je dalším způsobem, jak zvýšit zájem publika, což Shakespeare použil v této linii.
„To věští nějakou podivnou erupci našemu státu.“
(Hamlet, I. dějství, I. scéna, 68. řádek)
V této replice Horatio používá vizuální obraznost a tvrdí, že bludný duch „bodes some strange eruption to our state“. Vizuální obraznost ukazuje erupci situace, která se s příchodem Ducha změnila. Tato obraznost je nepochybně živá, tvůrčí a metaforická v tom smyslu, že země nebo stát nemůže doslova „vybuchnout“ stejně jako sopka.
Metafory
Metafory se používají k přirovnání věcí za účelem zvýšení účinku. První scéna je plná metafor, první z nich je:
„Cožpak je noc společným dělníkem dne?“
(Hamlet, I. dějství, I. scéna, 77. řádek)
Marcellus používá tuto metaforu, aby vysvětlil rozdíl mezi dnem a nocí a zda oba pracují společně. Ve skutečnosti zde má na mysli přípravy bojovníků na válku, což je dvacetihodinová operace.
„Má v sukních Norska tu a tam“
(Hamlet, I. dějství, I. scéna, 98. řádek)
Horatio říká, že mladý norský princ Fortinbras shromáždil vojáky. Používá metaforu bezprávných dobrovolníků, kteří mu přišli na pomoc, je boj. Ukazuje, že právě shromáždil houf bojovníků:
„Sharked up a list of lawless resolutes“
(Hamlet, I. dějství, I. scéna, 99. řádek)
Nálada
Nálada je napjatá, protože úvodní scéna se odehrává o půlnoci a za tmy. Evokuje tajemný svět, v němž dochází ke konfrontaci neznámých, což je skutečná oblast zájmu této hry. Pocit tajemství a skryté napětí prostupují od počátku celou hrou.
Metr
Metr je technický prostředek, který má silný vztah k celkovému tématu díla. Shakespeare byl mistrem v zacházení s metrem a toto mistrovství prokázal v Hamletovi použitím jambického pentametru. Například:
„Pískali a blekotali v římských ulicích
jako hvězdy s ohnivými vlaky a krvavými rosami.“
(Hamlet, I. dějství, I. scéna, řádky, 115-116)
Použil jambický pentametr (pět jambů v každém řádku), což můžeme pozorovat na řádcích uvedených výše.
Personifikace
Personifikace je přirovnání, v němž je neživý předmět zobrazen, jako by byl živý. Například:
„Ale hle, jitro, v rezavý plášť oděné,
kráčí po rose yon high eastward hill.“
(Hamlet, I. dějství, I. scéna, řádky 165-166)
Na konci této scény Horatio využívá další literární prostředek, personifikaci, když popisuje příchod svítání. Víme, že jitro nemůže nosit šaty ani chodit; Horatio zde však používá personifikaci, aby vylíčil děj a barvu vycházejícího ranního slunce.
Kairos
Kairos je rétorický prostředek, který znamená vhodný čas pro nějakou činnost nebo – podle Merriam-Webstera – „příhodný čas. Postava Horatia je úplným příkladem tohoto prostředku, protože je nejen prošpikována filozofií, ale také ví vše o tom, co je metafyzické jako duch. Nejprve si myslí, že duch je pouhý výmysl, ale když ho znovu spatří, uzná jeho příchod za skutečný. Pak ho spatří i jeho kolegové Marcellus a Barnardo. Proto ho přemlouvají:
„Ačkoli umění učeného, promluv k němu, Horatio.“
(Hamlet, I. dějství, I. scéna, řádek 43).
Logos
Shakespeare představuje logos prostřednictvím postavy Horatia, který zdůvodňuje existující situaci, kterou mu Marcellus vysvětluje a na kterou se ptá. Uvádí, ţe protoţe Fortinbrasův otec přišel legálně o některé pozemky ve prospěch krále Hamleta, chce je mladý Fortinbras získat zpět. Proto je
„Je hlavním motivem našich příprav.“
(Hamlet, I. dějství, I. scéna, 105. řádek).
Takto používá Horatio logos, aby přesvědčil své posluchače, Marcella a Barnarda.
Setting
Shakespeare dal velmi málo pokynů. Je zde zmíněno pouze jedno místo – Elsinor, což je nástupiště v pevnosti. Z celkové konverzace mezi postavami však vyplývá, že děj zobrazený ve hře se odehrál v hlavním městě Dánska, na královském hradě Elsinoru.
Země se připravuje na válku proti Norsku, jehož vládce Fortinbras se chystá stejně zaútočit na Dánsko, aby získal zpět oblasti, které jeho otec ztratil s králem Hamletem v minulé válce. Uprostřed těchto příprav se však objeví Duch a změní samotný průběh děje v této hře.
Tón
Tón této scény je tajemný a napjatý. Dramatik tento tón vytváří tím, že věci nejen pojmenovává, ale že se také objevují. Atmosféru tajemna vytvářejí i přípravy Dánska na válku. Nicméně čtenáři zatím nevědí, proč se Duch objevuje, zda je to duch nebo předzvěst proměňující se politické situace v Dánsku, či něco jiného. Situace je však díky tomu napjatá. Proto je tón této scény nejen plně tajemný, ale i napínavý, vytvořený zapojením několika dalších prostředků, konkrétně deus ex machina, jak bylo vysvětleno výše.