JAZZOVÁ ÉRA
Živá hudba začala na 100 Oxford Street 24. října 1942. Poprvé se hrálo v restauraci Mack’s (jak se jí tehdy říkalo), když si otec britského jazzového bubeníka Victora Feldmana pronajal tento podnik na pravidelný nedělní večer, aby zde předvedl talent svých synů milujících jazz a jejich kapelu. Kapelu tvořili Victor a jeho dva bratři Robert na klarinet a Monty na akordeon. Na zahajovací večer se k nim připojil legendární britský saxofonista Jimmy Skidmore.
Zprávy o místě se rozšířily a začali přijíždět američtí vojáci a Britové, kteří si chtěli zatančit a poslechnout jazz. Někteří z vojáků byli sami dobře známí jako jazzoví hudebníci. Jedním z prvních návštěvníků klubu v té době byla bigbandová legenda Glen Miller, který v klubu zhruba v této době vystoupil v doprovodu několika členů své slavné kapely včetně Raye McKinleyho, Mela Powella a Peanutse Hucka. Bylo to v době 2. světové války a často se stávalo, že zatímco si lidé užívali večer, padaly bomby, ale publikum přesto pokračovalo dál – s vědomím, že umístění klubu v suterénu z něj činí velmi účinný úkryt. Feldmanova reklama v té době zněla: „Zapomeňte na Doodle bug – přijďte a jitterbugujte ve Feldmanově klubu“. Brzy zde pravidelně vystupovali například Jack Parnell a George Webb a klub začal zažívat své první úspěšné období.
V roce 1948 se klub přejmenoval na London Jazz Club a znovu zavedl taneční hudbu té doby – Jitterbug a Swing. V 50. letech, kdy se novým nájemcem stal Lyn Dutton – Lyn byl agentem Humphreyho Lytteltona a rozhodl se klub pojmenovat po svém nesmírně populárním klientovi. Klub Humphreyho Lytteltona zaznamenal v roce 1956 velký úspěch, když během přestávky jeho britského turné s Lytteltonem vystoupil legendární neworleanský kapelník a trumpetista Louis Armstrong. Mezi další návštěvníky klubu v té době patřil i skvělý Billie Holliday, který si přišel poslechnout The Alex Welsh Band. V roce 1958 se Humphrey Lyttelton Band dostal s písní „Bad Penny Blues“ do první dvacítky hitparád. Pro Humpha nechtěně se tato deska stala jednou z nahrávek, které v následujících letech odstartovaly boom „Trad Jazzu“. Od roku 1959 do začátku 60. let se „Trad“ stal v Británii naprosto obrovským a klub byl jeho epicentrem.
Kapela jako Humph’s a Chris Barber Jazz and Blues Band hrály v klubu pravidelně, ale staly se tak velkými, že se z nich staly koncertní sály. Tak přišla tradiční jazzová scéna – v klubu hráli například Acker Bilk, Kenny Ball a Terry Lightfoot.
Blues přichází do 100 CLUBU
Klub 100, jak ho známe dnes, se zrodil v polovině 60. let. Chris Barber přivážel do Británie ty nejlepší americké bluesové umělce a ti brzy šlapali po prknech a rozvášňovali davy v klubu 100 Club. Obrovská jména jako např: Muddy Waters, Little Brother Montgomery, Cousin Joe Pleasant, Albert King, Sunnyland Slim, Otis Span, Jimmy Rushing, Louisiana Red, Bo Diddley a B.B. King, stejně jako jejich američtí souloví bratranci Jackie Wilson a George Jackson. V tomto období byla hojně zastoupena také britská bluesová a beatová scéna, kde vystupovali Steam Packet s Rodem Stewartem, Long John Baldry a Julie Driscoll, dále Alexis Korner, John Mayall’s Bluesbreakers a The Animals.
V této době v klubu hrála také řada kapel, které se později proslavily po celém světě, včetně The Who, The Kinks, The Pretty Things a The Spencer Davis Group.
SEDMDESÁTÁ léta
Sedmdesátá léta patřila k nejtěžším obdobím v historii klubu. Politika odborů „work to rule“ a následný třídenní pracovní týden snížily výdaje veřejnosti. Elektřina se automaticky vypínala mezi 18. a 21. hodinou. To znamenalo buď zavření v těchto nočních hodinách, nebo pozdější otevírací dobu. Objevily se světlé momenty, zejména vystoupení Maynarda Fergusona a úspěch živého vysílání pirátského rádia Radio London (poprvé se v klubu učili DJové svému řemeslu), ale bylo stále obtížnější přilákat do klubu zákazníky.
PUNK!“
Nálada národa se nakonec projevila v největším hudebním fenoménu od dob Mersey Beatu a Klub 100 byl domovem jeho disidentů! V pondělí 20. a v úterý 21. září 1976 se zde konal vůbec první punkový festival. Na pódiu 100 Clubu se poprvé v Londýně představili Sex Pistols, The Clash, The Damned, Siouxsie & The Banshees, Buzzcocks, Vibrators a Subway Sect. Všichni byli nepodepsaní. Melody Maker v úvodu své recenze uvedl: „Šestisetčlenná fronta, která se táhla přes dva bloky, byla nesporným důkazem toho, že začíná nová rocková dekáda.“ Měla to být jedna z nejslavnějších událostí v historii klubu. Punkový festival v roce 76 měl také obrovský vliv na hudbu obecně. Definitivně změnil osud klubu a jeho image. Žádné jiné místo nechtělo punk vůbec pořádat, a tak se v klubu s přestávkami držel dalších osm nebo devět let a zahrnoval svou druhou vlnu s kapelami jako UK Subs, G.B.H., Peter & the Test Tube Babies, The Exploited a Discharge. Klub 100 je dodnes duchovním domovem punkového hnutí.
THE REGGAE SESSIONS
Přibližně v této době se další sobotní polední reggae seance stávaly v Londýně místem, kde se poslouchalo reggae, a mezi kapely, které v klubu hrály, patřili The Equals s Eddiem Grantem, The Mighty Diamonds a Steel Pulse. Velký úspěch měl také sobotní soulový klub, který moderoval Greg Edwards z rádia Capital.
V této době, přesněji v květnu 1980, debutoval v klubu 100 také slavný pořad 6T’s Northern Soul All Nighter. Pořádal a propagoval ho Northern Soul DJ a sběratel desek Ady Croasdell, pokračuje dodnes a jeho součástí byly živé sety soulových velikánů, jako jsou Doris Troy, Ray Pollard, Barbara Acklan, Tommy Hunt, The Flirtations, Terry Callier, Lou Ragland a Tony Middleton, a za pulty se často střídali slavní Northern DJ’s jako Ian Levene.
JIŽNÍ AFRICKÝ JAZZ
S nástupem osmdesátých let se v klubu 100 objevila další forma hudby. Jihoafrickou township music poprvé inicioval Chris McGregor, lídr vysoce ceněných The Blue Notes a The Brotherhood of Breath, kteří tuto scénu obhajovali. Julian Bahula, vynikající africký bubeník, vedl pravidelné páteční večery, na nichž vystupovalo mnoho hudebníků, kteří byli politickými uprchlíky izolovanými od své jihoafrické vlasti kvůli zákonům apartheidu a kteří byli členy zakázané skupiny A.N.C.
Týdenní páteční večery se staly celým hnutím za změnu. Na pátečních večerech vystupovali velcí afričtí hudebníci jako Fela Kuti, Marion Makeba a Hugh Masekela, ale také Youssou N’Dour, Thomas Mapfumo, Dudu Pukwana a Spirits Rejoice. Fungovaly téměř deset velmi úspěšných let až do propuštění Nelsona Mandely.
INDIE SCÉNA
Všechno odstartoval náhodný telefonát koncertního promotéra Chrise Yorka, který se ptal, zda by klub neměl zájem představit jednu z jeho nových kapel. Kapela se jmenovala Suede a v září 1992 odstartovala v klubu úspěšné období indie hudby. V následujících čtyřech letech v klubu vystoupili například Oasis, Kula Shaker, Echobelly, Catatonia, Travis, Embrace, Cornershop, The Aloof, Heavy Stereo a Baby Bird a až do dnešních dnů v klubu vystoupili Semisonic, Toploader, Muse, Shack, Doves, JJ72, Jo Strummer, Squarepusher, Ocean Colour Scene a The Webb Brothers.
Další zajímavosti
V průběhu let proběhlo mnoho týdenních večerů věnovaných konkrétním druhům hudby. Nedělní večer Speakeasy probíhal více než deset let a představoval to nejlepší z britského a amerického blues a R’n’B. Londýnská swingová taneční společnost učí lidi jitterbug a jive od roku 1988 a stále pokračuje. V rámci komediálních večerů zde vystoupili Al Murray, Arthur Smith, Rich Hall, Harry Hill, Bill Bailey a Mark Lamarr. Mark také často vystupuje jako DJ na jiných večerech. Jazz samozřejmě pokračoval i během těchto desetiletí: Humphrey Lyttelton a Chris Barber se často vraceli spolu s mnoha již zmíněnými britskými jazzovými jmény. Teddy Edwards, Ruby Braff, Eddie „Lockjaw“ Davis, Lee Konitz, Al Casey, Stephane Grappelli, Barney Kessell, Herb Ellis, Charlie Byrd a Teddy Wilson a další. Dokonce i ‚Divoký‘ Bill Davison se vrátil hrát do klubu jako velmi starý muž.
Klub zůstal v průběhu let výjimečný pro mnoho lidí a mnoho známých kapel a hudebníků se sem vrátilo dlouho poté, co je potkala sláva a bohatství. Paul Weller, který zde hrál s kapelou The Jam v dobách raného punku a je dobrým přítelem klubu, se sem mnohokrát vrátil, aby představil svůj nový materiál. Rolling Stones a Metallica využili klub k tajným zahřívacím koncertům před světovými turné a festivaly.
Doufáme, že přijdete a zažijete kouzlo klubu – brzy na viděnou!