Mystika horních vodopádů přitahuje a osměluje mladé lidi
Jeff Woodburn
Po celé generace přitahují mladé lidi horní vodopády Ammoonsuc a osmělují je. Většina z nich překonávala šance smrtelnými skoky z 25 stop vysokých skal do rozbouřených vod pod nimi, někteří však takové štěstí nebo zručnost neměli – a i oni se stali součástí kouzla a mystiky tohoto místa.
Upper Falls je jedním z nejkrásnějších, nejoblíbenějších a nejnebezpečnějších přírodních koupališť ve státě. Součástí jeho přitažlivosti je dostupná poloha nedaleko hotelu a resortu Mount Washington a úpatí nejvyššího, nejsmrtonosnějšího vrcholu na severovýchodě. Hranici mezi luxusním letoviskem a drsnou divočinou stírá blízkost a historie. Resort kdysi vlastnil a využíval pozemky, na kterých se vodopády nacházejí, ale převedl vlastnictví na White Mountain National Forest, protože se z hlídání a odpovědnosti staly nepříjemné problémy.
Vodopády jsou geologickým skvostem, který vytvořil led za miliony let a který je i nadále vytvarován neustálým prouděním vody. Příběh vodopádů začíná na vrcholu hory Mount Washington. Ledová voda se řítí ze západní strany hory poblíž základní stanice ozubnicové železnice přítokem zvaným Deception a poté se valí řadou vodopádů, kotlin a soutěsek, které tvoří horní tok řeky Ammonoosuc. K horním vodopádům patří tři plovárny, které leží těsně pod mostem pro pěší.
Na první pohled budí největší respekt dvě větší tůně. Je tu ostrý kontrast mezi vysokými útesy, stísněnou řekou a širokými, průzračnými horskými tůněmi, a pak se v okamžiku a jen o pár metrů dál; změní v klidný, po kotníky až kolena vysoký zurčící potok. Většina akrobatických skoků a skoků do vody se odehrává ve dvou spodních tůních, často s publikem opalujících se a přihlížejících, kteří si tu podívanou užívají.
Je snadné přehlédnout malou tůňku, která víří na dně šestimetrového vodopádu. Když je voda vysoká, bílá a zpěněná, vznikají mocné hydraulické síly, které mohou nic netušící plavce stáhnout dolů a udržet je tam. Přesně to se za posledních 40 let stalo až desítce mladých mužů. Zkoumání novinových zpráv o mnoha z těchto nehod ukazuje, že většina z nich byla z daleka, neznalá rizik, nezkušená s přírodním koupáním, s tímto konkrétním místem a někteří byli pod vlivem alkoholu nebo drog.
Po většinu 60.-90. let 20. století si tato oblast získala pověst oblíbeného místa zábavy dospívajících a mladých lidí, směsice místních obyvatel, zaměstnanců letovisek a turistů. O teplém víkendu se zde běžně scházelo 50 lidí. Horní vodopády se staly nebezpečným „přechodovým rituálem“ pro mladé muže, říká Dr. Campbell McLaren, lékař pohotovosti v nedaleké littletonské nemocnici po více než 30 let. „Kombinace horka, dívek a piva je nebezpečná. Při pumpování adrenalinu se kognitivní schopnost činit rozumná rozhodnutí a vyhodnocovat rizika snižuje o dvě třetiny.“
Ze všech obětí jedna vyčnívá nad ostatní, protože její smrt se vymykala rozumu a zavedenému schématu. Dne 4. června 1972 se sedmnáctiletý Stephen Gage z Whitefieldu za přihlížení opalujících se kamarádů vrhl ze skal u spadlého stromu do ledové tůně pod vodopádem. Mladý Gage, zkušený plavec, který vodopády dobře znal, a syn místního policejního náčelníka, nedokázal bojovat se silnou sací silou vodopádů. Deník „Democrat“ uvedl, že pokusy o vyproštění byly tak nebezpečné, že ochránci přírody „usoudili, že pro potápěče z kůže není bezpečné se tam pouštět, a byli nuceni použít k vyproštění oběti háky“. Před smrtí pana Gage uvedl šéf ochrany přírody Paul Doherty, že v předchozích pěti letech (1967-71) došlo ke čtyřem utonutím.
Od té doby počet utonutí zřejmě poklesl, možná v důsledku úmrtí nebo vyvěšení objektu hotelu Mount Washington. Značky plavce neodradily a z policejní kontroly se stala „nekonečná bitva“, řekl John Gardiner, který působil jako policejní náčelník v Twin Mountain 21 let. „Pořád nás volala (hotelová ochranka).“ To vedlo k tomu, že Twin Mountain ukončil policejní spolupráci s Crawford’s Purchase, nezačleněným městem bez obyvatel. Koncem 90. let bylo vlastnictví vodopádů převedeno na federální vládu a pozemky byly zpřístupněny veřejnosti. Krátce poté dvě velmi medializovaná utonutí a jedno téměř utonutí přinesly volání po umístění výstražné cedule. Poručík pro ryby a zvěř Doug Gralenski poznamenal, že značek je dostatek. „Hrozba není skrytá,“ řekl, „stačí se podívat dolů.“ Stanice Pemigewasset Ranger Station, která je zodpovědná za údržbu a monitorování Horních vodopádů, pravidelně vyhodnocuje rizika spojená s tímto místem. „Riziko,“ Tom Giles, asistent oblastního rangera, „se nezvýšilo natolik, aby bylo nutné (zavést) uzávěry, změny trasy nebo odstupy.“ Zavedli sice přísný zákaz požívání alkoholu (trestá se pokutou 5 000 dolarů a/nebo 6 měsíci vězení), vztyčili jednoduchou výstražnou ceduli a plot z děleného zábradlí, který vymezuje nebezpečná přístupová místa.
Smrtelné případy a varování zřejmě nikdy neodradily od koupání u Horních vodopádů, naopak se stalo stále oblíbenějším. „To, že tam umírali lidé, je jakési lákadlo,“ řekl Jim Covey, šéf obchodní komory v Twin Mountain. „Je to jakási morbidní zvědavost.“ Nejsou tu žádné cedule, málo parkovacích míst a vůbec žádný marketing, přesto Betty Gilmanová, která vede místní informační stánek, říká, že je to jeden z nejžádanějších místních cílů. „V horkém dni,“ řekla, „není neobvyklé, že tu stojí 4-5 aut plných lidí“, kteří hledají Horní vodopády. Paní Gilmanová rychle dodala: „Ale netlačíme na ně.“ Plavci veteráni říkají, že je k vodopádům lákají jedinečné přírodní prvky, nikoliv morbidní historie. „Je to opravdový zážitek a místní fenomén,“ řekl Mark Safian, majitel firmy Twin Mountain a středoškolský učitel. „(Je to) mohutná a podmanivá řada vodopádů a kotlin a je zábavné se tam koupat. Je to (jako) smrtící horská dráha z vody. Je to vzrušující, a pokud to děláte správně, je to naprosto bezpečné.“
O Horních vodopádech je třeba vědět dvě věci, říká Alex Garneau, vysokoškolský student z Twin Mountain. „Musíte znát počasí (v předchozím týdnu) a vždycky znát vodu“. Z náhodného průzkumu mezi plavci u Vodopádů vyplynulo, že většina lidí si je vědoma nebezpečí a má jednoduché způsoby, jak rizika vyhodnotit. Osmnáctiletý Tyler Ramsdell z Whitefieldu ukazuje na kámen, který tvoří hranici mezi dvěma bazény. Pokud ji kvůli zvýšené hladině vody nevidí, drží se dál, a to nejen kvůli proudům, ale také kvůli riziku nárazu do pohybujících se kamenů a trosek. Mezi další varovná znamení patří bílá, provzdušněná a nejasná voda a nikdy se neplavat na jaře, kdy je voda obvykle vysoká a vždy studená, tak studená, že podle 20letého A. J. Smithe z Whitefieldu „nemůžete popadnout dech“.
Mnoho zkušených plavců mělo nebo bylo svědkem toho, že jiní měli problémy, které mohly dost dobře skončit tragicky. Zkušený rekreant Luke Long z pensylvánského Pottstownu byl u vodopádů jednoho letního dne v roce 2002, který byl tak mizerně mokrý, že koupaliště bylo prázdné. Na vrcholu římsy se objevil muž, pan Long a jeho kamarád se na sebe udiveně podívali a pan Long řekl, že „on tam teď hned tak neskočí“. Čelisti jim poklesly; sledovali osmatřicetiletého Paula Healyho z Woburnu ve státě Massachusetts, jak „skočil do provzdušněného bazénu tak dokonale, že s ním splynul“. Vynořil se a byl „v panice, zápasil a hlasitě mával“. Pan Long si došel pro záchrannou výstroj a poslal pozorovatele do Cog pro pomoc, pak se za chvíli pan Healy opět vynořil, „vypadal unaveně a vyděšeně“. Pak nadobro zmizel. Pan Long doufal, že pan Healey našel bezpečí v jeskyni nad vodou za vodopádem, ale o několik minut později byl „spláchnut do spodní tůně“. Pan Long vytáhl tělo bez života na skály a začal s resuscitací. Pan Healy nedýchal, ale včas se ho podařilo oživit.
Veteráni přírodního plavání, jako je pan Long, říkají, že „největší chybou, kterou lidé dělají (když se ocitnou ve víru), je plavání směrem k hladině“. Je to nemožný úkol, říká, „musíte plavat dolů(oddíl) a nechat se vyplivnout proudem“. „Pointa je,“ říká David Warren, vysokoškolský student z Twin Mountain, „s matkou přírodou si prostě nezahrávejte.“ Většina pozorovatelů se shoduje, že trendy směřují k zodpovědnějšímu využívání. Dr. McLaren, který sleduje rizikové aktivity a místa, říká, že „možná dost řečí o (nebezpečí pádů) způsobilo opatrnější chování“. Charlie Kenison, který provozuje nedalekou ozubnicovou železnici, navštěvuje vodopády již 47 let a při nedávné návštěvě byl ohromen čistotou. „V areálu jsem nic neviděl,“ řekl pan Kenison, „dokonce ani obal od žvýkačky.“
Šéf hasičů z Twin Mountain Jeff Duncan opatrně souhlasí. Obvykle reaguje na hlášení o utonutí, ale během loňského roku ani letos zatím žádné nebylo. Při výjezdech se jen zřídka setkal s důkazy o požití alkoholu nebo s nehodami v důsledku nárazu potápěče do skály Většina výjezdů přichází v sobotu brzy odpoledne. Bez ohledu na nedávné trendy si náčelník Duncan stále dělá starosti, zejména s ohledem na všechny deště, které v poslední době spadly, a historicky se nejvíce problémů vyskytuje na přelomu července a srpna. „Na základě historie“ mu nezbývá než se obávat. „Tohle je vrcholné období.“ Řekl: „Člověk to skoro očekává.“
Když se z varování stane výzva…..
–Jeff Woodburn z Daltonu v NH je spisovatel a učitel na volné noze.
Další články od Jeffa Woodburna:
Mount Washington
.