Hyperchromicita je zvýšení absorbance (optické hustoty) materiálu. Nejznámějším příkladem je hyperchromicita DNA, která vzniká při denaturaci duplexu DNA. Absorpce UV záření se zvýší, když se dvě jednotlivá vlákna DNA oddělují, a to buď teplem, nebo přidáním denaturantu či snížením hladiny pH. Opačný jev, snížení absorbance, se nazývá hypochromicita.
Doplňující doporučené znalosti
Tepelná denaturace DNA, nazývaná také tavení, způsobí, že se struktura dvojité šroubovice rozvine a vznikne jednořetězcová DNA. Když se DNA v roztoku zahřeje nad teplotu tání (obvykle více než 80 oC), dvouřetězcová DNA se rozvine a vytvoří jednořetězcovou DNA. Báze se rozpojí a mohou tak absorbovat více světla. V nativním stavu absorbují báze DNA světlo v oblasti vlnové délky 260 nm. Když se báze rozpojí, vlnová délka maximální absorbance se nezmění, ale množství absorbované energie se zvýší o 30-40 %.
Hyperchromatičnost lze využít ke sledování stavu DNA při změně teploty. Teplota přechodu/tání (Tm) je teplota, při které je absorbance UV světla 50 % mezi maximem a minimem, tj. při které je 50 % DNA denaturováno.
.