Hypertenze u diabetu v souvislosti s nefropatií. Časné změny krevního tlaku

Měřili jsme krevní tlak za standardizovaných podmínek u tří skupin pacientů s diabetem I. typu (závislým na inzulínu): Skupina 1, pacienti s močí negativní na Albustix a normální rychlostí vylučování albuminu močí pod 20 mikrogramů/min; skupina 2, pacienti s močí negativní na Albustix a zvýšenou rychlostí vylučování albuminu močí 20 až 200 mikrogramů/min; a skupina 3, pacienti s močí pozitivní na Albustix v době diagnózy diabetické nefropatie, tj. s proteinurií větší než 0.5 g/24 hod. při čtyřech po sobě následujících návštěvách s odstupem delším než 1 měsíc. Zkoumali jsme také údaje o krevním tlaku v době diagnózy diabetu u pacientů s diabetem I. typu, kteří později zemřeli na těžkou nefropatii (n = 84), a u těch, kteří přežili své onemocnění déle než 40 let (n = 256). Pacienty, u nichž se později vyvinula diabetická nefropatie, nebylo možné identifikovat na základě systolického a/nebo diastolického krevního tlaku během prvních 2 až 10 let trvání diabetu. Naše studie také prokázala, že krevní tlak ve skupině 3 (147/93 mm Hg) byl významně vyšší než ve skupině 2 (135/86 mm Hg), která byla opět vyšší než skupina 1 (128/79 mm Hg). Došli jsme k závěru, že arteriální hypertenze je časným rysem rozvoje diabetické nefropatie, přičemž krevní tlak stoupá ještě před přítomností klinické proteinurie.