Salon Kitty začal jako obyčejný nevěstinec – pak se změnil v nacisty řízenou špionážní operaci, která sloužila ke svádění tajemství z cizinců a chytání neloajálních Němců.
ullstein bild via Getty ImagesMísto nového Salonu Kitty přestavěného po bombardování původního, jak je vidět po druhé světové válce.
Salon Kitty se nacházel v bohaté berlínské čtvrti a začínal jako obyčejný luxusní nevěstinec. Během druhé světové války se z něj však stalo mnohem víc.
Od roku 1939 se Salon Kitty stal nacistickým nevěstincem. Jeho posláním bylo: Cílem bylo pomocí alkoholu a žen svádět cizince k vyzrazení tajemství, která by mohla pomoci nacistům, a svádět Němce k odhalení jejich skutečných názorů na nacistický režim.
Později nechvalně proslulý film s označením X (nazvaný Salon Kitty) zobrazoval fiktivní popis této operace. Skutečný příběh je však svým způsobem stejně neuvěřitelný.
Salon Kitty vlastnila Katharina Zammitová, která si říkala Kitty Schmidtová. Provozovala ho od počátku 30. let, než se v roce 1938 pokusila uprchnout ze země.
Dostala se až k nizozemským hranicím, ale byla zastavena dříve, než mohla opustit zemi. Poté byla odvezena na schůzku s Walterem Schellenbergem, který pracoval pro nacistickou zpravodajskou službu Sicherheitsdienst (SD).
Wikimedia CommonsWalter Schellenberg (vlevo) a Reinhard Heydrich
Schellenberg a generál SS Reinhard Heydrich poté přišli s plánem „Operace Kitty“ a dali Schmidtové ultimátum: buď bude s plánem spolupracovat, nebo bude poslána do koncentračního tábora.
Nacisté Schmidtové řekli, že může dál vést Salon Kitty jako dosud a ženy, které tam pracovaly, mohou dál pracovat, jako obvykle. Musela jen přidat skupinu dvaceti dalších prostitutek, které by představila jen nacisty určeným klientům – a smířit se s tím, že všude budou schované mikrofony spolu s odposlouchávací místností ve sklepě.
Ale jinak by vše v Salonu Kitty probíhalo jako obvykle.
WikimediaKitty Schmidtová (vlevo) se svou dcerou.
Poté, co Schmidtová souhlasila s korporací, začal Schellenberg a další členové SS zařizovat nový Salon Kitty. Zatýkali prostitutky z celého Berlína a vybírali ty nejkrásnější, aby je naverbovali do nevěstince.
Schellenberg také předal nacistickým správním úřadům v Berlíně spis, v němž stálo, že hledají ženy a dívky, které jsou inteligentní, vícejazyčné, mají velký zájem o nacionalismus a jsou „bláznivé do mužů“.
Nakonec bylo do zvláštní skupiny Salon Kitty vybráno 20 žen a počátkem roku 1940 se vše rozběhlo. Tyto ženy byly vyškoleny v rozpoznávání vojenských uniforem a vodily si vysoce postavené stranické funkcionáře a zahraniční diplomaty do ložnic, kde je nechávaly odpočívat, dávaly jim alkohol a spaly s nimi.
Po celou dobu by byl ve sklepě nacistický důstojník, který by odposlouchával díky tajným mikrofonům umístěným v místnosti a nahrával vše, co se děje. Později mohli díky umístěnému odposlechu poslouchat i Britové, ale nic moc z toho pro ně nebylo (i když odposlouchávali „lesbické show“, které si užíval ministr propagandy Joseph Goebbels).
Samotným ženám o mikrofonech nikdo neřekl a nařídil jim, aby o každém setkání sepsaly hlášení.
Zpráv o těchto setkáních je dnes neuvěřitelně málo, ale zdroje uvádějí, že zeť a ministr zahraničí italského diktátora Benita Mussoliniho navštívil nevěstinec a byl zachycen na nahrávce, jak žertuje o tom, jak s Mussolinim v soukromí žertovali o Hitlerovi a nazývali ho „směšným malým klaunem“.
Kromě zahraničních diplomatů používali nacisté stejné techniky i ke špehování dalších nic netušících nacistů podezřelých z neloajality, kterým bylo řečeno, aby šli do salonu Kitty a použili kódovou frázi „Pocházím z Rothenburgu.“
A nacisté, kteří se na operaci Salon Kitty podíleli, občas prováděli „inspekce“ prostor, během nichž se setkávali s dámami a – snad kromě Goebbelse – měli tu výsadu, že tak činili s vypnutými mikrofony (Heydrich byl údajně při těchto „inspekcích“ k ženám obzvlášť krutý).
Operace však skončila během britského leteckého útoku v červenci 1942, kdy byla budova, v níž Salon Kitty sídlil, zničena. V té době už SD stejně ztratila o projekt zájem a rozhodla se od něj pro nedostatek užitku upustit (i když se jí údajně díky informacím získaným v Salonu Kitty podařilo zablokovat španělskou okupaci Gibraltaru).
Salón Kitty nicméně Schmidt znovu otevřel na novém místě a provozoval jej jako regulérní nevěstinec (než nakonec v roce 1954 ve věku 71 let zemřel). SS jí to povolily, pokud nikomu neřekla ani slovo o jejich nedávné operaci.
Odhaduje se, že díky této operaci získali nacisté asi 25 000 nahrávek. Drtivá většina nahrávek však byla zničena, protože se po všem tom úsilí neukázaly být příliš užitečné.
Po seznámení se Salonem Kitty si přečtěte o Pervitinu, droze, která pomohla podpořit vzestup a pád nacistů. Pak se dozvíš o Oskaru Dirlewangerovi, nacistovi, kterého i ostatní nacisté považovali za krutého.