Inteligentní, autonomní stroje v chirurgii

Chirurgové plní dva základní úkoly: operují a zapojují pacienty a ošetřovatele do společného rozhodování. Lidská obratnost a rozhodování jsou biologicky omezené. Inteligentní, autonomní stroje mají potenciál rozšířit nebo nahradit chirurgy. Chirurgové by měli těmto technologiím spíše rozumět a řídit je, než aby se k této možnosti stavěli odmítavě, s hněvem nebo lhostejností. Bližší zkoumání chirurgických inovací a poučení z automobilového průmyslu může být pro tento proces užitečné. Inovace v oblasti minimálně invazivní chirurgie a chirurgického rozhodování se řídí klasickou křivkou ve tvaru písmene S, která má tři fáze: (1) zavedení nové technologie, (2) dosažení výkonnostní výhody oproti stávajícím standardům a (3) dosažení výkonnostního plató, po kterém následuje nahrazení inovací s větší autonomií stroje a menším vlivem člověka. V současné době neexistují žádné důkazy úrovně I, které by prokazovaly zlepšení výsledků pacientů při použití inteligentních autonomních strojů pro provádění operací nebo chirurgických rozhodovacích úkolů. Historie naznačuje, že pokud se takové důkazy objeví a pokud budou stroje nákladově efektivní, pak rozšíří nebo nahradí lidi, zpočátku pro jednoduché, běžné, rutinní úkoly pod přísným lidským dohledem a později pro složité úkoly s minimálním lidským dohledem. Tento proces představuje etickou výzvu v souvislosti s určením odpovědnosti za chyby, přizpůsobením rozhodnutí hodnotám pacienta a vytlačením lidských pracovníků, ale může umožnit chirurgům trávit méně času shromažďováním a analýzou údajů a více času interakcí s pacienty a péčí o naléhavé, kritické – a potenciálně cennější – aspekty péče o pacienty. Chirurgové by měli tyto technologie řídit směrem k optimální péči o pacienty a čistému společenskému prospěchu s využitím jedinečných lidských vlastností, jako je kreativita, altruismus a morální rozvaha.