PŘEHLED FLORIDSKÉHO ZÁKONA O KLAMAVÝCH A NEKALÝCH OBCHODNÍCH PRAKTIKÁCH
Druhá část třídílného seriálu
První článek tohoto pokračování seriálu o floridském zákoně o klamavých a nekalých obchodních praktikách (FDUTPA) zkoumal účel zákona FUDTPA, koho se zákon snaží chránit, proč je zákon potřebný a jaké jednání je podle něj žalovatelné. Tento článek se zabývá konkrétním jednáním, kterému bylo podle FDUTPA zabráněno, a věcnými hranicemi úspěšných žalob podle FDUTPA. Zákon FDUTPA byl navržen tak, aby zahrnoval široké spektrum klamavého a nekalého jednání. Nároky podle tohoto zákona sahají od klamavého umístění zařízení GPS na automobil, přes nepravdivé a zavádějící reklamy až po prezentaci statistik zaměstnanosti po ukončení studia na právnické fakultě.
Důvod žaloby podle FDUTPA:
Kalné jednání podle FDUTPA obecně způsobuje újmu spotřebitelům, což je v kapitalistické společnosti velkým zájmem veřejného pořádku. Proto musí být pro podání žaloby podle FDUTPA splněny tři prvky: „(1) klamavé jednání nebo nekalá praktika; (2) příčinná souvislost; a (3) skutečná škoda“. Rollins, Inc. v. Butland, 951 So. 2d 860, 869 (Fla. 2d DCA 2006). Pro účely části II se tento příspěvek zaměří na zkoumání prvního prvku standardu Rollins: klamavé jednání a nekalé praktiky.
Klamavé jednání podle FDUTPA:
Ačkoli FDUTPA nedefinuje „klamání“, floridské federální a státní soudy přijaly standard Federální obchodní komise (FTC) pro klamání. Viz Zlotnick v. Premier Sales Grp., Inc. 480 F.3d 1281, 1284 (11th Cir. 2007) (citace PNR, Inc. v. Beacon Prop. Mgmt., Inc. 842 So. 2d 773, 777 (Fla. 2003)). (přijímá podobný standard jako FTC).
FTC definuje „klamání“ jako jakékoli podstatné „prohlášení, opomenutí nebo praktiku, která uvádí v omyl nebo může uvést v omyl“ spotřebitele jednajícího „rozumně za daných okolností“. Viz Federal Trade Commission Act Manual, 1. Standardem pro klamavé jednání je tedy standard přiměřený. To znamená, zda by byl rozumný spotřebitel uveden v omyl? Floridské soudy navíc vyžadují, aby klamavé jednání bylo „pravděpodobné, nikoli možné“, že uvede rozumného spotřebitele v omyl. Viz Zlotnick, 480 F.3d na 1284 (Millennium Commc’ns & Fulfillment, Inc. v. Office of the Att’y Gen., 761 So. 2d 1256, 1263 (Fla. Dist. Court. App. 2000)). Navzdory těmto standardům však může být identifikace klamavého jednání abstraktně obtížná. Proto může být užitečnější nejprve určit skutkové hranice úspěšných žalob na klamavé jednání.
Reklamy
Klamavým jednáním podle FDUPTA může být uvedení tvrzení v reklamě, aniž by pro toto tvrzení existoval rozumný skutkový základ. Například ve věci Smith v. WM. Wrigley Jr. Co. společnost vyrábějící žvýkačky inzerovala, že její žvýkačky „vědecky prokázaným způsobem pomáhají ničit zárodky způsobující zápach z úst“. 663 F. Supp. 2d 1336, 1337. Žalobci však tvrdili, že se jedná o klamavé jednání, protože společnost neměla vědecký důkaz na podporu tohoto tvrzení a na základě nepodloženého tvrzení účtovala za výrobek vyšší cenu. Id. V důsledku toho soud shledal, že se jedná o klamavé jednání, a žalobě FDUTPA vyhověl. Id. 1338.
Inzerenti si proto musí být jisti, že mají rozumný základ pro tvrzení obsažená ve svých reklamách před jejich zveřejněním. Pro určení, zda měl zadavatel reklamy přiměřený základ, soudy zvažují specifičnost tvrzení, povahu výrobku, důsledky v případě, že je tvrzení nepravdivé, možnost spoléhání se spotřebitele a dostupnost údajů pro spotřebitele. Kromě toho soudy rozhodly, že vynechání podstatných skutečností v reklamě může představovat klamavé jednání, pokud jsou tyto skutečnosti nezbytné k prokázání pravdivosti tvrzení. Viz např. věc Simeon Mgmt. Corp. v. FTC, 579 F.2d 1137, 1145-46 (9th Cir. 1978). Inzerenti si tedy musí být jisti, že vykreslují nejen přesný obraz, ale i úplný obraz.
Prodejní nabídky
Výslovná, nesmluvní prohlášení prodejce mohou být žalovatelným klamavým jednáním. Viz např. věc Suris v. Gilmore Liquidating, 651 So. 2d 1282, 1283 (vrácení věci k rozhodnutí porotě ve věci žaloby FDUTPA, protože prodejce automobilů prodal vozidlo za cenu téměř o pět tisíc dolarů vyšší, než byla tržní cena, poté, co nepravdivě tvrdil, že se jedná o limitovaný model). Ačkoli tedy pouhá nabubřelost není žalovatelná, nepravdivá tvrzení o jedinečných vlastnostech zboží nebo služby, které nejsou lepší než podobné zboží a služby, mohou být klamavá, a tudíž žalovatelná podle FDUTPA.
Podobně i podomní prodej může představovat klamavé jednání. Vzhledem k tomu, že spotřebitelé mohou být obzvláště zranitelní vůči klamavým jednáním podomních prodejců, kteří vstupují do jejich domů, mohou spotřebitelé během třídenní lhůty na rozmyšlenou odstoupit od jakékoli transakce s podomním prodejcem. Viz Fla. Stat. § 501.025 (2016).
Vábení a záměna
Podvodnou praktikou podle zákona FDUPTA může být lákání spotřebitelů na lákavou nabídku zboží nebo služeb, které prodávající nemá v úmyslu prodat, ale díky níž má možnost přejít na dražší zboží nebo službu. Například ve věci Department of Legal Affairs v. Father & Son Moving & Storage žalovaný poskytl zákazníkům nízké odhady a poté při dodání a platbě připočetl další poplatky. 643 So. 2d 22, 22-23 (Fla. 4th DCA 1994). Soud poznamenal, že taková praxe může být podle zákona FDUPTA klamavá, protože zákazníci byli nuceni zaplatit vyšší cenu, nebo riskovat, že jim nebudou vráceny jejich osobní věci. Id. 25.
Dále floridské soudy rozšířily tuto problematiku i na transakce s nemovitostmi. Ve věci Fendrich v. RBF, která se týkala klamavé rezervační smlouvy na koupi konkrétního pozemku, soud rozhodl, že „pokud rezervační formulář… jednoznačně uvádí, že spotřebitel bude mít možnost koupit konkrétní pozemek nebo jednotku za pevnou cenu, může pravděpodobně uvést v omyl“. Fendrich v. RBF, L.L.C., 842 So. 2d 1076, 1080 (Fla. 4th DCA 2003).
Porušení smlouvy
Přestože nárok z porušení smlouvy může být přeměněn na nárok FDUPTA, jednání, které je základem porušení, musí představovat nekalé nebo klamavé obchodní jednání nebo praktiku bez ohledu na výslovné podmínky smlouvy. Viz např. věc Rebman v. Follett Higher Educ. Grp., 575 F. Supp. 2d 1272, 1278-79 (M.D. Fla. 2008). Jiný názor by totiž „umožnil, aby se každá neúspěšná žaloba na porušení smlouvy proměnila v …. FDUTPA.“ Bankers Trust Co. v. Basciano, 960 So. 2d 773, 778 (Fla. 5th DCA 2007).
Strany proto nemohou „přeměnit každý případ porušení smlouvy nebo porušení nájemní smlouvy na nárok podle zákona“, aniž by prokázaly, že samotné porušení bylo nekalým nebo klamavým jednáním. PNR, Inc. v. Beacon Prop. Mgmt., Inc. 842 So. 2d 773, 777 n.2 (Fla. 2003). Například ve věci Kenneth F. Hackett & Assocs. v. GE Capital Info. Tech. Solutions, Inc. použila finanční společnost ustanovení o neplnění závazků jako páku ke zvýšení leasingových splátek dlužníka. 744 F. Supp. 2d 1305, 1307 (S.D. Fla. 2010). Pokud by dlužník neplatil zvýšenou sazbu, mohla finanční společnost dlužníkovo zařízení zabavit, nebo porušit smlouvu a požadovat, aby dlužník zaplatil celý splatný závazek. Id. Soud rozhodl, že tento systém zvyšování cen představuje více než „pouhé porušení“. Id. 1313.
Nekalé praktiky podle FDUPTA
Tradičně floridské soudy definují „nekalé praktiky“ jako „takové, které porušují zavedený veřejný pořádek a které jsou nemorální, neetické, utlačovatelské, bezohledné nebo podstatně poškozují spotřebitele“. PNR, Inc. v. Beacon Prop. Mgmt., Inc., 842 So. 2d na 777. Tato definice „nekalé praktiky“ však není definicí přijatou FTC a floridské soudy ji kritizovaly jako zastaralou. Viz Porsche Cars N. Am., Inc. v. Diamond, 140 So. 3d 1090, 1096 (Fla. Dist. Court. App. 2014). Místo toho se tyto soudy řídí testem FTC pro „nekalost“, který vyžaduje, aby újma způsobená spotřebiteli byla (1) podstatná; (2) nebyla „vyvážena jakýmikoliv protichůdnými výhodami pro spotřebitele nebo hospodářskou soutěž, které daná praktika přináší“; a (3) spotřebitel se jí nemohl rozumně vyhnout. Viz id. Není jasné, který test floridské soudy použijí, protože některé soudy se stále řídí tradičním testem nekalých praktik. Viz např. věc RCI TM Corp. v. R&R Venture Grp., LLC, 2015 U.S. Dist. LEXIS 18762, na *12 (M.D. Fla. 2015) (citace věci PNR, Inc. v. Beacon Prop. Mgmt., Inc., 842 So. 2d 773, 777 (Fla. 2003)). Nicméně i přes tuto nejistotu poskytly floridské soudy a zákonodárce určitá užitečná vodítka ohledně toho, která jednání jsou považována za „nekalé praktiky“.
Porušení zákona
Floridský zákonodárce kodifikoval určitá jednání, která představují „nekalé praktiky“. Například v oddíle 540.01 floridských zákonů je uvedeno několik jednání, která představují nekalé praktiky, jako je odmítnutí obchodu, bezohledný prodej za nepřiměřeně vysoké ceny a nezákonné slevy. Viz Fla. Stat. § 540.01(1) (2016). Kromě toho § 501.203 floridských zákonů výslovně uvádí, že nekalou praktikou je porušení některého z pravidel vyhlášených FTC, jako jsou „Pravidla regulace obchodu“. Viz Fla. Stat. § 501.203(3)(a) (2016). Pravidla FTC pro regulaci obchodu se týkají různých spotřebitelských a obchodních transakcí, jako je prodej ojetých automobilů, praxe optometristů, spotřebitelské úvěry, pohřební ústavy a franšízy. Viz 16 C.F.R. §§ 410.1-460.24 (2016).
Jiné nekalé praktiky
Floridské soudy rovněž konkrétně definovaly jednání, která představují „nekalé praktiky“. Například porušení práv k ochranné známce bylo důsledně považováno za nekalou praktiku v rozporu s FDUTPA. Viz např. věc Laboratories Roldan, C. por A. v. Tex Int’l Inc. 902 F. Supp. 1555, 1569-70 (S.D. Fla. 1995). Kromě toho by nekalé praktiky mohly představovat adhezní smlouvy, taktika vysokého nátlaku a využívání nedostatečných znalostí spotřebitele.
Široká škála jednání, na něž se vztahuje FDUTPA, skutečně vytváří rozmanité a zajímavé případy. Ve věci State v. Beach Blvd žalobce úspěšně podal žalobu podle FDUTPA za umístění sledovacího zařízení GPS bez souhlasu spotřebitelů na vozidla zakoupená v autobazaru a za praktiky, které vedly spotřebitele k přesvědčení, že pokud si vozidla nekoupí, dostanou své zálohy zpět. State v. Beach Blvd Automotive, Inc. 139 So. 3d 380, 390 (Fla. 1st DCA 2014).
Dále byla nedávno podána stížnost FDUTPA sedmi absolventy právnické fakulty v Jacksonville před okresním soudem Spojených států pro střední okres Floridy proti Florida Coastal School of Law. Ve stížnosti bylo uvedeno, že Florida Coastal School of Law zveřejnila klamavé a nekalé údaje o zaměstnání a platech, a požadovala spravedlivé zadostiučinění ve výši 100 milionů dolarů. Tato stížnost je dokonalým příkladem faktických hranic nároků FDUTPA. Florida Coastal údajně zveřejnila, že 96,4 % absolventů získalo zaměstnání do devíti měsíců od ukončení studia, ale tyto údaje získala prostřednictvím průzkumů, které rozeslala svým nedávným absolventům. Tyto údaje údajně nebyly spolehlivé, protože byly „neauditované, neověřené a uváděné samotnými absolventy“. Dok. 74 ¶ 5, 28.
V roce 2012 Florida Coastal údajně změnila své webové stránky tak, aby odrážely nové standardy v údajích o pracovních místech na právnických fakultách. Doc. 74. Tyto změny údajně vedly k odklonu od souhrnných údajů o vykazování a od takových praktik, do kterých byla Florida Coastal zapojena, jako jsou selektivní průzkumy u studentů, o kterých právnická fakulta věděla, že mají dobře placenou práci. Doc. 74 ¶ 42-43. Kvůli těmto změnám internetové stránky Florida Coastal přesněji odrážely skutečnou míru zaměstnanosti jejích absolventů a procento bylo výrazně nižší než 96,4 %, které Florida Coastal původně uváděla. Doc. 74 ¶ 31, 44.
Žaloba proti společnosti Florida Coastal tvrdila, že „v rámci svých podvodných marketingových praktik a náborového programu se společnost Florida Coastal vědomě a záměrně dopustila řady nepravdivých prohlášení a vynechání podstatných skutečností s úmyslem oklamat a podvodně vyvolat důvěru žalobců a členů skupiny“. Doc. 74 ¶ 58. Při analýze nároků žalobců podle FDUTPA soud citoval rozsudek Porsche v. Diamond, podle něhož je jednání nebo praktika nekalá, pokud způsobuje spotřebiteli újmu, která je (1) podstatná, (2) není vyvážena žádnými protichůdnými výhodami pro spotřebitele nebo hospodářskou soutěž, (3) které se spotřebitelé sami nemohli rozumně vyhnout“. Porsche Cars N. Amer. Inc. v. Diamond, 140 So. 3d 1090, 1096 (Fla. 3d DCA 2014). „Újmě se lze rozumně vyhnout, pokud spotřebitelé mají důvod předvídat hrozící újmu a prostředky, jak se jí vyhnout.“ Společnost Orkin Exterm. Co., Inc. v. FTC, 849 F. 2d 1354, 1365-66 (11th Cir. 1988).
Soudce Barksdale rozhodl, že žalobci netvrdili hodnověrné klamavé nebo nekalé jednání nebo praktiku žalovatelnou podle FDUTPA. Barksdale, opíraje se o rozhodnutí soudu ve věci Zlotnick v. Premier Sales, rozhodl, že „FDUTPA nevyžaduje, aby společnosti byly zcela transparentní, ani jim nezakazuje zveřejňovat skutečnosti ve světle, které je pro podnikání nejpříznivější, pokud zveřejnění není pravděpodobně klamavé a nemůže způsobit újmu rozumně se spoléhajícímu zákazníkovi“. Zlotnick v. Premier Sales Group, Inc. 480 F. Supp. 2d 1281, 1284 (11th Cir. 2007). Barksdale dále uvedl, že „osoba, která zvažuje studium práv, ačkoli nemusí být nutně sofistikovaná, je vysokoškolsky vzdělaná a lze od ní rozumně očekávat, že předtím, než se ponoří do značného zadlužení, provede určitou náležitou prověrku, která přesahuje pohled na sebeprezentující čísla ziskového podniku“. Casey v. Florida Coastal School of Law, Inc., č. 3:14-cv-1229-J-39PDB, 2015 WL 10096084 (M.D. Fla. 2015).
Ačkoli je tento případ jasně přizpůsoben situaci týkající se ziskové právnické školy a možná je argumentace soudce Barksdalea použitelná pouze v podobné situaci, je zajímavé, že soudce Barksdale přikládal váhu spíše jednání spotřebitelů, kteří podali tuto žalobu FDUTPA, než podnikatelskému subjektu. To, že se soudce Barksdale opírá o třetí prvek případu Porsche v. Diamond, lze vykládat tak, že spotřebitel nemůže pasivně podlehnout méně než vyloženě klamavé marketingové taktice. Fla. Stat. § 501.202 odst. 2; Porsche Cars N. Amer. Inc. v. Diamond, 140 So. 3d 1090, 1096 (Fla. 3d DCA 2014). To znamená, že při podání žaloby FDUTPA je třeba zvážit skutkové okolnosti, jako je sofistikovanost stran, typ transakce, její výše a další.
Typ jednání v tomto případě, kdy se žalovaný zdánlivě dopustil klamavých praktik, ale bylo zjištěno, že není způsobilý k uplatnění nároku podle FDUTPA, poskytuje náhled na některé skutkové hranice FDUTPA. Z obchodního hlediska by omezení širokého uplatňování zákona FDUTPA podpořilo konkurenčního ducha a podniky se musí odlišovat od konkurence, aby přežily. Zdá se být spravedlivé, aby obě strany nesly odpovědnost za své chování, zejména v situacích, kdy spotřebitel může přijmout přiměřená opatření na ochranu před nekalými a klamavými praktikami.
Vyňaté jednání:
I když však existuje mnoho jednání, která by mohla představovat klamavé nebo nekalé praktiky, je také důležité upozornit na jednání, která jsou z působnosti FDUPTA vyňata. Konkrétně se FDUTPA nevztahuje na „jakékoli jednání nebo praktiky vyžadované nebo výslovně povolené federálními nebo státními zákony“. Fla. Stat. § 501.212(1). FDUTPA se rovněž nevztahuje na „jakoukoli osobu nebo činnost regulovanou podle zákonů spravovaných a) Úřadem pro regulaci pojišťovnictví Komise pro finanční služby; b) bankami a spořitelními a úvěrovými družstvy regulovanými federálními orgány“. Fla. Stat. § 501.212 odst. 4 písm. a), b). Ve věci State v. Beach Blvd však soud rozhodl, že tato výjimka má určitá omezení: „pokud je konkrétní napadenou činností, jako v tomto případě, údajné uvedení v omyl, že úvěr bude poskytnut pouze tehdy, když bude zakoupeno i určité pojištění, nejedná se však o pojišťovací činnost…“. State v. Beach Blvd Automotive, Inc. 139 So. 3d 380, 388 (Fla. 1st DCA 2014).
Proto, ačkoli žaloby FDUTPA týkající se pojištění nejsou automaticky vyňaty z působnosti zákona; nejprve je třeba učinit skutkové zjištění o tom, jak bylo údajné pojištění použito žalovaným v rámci žaloby FDUTPA. Ve věci State v. Beach Blvd neuspěla stěžovatelova žaloba FDUTPA, protože stěžovatelé tvrdili, že k jejich transakcím byly bez jejich vědomí přidány pojistné smlouvy, což je jednoznačně záležitost pojištění. Stát v. Beach Blvd Automotive, Inc. 139 So. 3d 380, 389 (Fla. 1st DCA 2014). Pokud by bylo pojištění vyžadováno jako předběžná podmínka prodeje jejich vozidel, pak by možná jejich žaloba mohla být podána podle FDUTPA.
Závěr:
Ačkoli FDUTPA byla navržena tak, aby zahrnovala široké spektrum klamavého a nekalého jednání, ne všechny nároky jsou oprávněné k odškodnění. Nároky FDUTPA jsou náročné na fakta a precedent může být někdy „všelijaký“. Síla nároků by měla být analyzována případ od případu. Příští a závěrečný článek této série se bude zabývat tím, jak prokázat nárok podle FDUTPA a prostředky nápravy, které jsou k dispozici osobám uplatňujícím nárok podle FDUTPA.