Conrad Anker, kapitán The North Face Global Athlete Team a jeden z nejuznávanějších horolezců na světě, nečekal, že se stane rodičem. V roce 1999 Anker ztratil v lavině v Tibetu svého nejlepšího přítele a častého lezeckého partnera Alexe Lowea, čtyřicetiletého otce, který byl všeobecně považován za nejlepšího horolezce své generace. Oba muži, kteří byli součástí týmu pokoušejícího se jako první Američané zdolat na lyžích osmitisícovku, se spolu s kameramanem expedice Davidem Bridgesem pohybovali vysoko na svazích 26 289 metrů vysoké Šišapangmy, když se v jižní stěně hory utrhla smrtící lavina. Anker byl vážně zraněn ⏤ zlomené žebro, rozseknutá hlava⏤, ale nebyl pohřben. Lowe a Bridges takové štěstí neměli.
Tým je dva dny hledal.
Zpět doma v Bozemanu ve státě Montana dělal Anker vše, co bylo v jeho silách, aby pomohl vdově po Loweovi Jenni vychovávat její tři chlapce, kterým tehdy bylo 5, 8 a 12 let. S Jenni spolu trávili stále více času a nakonec se do sebe zamilovali (jejich příběh je zachycen v dokumentu Meru z roku 2015). Bylo to překvapení, ale Anker se pustil do rodičovství, ke kterému přistupoval podobně jako k horolezectví – s hlubokým respektem a touhou po mistrovství. Chtěl také, aby chlapci Loweovi šli v otcových stopách a do přírody.
„Pobyt v přírodě učí člověka samostatnosti, spolupráci ve skupině a vychovává v něm smysl pro pokoru a přijetí ostatních lidí,“ říká ⏤ ale přiznává, že v době, kdy se začlenil do rodiny Loweových, byli chlapci už v přírodě. „Pobyt venku byl nedílnou součástí toho, jak je Jenni a Alex vychovávali.“
Anker a Jenni plánovali rodinné výlety a brali chlapce lyžovat na nedaleký Bridger Bowl. O jarních prázdninách se všichni naskládali do dodávky a vyrazili na dovolenou do přírody, obvykle do pouště v jižním Utahu. A samozřejmě Anker s chlapci lezl ⏤ když projevili zájem, což dělali často.
Ale Anker a Jenni nechtěli vychovávat jen horolezce. Chtěli vychovat všestranně vzdělané mladé muže. Rozhodli se, že chlapcům nařídí, aby splnili tři cíle, které nesouvisejí s pobytem v přírodě: hru na hudební nástroj, znalost druhého jazyka a studium na vysoké škole. (Anker podotýká, že nestanovili, že chlapci musí vystudovat vysokou školu, ale chtěli, aby na ni šli a kvalifikovaně se o ní rozhodli.)
Když chlapci dospěli do puberty, Anker a Jenni si uvědomili, že výchova outdoorových dětí v USA může mít svou společenskou cenu, a tak jim umožnili vybrat si, jak chtějí trávit svůj volný čas. Všichni tři nadále tíhli k přírodě, přičemž Max šel nejvíce ve stopách svého biologického a adoptivního otce. Když mu bylo 18 let, požádal Ankera, aby mu pomohl vylézt na Denali, nejvyšší horu Severní Ameriky. (Oba se o to pokusili, ale nakonec se těsně před vrcholem ve výšce 20 146 metrů kvůli bouři s blesky vrátili zpět.)
„Naše děti byly tak trochu outsidery, co se týče organizovaného sportu,“ říká Anker. „Sam by byl na fotbalovém hřišti a zíral by do mraků.“ Ale myslí si, že to stojí za to. „Organizované sporty, které jsou zaměřené na soutěžení, vám nedají stejné dovednosti.“ Ačkoli kdyby některý z jejich tří synů nebyl tak outdoorový, Anker si nemyslí, že by to jemu a Jenni vadilo. „Byli vystaveni základům, když byli velmi malí, a jak rostli, mohli si svobodně vytvářet a razit vlastní cestu,“ říká. Anker dodává, že dokud dítě neničí sebe, ostatní lidi nebo zvířata a má něco, co ho baví – což může být stejně dobře lego jako hory -, je vše v pořádku.