Přiznejme si to: Útoky žraloků jsou strhující. Spousta lidí si plánuje svůj život podle žraločího týdne – a dokonce i podle promítání filmu Sharknado. Naštěstí je skutečná pravděpodobnost, že vás někdy napadne žralok, pouhá jedna ku 11,5 milionu. To je zhruba stejná pravděpodobnost, jako že získáte Oscara, a o něco nižší než pravděpodobnost, že budete zvoleni prezidentem. Mike Coots, který přežil útok žraloka, měl proto neuvěřitelnou smůlu i štěstí: když mu bylo 18 let, přišel kvůli kousnutí žralokem o nohu.
„Koncem října 1997 mě napadl žralok tygří. Bylo to nedaleko mého domova na ostrově Kauai – typické podzimní ráno s přáteli. Vlny byly opravdu dobré, takže nám nic nebránilo.“ „Vlny byly opravdu dobré. Tedy až do chvíle, kdy se velký žralok dostal přímo pod Mikea a zabořil mu zuby do dolní části nohy. Nebylo slyšet žádné šplouchání, žádný hluk, žádná hřbetní ploutev a Mike necítil žádnou bolest, jen obrovský tlak na spodní část těla.
Když se snažil vyprostit, žralok se zakousl ještě silněji, kroutil hlavou sem a tam a pohazoval s Mikem jako s hadrovou panenkou. Mike se řídil instinktem: udeřil žraloka pěstí do obličeje, znovu a znovu (což náhodou odborníci doporučují), dokud ho žralok nepustil. Když Mike plaval zpátky ke břehu, ucítil, jak se mu pravá dolní končetina svírá v křeči; když se podíval dolů, zjistil, že je pryč. Žralok mu ukousl spodní část nohy. Mikeovi přátelé mu přispěchali na pomoc a jeden z nich mu z vodítka od prkna udělal škrtidlo. Lékaři později Mikeovi řekli, že právě to ho pravděpodobně udrželo při životě během cesty do nemocnice.
Uplynul další den, než se „mlha“ zvedla, a v tu chvíli Mike otevřel oči a uvědomil si, že je v nemocnici – s amputovaným kolenem pod kolenem. Několik následujících týdnů, kdy byl Mike upoután na lůžko, trávil čas se svou rodinou, zkoumal protézy a přemýšlel o budoucnosti.
Jakmile Mike dostal od lékařů souhlas, udělal to, co by mnozí z nás mohli považovat za nemyslitelné: začal znovu jezdit na vlnách. Poprvé se vlastně vrátil nedaleko místa svého útoku. Mike byl však neotřesitelný. Místo toho byl zvědavý – proč byl napaden? „Bylo to kvůli přílivu a odlivu? Kvůli fázi měsíce?“ Mike si také vzpomněl, že ráno v den útoku byla voda cítit rybinou. Bylo to to, co žraloka přilákalo? Zjistěte dalších 13 věcí o útocích žraloků, které jste nevěděli.
Jeho zvědavost ho přivedla k výzkumu žraloků, a i když nikdy nepřišel na to, proč se stal terčem, Mike se dozvěděl něco, co mu změnilo život: Lidé jsou pro žraloky mnohem nebezpečnější než naopak, říká Mike v rozhovoru pro Reader’s Digest. „Díval jsem se na dokumentární film Sharkwater a dozvěděl jsem se o poptávce po polévce ze žraločích ploutví a o tom, že jen kvůli jejich ploutvím je ročně zabito 70 milionů žraloků.“
Jeho jedinečná situace, kdy přežil žralok, mu dala sílu dát žralokům hlas, říká Mike. Začal spolupracovat s havajským státním zákonodárným sborem, aby pomohl prosadit zákaz výrobků ze žraloků. „Spojil jsem se s dalšími podobně smýšlejícími lidmi, kteří přežili útok žraloka, a mořskými biology a vydali jsme se do Washingtonu, abychom vyzvali senátory k vytvoření celostátního zákona na ochranu žraloků. Měl jsem také to štěstí, že jsem mohl promluvit v OSN o důležitosti žraločích rezervací.“
Po útoku Mike také zjistil, jak moc miluje fotografování, a to se stalo jeho profesí. Rád také využívá své fotografie k šíření informací o tom, co se se žraloky děje a proč je to důležité. „Žraloci přežili masové vymírání, když všechno ostatní na Zemi bylo vyhlazeno. Jsou tu na Zemi z velmi důležitého důvodu, drží pohromadě síť biologické rozmanitosti a bez nich naše moře nemohou přežít.“
Prostřednictvím sociálních médií (zde je jeho fenomenální účet na Instagramu) si Mike našel platformu pro vyprávění svých příběhů, včetně vyvracení mýtu, že všichni žraloci jsou nemyslící zabijáci. Nyní se podívejte na tato fascinující a super uklidňující fakta o žralocích, o kterých jste určitě nikdy nevěděli.
Populární videa
.