„Byla jsem hloupá svéhlavá dívka, která hrála hru o trůny jako opilec házející kostkami.“
Již dříve jsme se rozepsali o problému Dorne v této sezóně Hry o trůny, v níž nám byla předložena dějová linie, která byla nejen zklamáním z hlediska příběhu, ale po loňském představení Rudé zmije jednoduše nedotažená.
Související:
Rozumná Ellaria se zbláznila na Boltonově úrovni a požadovala, aby jí bylo dovoleno rozsekat malou holčičku na kousky, zatímco Píseční hadi přišli na scénu jen proto, aby mohli pronášet příšerné, obskurní proslovy a dělat striptýz při hře na placky.
Píseční hadi se stali karikaturami svých dornských protějšků, a i když si nemyslím, že je nutné, aby adaptace zachovávala nebo přesně kopírovala svůj zdroj, myslím si, že je důležité ctít ducha toho, kým postava – a v tomto případě celý národ – je.
Dornská princezna Arianne nám v románech umožnila jedinečnou perspektivu oproti těm, které jsme v Západozemí viděli dříve. Díky její logice a smyslu pro povinnost jsme měli pocit, že dostáváme spravedlivou reprezentaci klíčových mocenských hráčů v jejím životě, protože byla dostatečně chytrá, aby dokázala sebereflektovat své vlastní chyby, stejně jako vnímat chyby lidí, které milovala. A přesto ji díky její ohnivé povaze bylo fascinující sledovat, jak se znovu a znovu přistihla, že myslí srdcem místo hlavou.
Jako nejstarší dítě prince Dorana Martella stanovil dornský zákon o prvorozenství, že Arianne následuje Doranovu vládu. Avšak po nálezu dopisu, který její otec napsal jejímu mladšímu bratrovi a v němž mu jednoho dne slibuje Dorne, ji zlomené srdce zanechává obezřetnou vůči otcovým rozhodnutím. V Hostině pro vrány poté, co Doran zavře její milované bratrance z Písečného hada a odmítne zahájit válku s Královým přístavištěm, vezme Arianne věci do vlastních rukou.
Zoufale se snaží dokázat, že má na to, aby vedla Dorne, a přesvědčí Myrcellu, aby s ní utekla a mohly tak uplatnit její prvorozenecké právo na Železný trůn před Tommenem. Jejich dobrodružství však končí zkázou, protože Myrcella je těžce zraněna a Ariannin milenec je po zradě zabit. Dornská princezna skončí potrestaná jako dítě v pohádce, zavřená ve věži, aby přemýšlela o všech hrůzách, které nevědomky způsobila.
Vzhledem k jejímu vzestupnému a sestupnému oblouku v Hostině pro vrány je Arianne v mnoha ohledech nejmodernější postavou série Píseň ledu a ohně a jako mladá osoba je zdaleka nejsympatičtější. Je vypočítavá a metodická a příliš chytrá pro své vlastní dobro. Dělá chyby a pak se z nich poučí a dojde k děsivému poznání, k němuž v určitém věku dospějeme všichni: že naši rodiče možná celou dobu věděli lépe. V mé nejoblíbenější scéně v Hostině pro vrány – jednoduše proto, že je nejlidštější – Arianne dál křičí obvinění na svého otce, i když posloucháme její vnitřní monolog, v němž si uvědomuje, že se mýlí a on má stoprocentní pravdu.
Jako žena sledující Hru o trůny mám často pocit, že autoři mají předem danou představu o tom, jaká má být ženská síla. Arya bodá lidi jehlou. Brienne mlátí padouchy. To jsou ženy, kterým jsme naučeni fandit, a zdá se, že právě této formy se scénáristé snažili držet, když v této sezóně představili Písečné hady. Říkají nám, že zajímavá žena je někdo, kdo hlasitě a okázale dává najevo svou moc. Bohužel tím, že se na plátně tolik soustředili na „sílu“ Písečných hadů, ztratila se jejich vnitřní síla.
Dorna inklinuje k tomu, že je sociálně pokrokovým národem, kde se s bastardy zachází jako s rodinou a ženám se dostává stejné úcty jako jejich mužským protějškům, a proto je tak frustrující vidět, jak se ve Hře o trůny celá dornská dějová linie zredukovala na vykoupení muže. Hra o trůny má ve zvyku využívat ženy tak, aby se hodily do mužského příběhu, a tak i když Píseční hadi bojují, aby ukradli Myrcellu, nebo když Myrcella naříká, že chce zůstat se svým přítelem, nikdy to vlastně není o dívkách – je to o tom, jak dívky brání Jaimemu ve vykoupení.
Pokud je Arianne v centru dornské „únosové“ zápletky v Hostině pro vrány, je vyprávění spíše příběhem o dospívání, který zkoumá rodinné a ženské vztahy. Je to příběh jak o ženách podporujících jiné ženy, tak o ženách manipulujících jinými ženami, když Arianne přesvědčuje Myrcellu, aby si vzala zpět své přirozené právo na trůn. Dornská myšlenka primogenitury dává Myrcele šanci stát se skutečným mocenským hráčem ve hře o trůny, a když putují tvrdými pouštními podmínkami, Myrcelina statečnost ukazuje, že má pravděpodobně lepší přirozené instinkty k vládnutí, než kdy měl kterýkoli z jejích bratrů.
Vztah Ariany a Myrcelly je fascinujícím obrazem ženského přátelství, které je v životě zcela běžné, ale v televizi se ukazuje jen zřídka. Zatímco ve Hře o trůny je Myrcella vykreslena jako zamilovaná Sansa 2.0 z první série, v Hostině pro vrány je to právě obdiv mladé princezny ke starší a chladnější Arianne, který ji přesvědčí, aby se vydala na jejich pouštní dobrodružství. Je to realistický příklad toho, co jsou mladí lidé ochotni udělat, aby zapůsobili na své hrdiny, a víry a důvěry, kterou dívky vkládají do žen, jež napodobují.
Navzdory manipulaci s Myrcellou je Ariannina péče o malou dívku velmi skutečná. Vztahy, které Arianne vytváří s ostatními, jsou opravdové – a v tom spočívá jejich síla. Její schopnost vcítit se je dar stejně nebezpečný jako Tyenin jed nebo Nyminy dýky. Pro lidi je snadné Arianne důvěřovat, možná proto, že si dovolí do nich také citově investovat.
Je to právě její schopnost vytvářet si s lidmi tak silná pouta, že si Doran uvědomuje, že je to její největší slabost a zároveň největší síla. Kvůli její neskrývané lásce k bratrancům z rodu Písečných hadů je pro něj těžké svěřit jí svá targaryenská tajemství, a přesto díky téže lásce, jakmile se Arianne konečně svěří, jsou společně schopni sjednotit svůj rod za obezřetnějším plánem pomsty.
Jednoduše řečeno, nejdůležitějším důvodem, proč je Arianne v Hostině pro vrány feministickou ikonou, je to, že jí je dovoleno být trojrozměrnou – něco, co Píseční hadi na plátně rozhodně nebyli ukázáni. Není to jen pikantní sexuální kočička z jižního ráje Západozemí. Je to role, kterou se naučila hrát, aby lidé hádali její hru – ale stále je to jen role, kterou má plně pod kontrolou.
Arianne je někdo, kdo občas dělá špatné věci, ale nikdy s úmyslem, aby byly špatné. Její plán pomsty za korunovaci Myrcelly je sice špatně promyšlený, ale vychází z idealistických úmyslů. Nechce ublížit svému otci, a dokonce ani Tommenovi – chce jen být takovou vůdkyní, jakou si podle ní její lid přeje. Její relativně klidný život ji učinil naivní, ale chce být dobrým člověkem a navzdory svému sobeckému chování je v jádru stále v podstatě dobrým a laskavým člověkem.
Co se týče ženských postav, Arianne je ze své strany tak barvitá a zajímavá, jak jen to jde, protože působí velmi reálně. S nelibostí, že její vlastní otec neměl dost rozumu, aby jí vštípil dovednosti pro přežití, které dal Oberyn svým dcerám, si vystačí s tím, že místo toho používá svůj um a sexualitu jako zbraně. Navzdory své odvaze je však také zranitelná. Její vztah s otcem je komplikovaný v tom, že ho miluje, ale ne vždy ho respektuje. Nejistá není z nedostatku sebedůvěry v sebe sama, ale ze strachu, že ostatní nebudou uznávat její plnou hodnotu. A nakonec je to někdo, kdo roste ze svých chyb a těží z toho, že nezískává pýchu, ale pokoru.
Pokora je důležitá lekce, s níž se v knihách musí potýkat mnoho úhlových postav, přičemž postavy, které vědí, kdy se své pýchy zbavit (jako Arianne a Sansa), postupují vpřed, a ty, které jí odmítají podlehnout (jako Tyrion a Dany), zdánlivě padají do jámy, kterou si samy vytvořily. Jakmile Arianne konečně převezme zodpovědnost za své činy a uzná, že se mýlila, má možnost vyrůst ve zralejší ženu, která se konečně stane důvěrnicí svého otce tím, že se naučí nejen vést, ale také vědět, kdy má následovat.
Dornská dějová linie v Hostině pro vrány je pak mnohem komplikovanější než ta, v níž se skupina lumpů pere o kusy krásné blonďaté princezny. Ariannin vztah s otcem ukazuje jiný přístup k vedení – takový, v němž zralost dává přednost trpělivosti a opatrnosti před okamžitým uspokojením prostřednictvím násilí. Možná to není nejrychlejší způsob, jak dosáhnout toho, po čem srdce touží, ale z dlouhodobého hlediska je to nejjistější způsob, jak zůstat nepokřivený, neohnutý a nezlomený.
Obrázky použity z wiki Píseň ledu a ohně.
Chyběla vám v této sezóně seriálu ‚Hra o trůny‘ Arianne Martellová?
Další Hra o trůny: Kvíz – Který písečný had jsi ty?