Povídáte si, konverzace příjemně plyne a máte pocit, že si s danou osobou začínáte vytvářet vztah.Ale co se stane, když se po deseti minutách objeví ten obávaný moment?Trapné ticho!Co dělat, když máte pocit, že určité konverzační téma vyprchalo? A jak to udělat, aby vám nikdy nedošlo, co říct, abyste lidi zaujali a udrželi jejich zájem?
No, udělejme krok zpět a pochopme trapné ticho…
U koho se trapné ticho vyskytuje nejčastěji: u cizích lidí nebo u přátel? Nepochybně s cizími lidmi. Ale proč? Člověk by si myslel, že s cizími lidmi se dá probrat mnohem víc zajímavých věcí. U přátel víte, co si myslí o nejdůležitějších tématech. U přátel vám zbývají jen náhodné věci, které vás napadnou. Přesto se vám může stát, že si budete hodiny povídat v proudu nesouvisejících nahodilostí. Bez jakéhokoli programu konverzace prostě plyne. to je přesně ono. Když máte pocit, že vám došla řeč s cizími lidmi, ve skutečnosti vám nedošla. Prostě vám došly věci, které prošly vaším vnitřním filtrem „dost dobré na to, abyste je řekli cizímu člověku!“ To je důvod, proč můžete hodiny mluvit o ničem s lidmi, které dobře znáte. Proč dokážete rozhovor o „ničem“ proměnit v něco, čeho si oba opravdu vážíte. Není to jen proto, že máte společné zájmy. Je to proto, že ani jeden z vás nemá příliš vysoký práh pro to, co je „dost dobré“ říct. Když vás něco napadne, vyhrknete to. to je také důvod, proč je mnohem snazší mluvit s lidmi, když jste si dali pár skleniček. Není to tím, že byste se najednou stali chytřejšími nebo zajímavějšími (omlouvám se, že vám to kazím!), ale tím, že jste snížili své zábrany. Říkáte, co vás napadne, aniž byste přemýšleli, jestli je to „dost dobré“ na to, abyste to vokalizovali. klíčové přitom je, že nepředjímáte příliš dopředu. Musíte si věřit, že se dokážete přizpůsobit za pochodu. Musíte odstranit filtr.
Tady je příklad „odstranění filtru“, který můžete aplikovat ve svém vlastním životě
Pracoval jsem s klientem, který zároveň spolupracoval s osobním trenérem. Vyprávěla mi příběh ze dne, kdy se s ním seznámila: „Zeptal se mě: „Tak jaký je váš příběh?“ A já jsem byla tak zaskočená. Je to taková velká otázka. Ani jsem nevěděla, kde začít. Tak jsem jen něco rozpačitě zamumlala a pak zmlkla.“ „A co se ti honilo hlavou?“ „Nic.“ „Ne, to není pravda. Něco se ti honilo hlavou. Jen jsi to nepovažoval za dost dobré na to, abys to řekl. Tak co tě napadlo?“ „Asi: ‚Páni, to je trapné. Nedokážu odpovědět ani na jednoduchou otázku o svém životě! Teď si asi myslí, že jsem divná…“ „Skvělé! Použij to.“ „Jak to myslíš?“ „Myslím tím, že si představ, co by se stalo, kdybys odhodila filtr a řekla mu to. Jak by to dopadlo?“ „No, asi bych řekl: ‚Páni, to je trapas. Nedokážu odpovědět ani na jednoduchou otázku o svém životě! Teď si asi myslíš, že jsem divná…“ „A co by udělal on?“ „Nejspíš se zasmál. A upřesnil svou otázku.“ „Přesně tak! Jde o to, že to, co si myslíš, je vždycky dost dobré – přinejmenším lepší než neříkat nic jen proto, že chceš pořád znít superchytře.“ Problém pro každého – mého klienta, tebe, nejlepšího konverzátora na planetě – nespočívá v tom, vymyslet něco, co říct. Je v tom, abyste se dostali do kontaktu se svými myšlenkami a důvěřovali si natolik, že je jednoduše vyslovíte. Budou vás vždy vykreslovat jako génia? Určitě ne! Ale tím, že jste promluvili, jste dali sobě i člověku, se kterým mluvíte, výchozí bod. Nyní máte několik háčků na suchý zip, kterých se každý z vás může chytit.“ Tak například nedávno jsem mluvil s jednou dívkou v klubu. Neměl jsem jí co říct, ale všiml jsem si, že se velmi upřímně usmívá, kdykoli mluví s lidmi. Tak jsem jí řekl, co se mi honí hlavou: „Víš, že máš takový upřímný úsměv? Vypadáš v něm jako učitelka z první třídy. Mám pocit, jako bych chtěl, abys mi četla obrázkovou knížku.“ Když odstraníte filtr, to, co řeknete, bude málokdy geniální. Ale poskytne vám to dostatek „háčků“, abyste mohli začít znovu navázat konverzaci. poznámka: pokud jste naprosto bezradní, zjistil jsem, že skvělým způsobem, jak začít nebo znovu navázat váznoucí konverzaci, je jednoduše říct: „Tak jaký je váš příběh?“
Zahrajte „Připomíná mi to…“, abyste znovu rozproudili skomírající konverzaci
Takže jakmile vyčistíte filtr, cílem je vést konverzaci zpět k něčemu, co je pro vás oba zábavné nebo fascinující. nechcete být v pasti, kdy se budete držet jen doslovných slov, která máte po ruce. Takže pokud se dnes bavíme o počasí, neměl bych se omezovat jen na povídání o počasí v tomto týdnu. Chci být schopen dělat konverzační skoky. jedním z nejlepších nástrojů, jak toho dosáhnout, je „připomíná mi to“. „připomíná mi to“ spočívá v tom, že nepřemýšlíte pouze lineárně (tj. počasí dnes > počasí tento týden), ale ve větších skocích (tj. počasí dnes > nádherné počasí > dovolená, na které jsem byl loni v Kostarice, kdy bylo slunečno a pak na nás lilo, když jsme šli na horu.“) „Připomíná mi to“ lze také použít k opětovnému navázání rozhovoru s někým, s kým jste již mluvili. Například včera večer jsem byl v baru s rozšířenou skupinou přátel. Stál jsem a sledoval bubeníka, který hrál sólo. Už jsme si vyměnili zdvořilostní pozdravy, takže jsem neměl žádné otázky, které bych mnoha lidem položil. Přesto mi k opětovnému navázání konverzace stačilo říct: „Ten chlap je úžasný. Připomíná mi Travise Barkera ze 182.“ Nebo: „Tenhle klub je tak super. Připomíná mi speakeasy z dvacátých let minulého století smíchané s rave.“ Použijte „připomíná mi“ ve spojení se zábavnými a hodnotovými způsoby konverzace, abyste oživili jakoukoli konverzaci a posunuli ji směrem, který lidi zaujme. Je to také fantastický nástroj pro navázání kontaktu s někým, s kým možná nemáte mnoho společného, protože vám umožňuje vyměňovat si historky na základě toho, co se děje kolem vás.
Chcete to umět „zapnout“ a v okamžiku ohromit jakoukoli místnost?
Náš šestitýdenní program Univerzita charismatu vám poskytne nástroje, jak si vypěstovat neotřesitelnou sebedůvěru, vyprávět příběhy, které zaujmou posluchače, a používat mocnou řeč těla, abyste upoutali lidi kolem sebe.
Klikněte sem a dozvíte se více
.