Je to tón tak vysoký, že ho někteří možná zaregistrují spíše jako skřípot: vysoké A nad vysokým C. A v Metropolitní opeře v New Yorku ho vůbec poprvé zazpívala sopranistka Audrey Luna, napsal 7. listopadu list The New York Times.
Luna podle Timesů zpívá tento tón – který ve více než stoleté historii Metropolitní opery ještě nikdy nezazněl – v opeře „Anděl vyhubitel“.
Ale proč je pro hlasivky tak obtížné dosáhnout tohoto vzletného tónu?
K vytvoření jakéhokoli tónu, respektive jakéhokoli hlasového zvuku, potřebujete tři věci: zdroj energie, zdroj zvuku a rezonanční komoru, řekl Aaron Johnson, logoped z Hlasového centra při Langone Health na Newyorské univerzitě.
Jsou to stejné komponenty, které jsou potřebné pro jakýkoli akustický hudební nástroj. „Představte si hlas jako nástroj,“ řekl Johnson.
Zdrojem energie v hlasovém zvuku je dech člověka, řekl Johnson. Tento dech způsobuje vibrace hlasivek a vytváří zvukové vlny – to je druhá složka, zdroj zvuku. Tyto zvukové vlny se odrážejí v ústech a hrdle – to je třetí složka, rezonanční komora.
Když člověk mluví, hlasivky vibrují. Frekvence těchto vibrací určuje výšku hlasu dané osoby. Při normální řeči vibrují hlasivky v průměru s frekvencí 100 až 110 cyklů za sekundu neboli hertzů, uvedl Johnson.
Tón A, který používají orchestry k ladění svých nástrojů, má frekvenci 440 hertzů, řekl Johnson. Když poskočíte o oktávu výš, frekvence se zdvojnásobí na 880 Hz. Pak vyskočte ještě o oktávu výš, na 1 760 Hz – to je vysoký tón A – nazývaný také vysoké A nad vysokým C – který Luna zpívá v opeře. Jinými slovy, kdyby tento tón držela 1 sekundu, její hlasivky by vibrovaly 1 760krát, řekl Johnson.
Aby tyto hlasivky vibrovaly na tak vysoké frekvenci, musí být natažené – představte si natažení gumičky nebo napnutí kytarové struny, abyste získali vyšší tón, řekl Johnson. A nakonec je třeba zmenšit rezonanční komoru hrdla a úst – pohyby úst a hrdla -, aby bylo dosaženo vyššího tónu. Menší komora dokáže vytvořit vyšší tón, řekl Johnson. To je důvod, proč pikola hraje vyšší tóny než její větší protějšek, flétna, dodal.
Technické potíže
To vše se zdá být logické, ale dosáhnout těchto tónů je mnohem snazší říci, než udělat.
„Lidé, kteří se snaží zpívat ve větších rozmezích, potřebují talent, přirozené nadání a dobrý trénink,“ řekl dr. Robert Sataloff, předseda katedry otolaryngologie na Drexel University College of Medicine ve Filadelfii.
„Schopnost produkovat extrémně vysoké tóny, jako je A … závisí na celé řadě faktorů,“ řekl Sataloff pro Live Science. Mezi ně patří faktory, se kterými se zpěvák narodí – například anatomie hlasivek – a také technika zpěvu, uvedl.
„Tyto tóny jsou při špatné technice téměř nemožné,“ dodal Sataloff. Stručně řečeno, správný trénink zahrnuje naučit se efektivně používat svaly potřebné k vytvoření zvuku. Patří mezi ně velké svaly hrudníku, břicha a zad pro získání síly, prostory nad hlasivkami pro správnou rezonanci a jemné svaly hrtanu pro vytvoření zvuku, řekl Sataloff.
Je však důležité „používat každou část systému optimálně“, řekl Sataloff. „Pokud byste chtěli zásady hlasového tréninku zredukovat na dvě slova, byla by to ‚umělecká ekonomie‘,“ řekl. „Při zpěvu v extrémním rozsahu nebo hlasitosti je běžná tendence k mimořádnému úsilí,“ což může zahrnovat nábor dalších svalů nebo použití příliš velké síly.
„Pokud se lidé snaží zpívat mimo své ‚přirozené rozsahy‘ standardním operním zvukem a hrubou silou, je velká šance, že skončí jako pacienti laryngologů. … Mnohem raději bych je slyšel na jevišti, než abych se s nimi setkal ve své ordinaci,“ řekl Sataloff.
Podle Sataloffa mohou poranění hlasivek zahrnovat krvácení, natržení sliznice neboli výstelky hlasivek a zánět. Těmto „zraněním je snazší předejít dobrým tréninkem a vhodným repertoárem, než je vyléčit poté, co k nim dojde.“
Vysoký tón A zpívaný v Metropolitní opeře, ačkoli je to nejvyšší tón zpívaný na této scéně, není nejvyšším tónem, který kdy kdo zpíval, dodal Sataloff.
„V současné době je pro některé lidi možné zpívat vysoký tón A a ještě vyšší tóny, ale jen pro velmi málo lidí,“ řekl.
Omezení lidského hlasového rozsahu však nejsou tak úzká, jak si většina lidí myslí: „Zpěváci s rozšířeným rozsahem mohou často obsáhnout pět oktáv a do jisté míry lze zpěváky vycvičit, aby zpívali i mimo ty tóny, které jsou běžně považovány za nejvyšší a nejnižší hranici,“ řekl Sataloff.
Původně publikováno na stránkách Live Science.