Většinou, když má pacient neutrofilii, je to způsobeno infekcí. Existují však na krevním nátěru nějaké indicie, které by tuto diagnózu upřesnily?
No, ve skutečnosti ano, existují. Tato vodítka se nazývají toxické změny a zahrnují tři hlavní nálezy: toxickou granulaci (jak je vidět výše), Dohleho tělíska (rovněž přítomna výše – podívejte se pozorně) a cytoplazmatickou vakuolizaci. Pokud uvidíte některou z těchto změn, můžete si být zcela jisti, že pacient má infekci.
Toxická granulace je hromadění velkých tmavých granul v segmentovaných neutrofilech (nebo někdy v dřívějších prekurzorech neutrofilů). Je to pravděpodobně způsobeno požadavkem kladeným na dřeň, aby se tyto neutrofily co nejdříve dostaly do oběhu a mohly bojovat s infekcí. Za těchto podmínek si myeloblasty a promyelocyty (dělící se buňky neutrofilní linie) řeknou: „Dobře, fajn. Chcete, aby se segmentované neutrofily okamžitě dostaly do oběhu? Přestanu trávit tolik času dělením a prostě dozraju!“. To je dobrá strategie, jak dostat zralé neutrofily z kostní dřeně co nejrychleji. Při tomto druhu spěchu se velká tlustá tmavá primární granula přítomná v promyelocytech nerozředí tak, jak by se normálně rozředila (když si promyelocyty dávají na čas a před dozráním se stále dokola dělí, tmavá granula se rozprostřou mezi mnoho generací buněk). Místo toho zůstávají v buňce a můžete je vidět i ve zralých, segmentovaných neutrofilních potomcích těchto snaživých promyelocytů.
Cool, huh?
Dalšími dvěma změnami jsou Dohleho tělíska (pěkné nebesky modré cytoplazmatické inkluze v neutrofilech; podívejte se pozorně na obrázek výše – jednu sotva rozeznáte) a cytoplazmatická vakuolizace (mimochodem, zlověstná změna – pokud vidíte hodně cytoplazmatické vakuolizace, a zejména pokud se v čase zvětšuje, dávejte si pozor). I tyto změny jsou pro infekci zcela specifické.