Jak si samice dikobraza vybírá partnera? Opatrně, velmi opatrně
Pro dikobrazy představuje hledání partnera jedinečnou výzvu
- Tom Dworetzky
- 1. června 1998
Rick Sweitzer se uprostřed temné nevadské noci prodírá hustým porostem ve vysoké poušti a hledá odpovědi. Biolog z Kalifornské univerzity v Davisu je zapálený pro svou práci a této noci je obzvlášť odhodlaný vyřešit záhadu týkající se předmětu jeho vášně: nočního dikobraza.
Ze všech zvyků těchto obtížně zkoumatelných tvorů není žádný nepolapitelnější a hůře sledovatelný než jejich chování při páření. „Dikobrazi jsou přirozeně plaší a je těžké je najít, ale ještě více se bojí, když je někdo pozoruje během jejich pářících rituálů,“ říká Sweitzer.
Dikobrazi jsou stromoví tvorové a v oblasti Nevady žijí a páří se v hustém lužním porostu, ve kterém je pro výzkumníky nemožné se tiše pohybovat. Ačkoli se tedy Sweitzerovi podařilo zachytit tyto tvory při páření, musel se spokojit s tím, že narazil na páry, které se zdály být na pokraji rozmnožování – zvířata, která poskytují pouze nepřímé náznaky toho, jak dikobrazi hledají a vybírají partnery. Tyto indicie však Sweitzerovi spolu s kolegou Joelem Bergerem z Nevadské univerzity v Renu stačily k tomu, aby předložili teorii, která jim ve vybraném kruhu odborníků, kteří se studiem tohoto tvora zabývají, vynesla jistou proslulost.
Na základě svého pětiletého výzkumu vědci předpokládají, že to může být nejen chemie lásky, ale také velikost samce a hustota jeho peří, podle kterých si samice tohoto druhu vybírají partnery. „To proto, že při zkoumání samců, kteří získali právo na páření, je zřejmé, že to bývají starší a větší zvířata,“ říká Sweitzer. „Zdá se, že na velikosti záleží, alespoň pro samice dikobrazů.“
Ať už se řídí zrakem nebo čichem, rozmnožování dikobrazů je drsná a selektivní praxe, poznamenává vědec. Samice jsou pohlavně aktivní jen asi jeden měsíc v roce počínaje koncem srpna. Je také velmi vybíravá. Od svého partnera vyžaduje, aby ji až tři dny herkulovsky hlídal před všemi ostatními zájemci – je to vyčerpávající maratón, z něhož může i vítězný samec vyjít značně pošramocený.
K těmto soubojům dochází proto, že samice v předjaří vyleze na strom a hlasitě se ozve, přičemž vydává zvuk podobný kočičímu. Toto pářící volání přiláká samce, kteří pak mezi sebou brutálně bojují. „Není neobvyklé vidět vítězného pářícího se samce, kterému se do obličeje zabodává asi sto per konkurenčních samců,“ říká Sweitzer.
Poté, co souboj určí vítěze, samice sestoupí z posedu a páření probíhá tak, že se obloukem vyhne ocasu. „Ona kontroluje situaci,“ říká Sweitzer. „Takže jedním ze způsobů, jak si může vybírat partnera, je vizuální posouzení samčí síly nebo kvality na základě velikosti nebo hustoty peří.“
Dospělí dikobrazi mohou být pokryti asi 25 000 peříčky, která se liší velikostí na různých částech těla. „Velká pera a jejich větší počet způsobují, že dikobrazi vypadají velcí a zdraví,“ poznamenává vědec.
Ne všichni odborníci na dikobrazy se však domnívají, že vizuální podněty hrají tak důležitou roli, jakou jim Sweitzer přisuzuje. „I když mohou hrát určitou roli,“ říká biolog Uldis Roze z Queens College v New Yorku, který tato zvířata v průběhu let intenzivně studoval, „domnívám se, že převažujícími signály pro výběr samice k páření jsou stále chemické podněty.“
Ať už je motivací k páření cokoli, jedno je jisté: pokud samice nechce, aby se s ní určitý samec pářil, nepohne svým dírkovaným ocasem, aby k němu partnerovi umožnila přístup. A tyto bodliny jsou v každém jazyce jednoznačným ne.
„Rick a já nejsme v myšlení tak daleko od sebe, jak by se mohlo zdát z některých zpráv v tisku,“ poznamenává Roze. „Oba jsme přesvědčeni, že samice dikobraza nelze znásilnit. A z toho jasně vyplývá, že v rozhodování o páření je zahrnuta volba samice. Může si vybírat mezi samci, ale otázka, na základě čeho si vybírá, zůstává otevřená.“
Roze poznamenává, že zvířata se páří v noci a mají špatný zrak. Jeho vlastní výzkum chemie dikobrazů navíc podle něj ukázal, že „zvířata mají bohatou škálu sekretů, které používají v každodenním životě.“
Oba vědci se shodují, že tato otázka není zdaleka vyřešena. Chování zvířat je totiž málokdy jednoznačnou záležitostí. Dikobrazí zrak sice není nijak zvlášť dobrý, ale ani jeho čich. Sweitzer se domnívá, že nejpravděpodobnější je, že samice dikobraza používá k výběru partnera více signálů. Výsledkem je, že největší a možná nejvíce sexy páchnoucí samci s velkými pery mohou mít v páření nejlepší výsledky.
Spisovatel Tom Dworetzky působí v jižní Kalifornii.
Spisovatel Tom Dworetzky působí v jižní Kalifornii.